Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky A. M., t. č. Věznice Světlá nad Sázavou, zastoupené Mgr. Vladimírem Holcem, advokátem, sídlem Vinohradská 2133/138, Praha 3 - Vinohrady, proti "jinému zásahu" ředitele Vazební věznice Praha Ruzyně spočívajícím ve sdělení č. j. VS-84987-5/ČJ-2025-800132 ze dne 24. dubna 2025, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka napadá v záhlaví označené sdělení ředitele Vazební věznice Praha Ruzyně s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 7 a 31 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka vykonává uložený trest odnětí svobody. Před nástupem výkonu trestu podstoupila onkologickou léčbu, jejíž součástí byla řada operačních zákroků, mj. též oboustranná mastektomie prsů. Po nástupu výkonu trestu žádala, aby jí byl výkon trestu podle § 325 odst. 1 trestního řádu přerušen, a to za účelem provedení rekonstrukce prsů bilaterálně pomocí mamárních implantátů. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 16 Nt 2802/2025-25 ze dne 26. února 2025 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. 44 To 83/2025-37 ze dne 19. března 2025 byla tato její žádost zamítnuta.
3. Stěžovatelka následně požádala ředitele Vazební věznice Praha Ruzyně, aby jí podle § 56 odst. 3 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (zákon o výkonu trestu odnětí svobody), povolil přerušení výkonu trestu za účelem provedení uvedeného lékařského zákroku. Napadeným sdělením ředitel vazební věznice žádost stěžovatelky zamítl.
4. Stěžovatelka namítá, že uvedeným postupem jí je odnímáno právo na ochranu zdraví a rozhodování o léčbě a v důsledku absence operačního zákroku je vystavována nepřiměřeným útrapám, které nejsou nepodobné podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Poukazuje na to, že městský soud v usnesení zmiňoval, že lékařský zákrok bude možno provést v režimu § 56 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody po provedení konziliárního posouzení zdravotního stavu stěžovatelky, a uvádí, že k žádnému pokračování léčby ani konzultacím nedošlo.
5. Stěžovatelka dále namítá, že MUDr. Nejedlý, na jehož stanovisko ředitel věznice odkazoval, se vyjadřoval deset dnů před původně plánovaným termínem operace, takže mu nezbylo nic jiného než tuto operaci zrušit. Z jeho zprávy i ze zprávy lékařské komise podle ní vyplývá, že budou probíhat další konzultace a vyšetření, aby daný zákrok mohl být proveden ještě v průběhu výkonu trestu. Podotýká, že jí nebylo umožněno pokračovat v konzultacích na plastické chirurgii. Vysvětluje zdravotní obtíže, jež by uvedeným lékařským zákrokem měly být odstraněny, resp. zmírněny. V doplnění ústavní stížnosti popisuje některé potíže, s nimiž se setkává v průběhu výkonu trestu při poskytování zdravotní péče.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené sdělení, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň zásah do ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. ledna 1995 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného nebo procesního (podústavního) práva.
8. Ústavní soud nejprve podotýká, že na rozdíl od stěžovatelky nepovažuje napadené sdělení ředitele věznice za tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nýbrž za rozhodnutí. Připomíná, že není důležité to, jak je daný akt orgánu veřejné moci označen, ale zda jde o takový akt, který autoritativním a právní moci schopným způsobem zasahuje do právní sféry fyzické nebo právnické osoby [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 16/96 ze dne 6. ledna 1997 (U 1/7 SbNU 325)].
Napadené sdělení ředitele věznice tyto atributy nepochybně splňuje, neboť nešlo o pouhé předání určité informace stěžovatelce, ale byla jím zamítnuta žádost stěžovatelky, v níž se domáhala přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle § 56 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatelčino nesprávné vnímání charakteru napadeného sdělení však nemělo žádný vliv na vyřízení její ústavní stížnosti, neboť Ústavní soud ji posoudil materiálně podle jejího obsahu tak, že směřuje proti rozhodnutí orgánu veřejné moci.
9. Z hlediska posouzení případného zásahu napadeného sdělení ředitele věznice do ústavně zaručených práv stěžovatelky se Ústavnímu soudu jeví podstatná doba, v níž bylo toto sdělení vydáno. Jak totiž uvádí sama stěžovatelka, z lékařských zpráv existujících před vydáním napadeného sdělení (jakož i z výše uvedeného usnesení městského soudu) vyplývá, že v květnu 2025 bude pořádáno lékařské konzilium za účelem posouzení zdravotního stavu stěžovatelky a možností provedení kýženého rekonstrukčního zákroku. Stěžovatelka však žádost o přerušení výkonu trestu podle § 56 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody podala již 15. dubna 2025 a ředitel věznice o ní napadeným sdělením rozhodl dne 24. dubna 2025.
10. Ředitel věznice tedy v době vyřizování žádosti stěžovatelky neměl k dispozici výsledky konziliárního posouzení a nezbylo mu než vycházet ze stejných lékařských zpráv, z nichž předtím vycházely obecné soudy při rozhodování o žádosti stěžovatelky o přerušení výkonu trestu podle § 325 odst. 1 trestního řádu, konkrétně ze zprávy MUDr. Nejedlého a na ni navazující zprávy Oblastní lékařské komise č. 1 Zdravotnické služby Vězeňské služby České republiky ze dne 25. února 2025. Jak uvedl ředitel věznice v napadeném sdělení, MUDr.
Nejedlý se zřetelně vyjádřil tak, že rekonstrukční zákrok není z pohledu zachování života a zdraví nezbytný ani neodkladný a doporučil další postup až na dobu po skončení výkonu stěžovatelčina trestu odnětí svobody. Oblastní lékařská komise pak ale vzhledem k délce uloženého trestu připustila provedení uvedeného zákroku i v průběhu výkonu trestu, avšak s tím, že nové posouzení zdravotního stavu za tímto účelem je vhodné provést v květnu 2025. Tento závěr se Ústavnímu soudu jeví jako respektující ústavně zaručených práv stěžovatelky.
11. Z uvedeného vyplývá, že ředitel věznice v době rozhodování neměl k dispozici podklady, které by potvrzovaly aktuální potřebu povolit přerušení výkonu trestu odnětí svobody za účelem provedení rekonstrukčního zákroku. Ústavní soud tak neshledal důvod k tomu, aby v napadeném sdělení spatřoval zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky.
12. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
13. Stěžovatelka samozřejmě může ředitele věznice opětovně požádat o přerušení výkonu trestu odnětí svobody na základě § 56 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
14. Ústavní soud závěrem kvituje, že ani ředitel věznice v napadeném sdělení, ani obecné soudy, které předtím rozhodovaly o stěžovatelčině žádosti o přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle trestního řádu, nijak nesnižovali význam rekonstrukční plastické operace, o jejíž provedení stěžovatelce jde. Ústavní soud plně akceptuje tvrzení stěžovatelky o tom, že provedení zákroku má vysokou důležitost z hlediska fyzické i psychické rekonvalescence navazující na prodělanou onkologickou léčbu. S tím logicky souvisí, že ani v navazujícím období nemohou příslušné orgány význam uvedeného zákroku podceňovat a musí zajistit, aby stěžovatelce byla poskytnuta dostatečná zdravotní péče zahrnující i odborné posouzení potřebnosti provedení rekonstrukční operace, resp. termínu jejího uskutečnění.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. července 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu