Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. ve vazbě, právně zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem nám.
28. října 1898/9, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2023 č. j. 9 To 210/2023-53 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 25. 5. 2023 č. j. 2 Nt 1202/2023-28, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byl dne 27. 7. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 8 odst. 2, 3 a 5, čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 5 odst. 1 písm. c), odst. 2, odst. 3 a odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Usnesením policejního orgánu Národní protidrogově centrály SKPV, Expozitury Brno, ze dne 23. 5. 2023 č. j. NPC-1336/TČ-2023-2200E5 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin podle § 288 odst. l, odst. 4, písm. b), písm. c) tr. zákoníku a pro zvlášť závažný zločin podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 25. 5. 2023 č. j. 2 Nt 1202/2023-28 byl stěžovatel vzat do vazby, a to pro důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. řádu, když soud nepřijal písemný slib stěžovatele. Toto usnesení napadl stěžovatel stížností, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2023 č. j. 9 To 210/2023-53 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta.
3. S ohledem na charakter námitek stěžovatele není třeba podobněji rekapitulovat obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, neboť jak tato rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že za stěžejní považuje námitku absence jeho včasného odevzdání ve lhůtě 48 hodin soudu. V českém právním prostředí představuje úkon odevzdání zadržené osoby soudu (ve smyslu § 77 tr. řádu) samotné podání návrhu státního zástupce na vzetí osoby obviněného do vazby soudu. V této věci se ze spisu neprokazuje, že byl návrh na vzetí stěžovatele podán soudu. Jestli jej někdo převzal, tak to byla osoba označená jen nečitelným podpisem a označením v textu samotného návrhu jako soudce daného okresního soudu.
Obecně mají být podání k soudu činěna prostřednictvím k tomu určené organizační složky, tedy podatelny soudu. Stěžovatel je názoru, že lze za okamžik doručení návrhu na vzetí do vazby soudu považovat teprve až okamžik konání vazebního zasedání. Až v tomto okamžiku se návrh na vzetí do vazby prokazatelně dostal do dispozice soudu, přičemž dokladem o tom je protokol z vazebního zasedání. S ohledem na to, že vazební zasedání započalo dne 25. 5. 2023 v 15:00, přičemž stěžovatel byl zadržen dne 23. 5.
2023 v 5:02 hodin, nelze mít za to, že lhůta pro předání stěžovatele soudu byla dodržena.
5. Z protokolu o vazebním zasedání ani ze samotného návrhu na vzetí stěžovatele do vazby podle stěžovatele není zřejmé, že by soudu (soudci) byl předán trestní spis, případně jeho část, k posouzení důvodnosti vedení trestního stíhání. V dané věci není zřejmé, na základě čeho soud rozhodoval, zda mu byl spis poskytnut kompletní a kdy se tak stalo. Soud v odůvodnění usnesení o vzetí do vazby sice některé listiny ze spisu jmenuje jako podklady pro své rozhodnutí, avšak tyto samy o sobě nesvědčí tomu, v jaké podobě, zda kompletní, byly soudu předány.
Popisovaný postup vylučuje dle stěžovatele zcela možnost přezkumu zákonnosti řízení o vzetí jeho osoby do vazby a zákonnosti jeho omezení na svobodě. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatele tedy spočívá v tom, že soud rozhodující o vazbě neměl k dispozici trestní spis, ač v dané fázi trestního řízení tento má být veden. Z listiny založené do vazebního spisu zřejmě dne 30. 6. 2023 se podává, že vazebnímu soudu byl předán koncept trestního spisu, nikoli spis jako takový či jeho kopie.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
7. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) o důsledcích, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však podle § 68 odst. 1 tr. řádu nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. II. ÚS 3662/19 , veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná).
8. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení, je věcí především obecných soudů (viz usnesení ze dne 15. 10. 2019 sp. zn. II. ÚS 2583/19 ). Zásah Ústavního soudu do činnosti obecných soudů v tzv. vazebních věcech je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz nález ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05
(N 225/39 SbNU 379)].
9. V dané věci musí Ústavní soud konstatovat, že námitky stěžovatele v podstatě nijak materiálně nezpochybňují důvodnost rozhodnutí o jeho vzetí do vazby. Stěžovatel napadá převážně procesní postup soudu prvního stupně, který však již byl přezkoumán soudem stížnostním, který neshledal porušení procesních práv stěžovatele. Stěžovatel prostřednictvím svých námitek pouze prosazuje svůj specifický náhled na vazební řízení a jeho jednotlivé námitky, resp. jeho odlišný výklad procesních ustanovení, nemohou založit opodstatněnost ústavní stížnosti; většina námitek stěžovatele tedy postrádá ústavněprávní dimenzi.
Po přezkoumání obou napadených rozhodnutí z hlediska zákonných lhůt, jejichž eventuální nedodržení by ve svém důsledku vedlo k porušení základních práv stěžovatele (čl. 38 odst. 3 Listiny) dospěl Ústavní soud k závěru, že orgány činné v trestním řízení do práv stěžovatele nijak nezasáhly. V usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i v jemu předcházejícím usnesení Okresního soudu Brno-venkov, jsou přesně specifikovány časy, které mají vliv na běh lhůt, přičemž z nich nevyplývá, že by byly jakýmkoli způsobem překročeny.
Vlastní výklad stěžovatele, kterým v ústavní stížnosti běh lhůt rozporuje, nelze považovat za relevantní důvod pro zpochybnění procesního postupu orgánů činných v trestním řízení.
10. Ústavní soud tedy uzavírá, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele a z toho důvodu Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu