Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Kamila Turoně, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M. MBA, advokátem, se sídlem Veleslavínova 3633/33 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. února 2021, č. j. 56 Co 22/2021-522, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadeným usnesením potvrdil Krajský soud v Plzni usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo odmítnuto (jako opožděně podané) odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 8. 2020, č. j. 11 P 186/2007-500. Stěžovatel však tvrdí, že odvolání odmítnuto být nemělo, jelikož jej podal včas a obecné soudy pochybily při počítání lhůty k jeho podání.
2. Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci se Ústavní soud zaměřil zejména na posouzení otázky, zda ústavní stížnost splňuje podmínky přípustnosti podle zákona o Ústavním soudu.
3. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
4. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
5. Jak již bylo naznačeno shora, napadeným usnesením Krajský soud v Plzni jako odvolací soud potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Jedná se tedy o situaci upravenou § 229 odst. 4 občanského soudního řádu, v níž se může účastník bránit prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. To však stěžovatel neučinil a proti usnesení odvolacího soudu brojil přímo ústavní stížností.
6. Taková ústavní stížnost je ovšem podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nepřípustná, neboť účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1727/20 , usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 2310/17 či mutatis mutandis stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)]
7. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
8. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj proto odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. ledna 2022
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj