Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H. E., Vazební věznice Ostrava 1, zastoupeného JUDr. Michaelou Volnou, advokátkou, se sídlem v Praze, Opletalova 1015/55, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2023 č. j. 47 To 187/2023-80 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. dubna 2023 č. j. 0 Nt 9509/2023-56, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality ze dne 20. 12. 2022 č. j. KRPT-94995/TČ-2022-070082 bylo rozhodnuto, že se podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahajuje trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Na základě návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě bylo vydáno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 12. 2022, č. j. 0 Nt 8027/2022-53, kterým bylo rozhodnuto tak, že se obviněný bere do vazby z důvodů uvedených v ust. § 67 písm. a), písm. b) tr. řádu, za současného nepřijetí mírnějších opatření nahrazujících vazbu.
2. Po stížnosti obviněného bylo následně vydáno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2023 č. j. 47 To 17/2023-82, kterým bylo změněno shora specifikované usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku tak, že bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v ust. § 67 písm. a) tr. řádu, za současného nepřijetí mírnějších institutů vazbu nahrazujících. Následně, na základě návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, kterým bylo navrženo ponechání obviněného (stěžovatele) ve vazbě, bylo dne 20.
4. 2023 konáno před Okresním soudem ve Frýdku-Místku vazební zasedání, jehož závěrem bylo vyhlášeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 4. 2023 č. j. 0 Nt 9509/2023-56, kterým bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť vazební důvod podle §67 písm. a) trestního řádu nadále trvá. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nebyl přijat písemný slib nabídnutý obviněným, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a contrario se nestanoví dohled probačního úředníka nad obviněným a podle § 73 odst. 1 písm. d) tr.
řádu a contrario se neukládají předběžná opatření podle § 88c písm. e), h) tr. řádu, spočívající v zákazu vycestování do zahraničí a zákazu hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek.
3. Proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku stěžovatel stížnost, o níž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2023 č. j. 47 To 187/2023-80, tak, že se podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítá jako nedůvodná.
4. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že je v současné době již sedmým měsícem ve vazbě, neboť dle názoru obecných soudů je v jeho případě naplněn vazební důvod ve smyslu § 67 písm. a) tr. řádu, tedy tzv. vazba útěková. Vyjdeme-li z odůvodnění usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pak tato důvodná obava naplňující shora specifikovaný vazební důvod je v případě stěžovatele spatřována, stručně řečeno, zejména v tom, že stěžovatel je cizím státním příslušníkem, v České republice nemá stále zaměstnání, když se nechává "vydržovat svou invalidní manželkou, která mu poskytovala jako osoba v invalidním důchodu takový standard, že se mohl bavit v kasinu, což sám doznává..." Pokud se týče predikce případně ukládaného trestu v souvislosti s tímto vazebním důvodem, pak Okresní soud ve Frýdku-Místku konstatoval, že obviněnému hrozí trest odnětí svobody v trvání více než 5 let.
Jedná se tedy zejména o hrozbu vyššího trestu a možnosti uniknutí do ciziny, konkrétně do Egyptské arabské republiky, kde vlastní stěžovatel nemovitosti a nachází se tam část jeho rodiny.
5. Stěžovatel uvedl, že před předchozím odletem do Egypta vyrozuměl policejní orgány a dále že se z Egypta do České republiky dostavil neprodleně poté, co se od své manželky dozvěděl o probíhajících úkonech trestního řízení, a to ještě před zahájením trestního stíhání. Pokud by měl v úmyslu se vyhýbat trestnímu stíhání, pak by nepochybně po obdržení této informace zůstal v Egyptě a do České republiky by dobrovolně nevycestoval. Stěžovatel také v rámci vazebního zasedání navrhl instituty mírnější, vazbu nahrazující, a to písemný slib obviněného, stanovení dohledu probačního úředníka, a dále předběžná opatření spočívající v zákazu vycestování do zahraničí a zákazu hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek.
Stěžovatel také nesouhlasí s názorem krajského soudu, že nabídnutý písemný slib dle § 73 odst. l písm. b) trestního řádu se s ohledem na osobu obviněného a jeho styky mimo Českou republiku nejeví jako vhodný. Vyjadřuje-li se soud k jeho osobě jako obviněného, pak tím nepřípustným způsobem porušuje ústavně zakotvenou presumpci neviny stěžovatele. Ve své podstatě se Krajský soud v Ostravě bez dalšího ztotožnil se závěry Okresního soudu ve Frýdku-Místku, přičemž ani tento soud nedostál imperativu maximální šetrnosti k právům stěžovatele ve vazebním řízení.
Také došlo k úmrtí blízkých rodinných příslušníku stěžovatele v Egyptské arabské republice, čímž se prý výrazně zeslabilo riziko útěku stěžovatele do ciziny.
6. V souladu s ust. § 39 zákona o Ústavním soudu požádal stěžovatel, aby jeho ústavní stížnost byla projednána jako naléhavá, neboť se stále nachází ve vazbě a jsou tak omezována jeho základní práva a svobody, zejména jeho právo na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice s řádně zdůvodněnými závěry obecných soudů. Vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o ní nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů. Zásah Ústavního soudu je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním nesouladu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku; k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005 sp.zn. IV. ÚS 689/05
.
9. Ve zkoumané věci stěžovatel Ústavní soud v zásadě žádá, aby napadená rozhodnutí podrobil detailnímu věcnému přezkumu. K takovému zásahu Ústavního soudu však není důvod, neboť obecné soudy vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu nezbytným, přičemž své závěry založily na konkrétních skutečnostech. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu založené na existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin.
Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. V daném případě soudy konstatovaly, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na jeho osobu, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
10. Ve věci lze odkázat na podrobné a pečlivé odůvodnění usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, které veškeré námitky stěžovatele přesvědčivě vyvrací. Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého usnesení také mimo jiné uvedl, že obviněný stěžovatel v Egyptě pobývá velkou část roku a že si tam za finanční prostředky, poskytované manželkou, zřejmě pořídil nemovitosti, případně další nabyl dědictvím. Na území České republiky má bydliště u své manželky, ale kromě tohoto nebyly zjištěny žádné vazby trvalejšího charakteru, které by jej zde držely a nelze ani přeceňovat přislíbené zaměstnání ohledem na jeho dosavadní způsob života.
Podle obou soudů je tedy nepochybné, že propuštěním stěžovatele na svobodu by mohl být zmařen účel trestního stíhání. Okresní soud podle krajského soudu také postupoval správně, pokud nabídnuté instituty k náhradě vazby u obviněného nepovažoval za dostačující. Nabídnutý písemný slib dle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu se s ohledem na osobu obviněného a jeho styky mimo Českou republiku nejeví jako vhodný, a také předložený návrh na uložení dohledu probačního úředníka dle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se nejeví na místě, a to s ohledem na fakt, že tento dohled je vykonáván v jistých časových intervalech a není natolik intenzivní, aby bylo možno předpokládat, že útěkový vazební důvod eliminuje.
11. Závěry soudů obstojí i z ústavněprávního hlediska. Za této situace je bezpředmětný rovněž návrh stěžovatele, aby jeho stížnost byla posouzena přednostně jako naléhavá.
12. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu