Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Jany Lehocké, právně zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem Římská 16, Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2011 sp. zn. 21 Co 52/2011 ve výrocích II. a III., týkajících se nákladů řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 21. 6. 2011 byla Ústavnímu soudu elektronickou poštou doručena ústavní stížnost proti v záhlaví citovanému rozhodnutí. V ní stěžovatelka tvrdí, že napadenými výroky odvolacího soudu byla zkrácena na svém právu na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v právu na rovnost v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny.
Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny obsahové a formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Na základě § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do dne 31. 12. 2012 lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud dle čl. 88 odst. 2 Ústavy vázán.
Z vyžádaného soudního spisu Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo doručeno stěžovateli dne 19. 4. 2011. Dnem následujícím pak stěžovateli začala plynout 60- ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Dne 21. 6. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena elektronickou poštou se zaručeným elektronickým podpisem ústavní stížnost se sdělením, že je zasílána "opětovně po zaslání včerejší el. poštou v 17.30". Dle sdělení advokáta stěžovatele neobdržel potvrzení o doručení podání ze dne 20. 6. 2011. Písemná ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dle podacího razítka dne 21. 6. 2011. Dle sdělení oddělení informatiky Ústavního soudu však dne 20. 6. 2011 v 17.30 hod. žádné podání stěžovatele doručeno nebylo.
S ohledem na to, že Ústavní soud získal pochybnosti o datu doručení uvedené ústavní stížnosti, vyzval stěžovatele prostřednictvím jeho advokáta k doložení skutečnosti, že podání bylo Ústavnímu soudu skutečně doručováno již dne 20. 6. 2011. Ve stanovené lhůtě ani ve lhůtě do dne vydání tohoto usnesení však na výzvu nebylo nijak reagováno.
Jak již bylo výše uvedeno, ústavní stížnost měla být podána v 60ti denní lhůtě ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Konec lhůty pro podání ústavní stížnosti připadl na sobotu 18. 6. 2011, posledním dnem pro její podání tak bylo pondělí 20. 6. 2011. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána až dne 21. 6. 2011, a to jak elektronickou poštou, tak i předáním k poštovní přepravě, je zjevné, že byla podána po lhůtě stanovené zákonem.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnout jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 1. července 2013
Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj