Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky Tamarind s.r.o., IČO 267 58 997, se sídlem Vladislavova 52/19, Praha 1, zastoupené Mgr. Terezou Segetovou, advokátkou se sídlem Václavské nám. 794/38, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2023 č. j. 18 Co 119/2023-290, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 27. července 2023, jehož vady byly na výzvu Ústavního soudu odstraněny podáním ze dne 2. ledna 2024, stěžovatelka navrhla postupem dle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu s tím, že jím mělo být zasaženo do jí ústavně zaručených práv na soudní ochranu a spravedlivý proces.
2. Jak vyplynulo z obsahu stížnosti, napadeného usnesení a dalších přiložených listin, stěžovatelka je v postavení žalované účastnicí řízení o zaplacení částky 509 965 USD s příslušenstvím vedeném pod sp. zn. 22 C 22/2021 u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "soud prvního stupně"). Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 16. března 2023 č. j. 22 C 22/2017-259 přiznal bývalé opatrovnici stěžovatelky, kterou byla soudem v řízení stěžovatelce ustanovena advokátka, odměnu za zastupování v řízení v celkové výši 99 480 Kč vypočtenou dle advokátního tarifu. Proti tomuto usnesení si stěžovatelka podala odvolání, které Městský soud v Praze postupem dle § 218 písm. b) o. s. ř. výrokem I napadeného usnesení odmítl, jelikož dospěl k závěru, že je subjektivně nepřípustné, když prvostupňovým usnesením nebyla stěžovatelce uložena žádná povinnost ani jí nebyla způsobena žádná újma.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených základních práv, přičemž věcně argumentuje zcela zjevnou nedůvodností samotného ustanovení opatrovnice (které ostatně bylo později Městským soudem v Praze jakožto soudem odvolacím zrušeno), nepřiměřeně vysokou odměnou opatrovnice a celkovou zmatečností postupu obou ve věci rozhodujících obecných soudů.
4. Ústavní soud vždy před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je procesním prostředkem k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele zaručených ústavním pořádkem. Z § 72 odst. 1, 3 a 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech - řádných i mimořádných - procesních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje.
Ústavní stížnost je tudíž nástrojem ochrany základních práv, který nastupuje vždy až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
5. Ústavní stížnost stěžovatelky je nepřípustná pro nevyčerpání zákonných opravných prostředků (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
6. Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti opakovaně namítá údajnou zmatečnost postupu a rozhodování jak soudu prvního stupně, tak Městského soudu v Praze, avšak neplyne z ní, že by proti napadenému usnesení podala tomu odpovídající žalobu pro zmatečnost dle § 229 odst. 4 o. s. ř., kterou proti napadenému usnesení v rozsahu, v němž se týkalo odmítnutí stěžovatelčina odvolání, bylo jistě možno brojit (k povinnosti stěžovatelky vyčerpat tento opravný prostředek viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. března 2021 sp. zn. III. ÚS 524/21 a prejudikaturu v něm odkazovanou).
7. Eventuální výjimku ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, která by mohla založit oprávnění Ústavního soudu k odklonu od běžného procesního postupu a prolomení popsané zásady subsidiarity, v posuzované věci stěžovatelka netvrdí. V této fázi proto není na Ústavním soudu, aby se danou věcí meritorně zabýval (a to bez ohledu na jeho případný názor na napadené usnesení), neboť by tím v rozporu se zákonem a nesystémově zasahoval do činnosti obecných soudů. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu.
8. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. března 2024
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj