Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. Š., zastoupeného Mgr. Pavlem Kohútem, advokátem se sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 18. 5. 2020 č. j. 2 ZN 3004/2018-69 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 20. 3. 2020 č. j. KRPU-79637-112/TČ-2018-040881-SAK, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Výše označený stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu dne 17. 7. 2020 (pozn.: doručení téhož dne) prostřednictvím advokáta ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Okresního státního zastupitelství v Mostě (dále jen "okresní státní zastupitelství") a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "Policie ČR").
2. Z ústavní stížnosti, napadených usnesení jakož i z dalšího stěžovatelem zaslaného spisového materiálu se podává, že stěžovatel se u Policie ČR a posléze i okresního státního zastupitelství opakovaně domáhal prošetření tvrzeného protiprávního jednání soudního exekutora Ch. spočívajícího v nepřípustném zásahu do majetkových práv. Stěžovatel se nápravy domáhal poté, co byl Nejvyšším soudem usnesením ze dne 14. 2. 2018 č. j. 4 Tdo 112/2018-50 zrušen příslušný exekuční titul - rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5.
6. 2017 sp. zn. 6 To 39/2016 o odsouzení stěžovatele a o povinnosti k náhradě škody. Policii ČR bylo dne 12. 4. 2018 prostřednictvím Okresního státního zastupitelství doručeno trestní oznámení stěžovatele ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 328 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit soudní exekutor Ch. Porušení zákona ze strany soudního exekutora mělo spočívat v tom, že pokračoval v úkonech v rámci exekučního řízení vedeného na majetek stěžovatele přesto, že pozbyl platnosti a účinnosti příslušný exekuční titul.
Dne 30. 7. 2018 stěžovatel od Policie ČR obdržel vyrozumění, podle něhož policejní komisař neshledal v jednání soudního exekutora žádné znaky naplňující skutkovou podstatu trestného činu, a věc proto odložil; dne 13. 11. 2018 vydala Policie ČR usnesení č. j. č. j. KRPU-79637-30/TČ-2018-040881-SAK, kterým věc podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby odložila. Na základě stížnosti stěžovatele okresní státní zastupitelství usnesením ze dne 1. 2. 2019 č. j. 2 ZN 3004/2018-15, usnesení Policie ČR zrušilo a uložilo, aby ve věci znovu jednala a rozhodla.
O trestním oznámení stěžovatele poté opětovně (dokonce postupně několikrát) rozhodovaly oba orgány činné v trestním řízení s tím, že v pořadí posledním rozhodnutí ve věci je zamítavé usnesení okresního státního zastupitelství (viz shora) - tedy rozhodnutí potvrzující odložení věci policejním komisařem.
3. Stěžovatel v rámci ústavní stížnosti rekapituluje průběh rozhodování Policie ČR a okresního státního zastupitelství v dané věci. Své námitky směřuje proti údajným vadám trestního řízení a postup policejního orgánu označuje jako "liknavý". Odkazuje rovněž na svá dřívější podání směřovaná orgánům činným v trestním řízení a dodává, že dne 1. 7. 2020 podal rovněž podnět k výkonu dohledu.
4. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
5. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691) jednoznačně konstatoval, že stížnosti, u nichž stěžovatelé nevyužili žádost o dohled k nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, je zapotřebí odmítat pro nevyčerpání všech procesních prostředků nápravy. Konkrétně uvedl, že soustava státního zastupitelství je tvořena několika články. Podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), je nejblíže vyšší státní zastupitelství oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je nejblíže nižší státní zastupitelství povinno řídit se písemnými pokyny podle odstavce 1, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Toto nadřízené státní zastupitelství je oprávněno posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v plné šíři, včetně případných vad v šetření trestních oznámení. Podle § 16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení podání vyrozumět toho, kdo je učinil, nejpozději do 2 měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím.
Žádost o výkon dohledu je tedy prostředkem, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být i podatel vyrozuměn. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno propříště vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. V nyní posuzovaném řízení stěžovatel proti usnesení Policie ČR o odložení věci podal stížnost k okresnímu státnímu zastupitelství, které ji zamítlo; obrátil se tedy s žádostí o přezkum pouze na jeden stupeň státního zastupitelství. V závěru ústavní stížnosti však stěžovatel uvádí, že dne 1. 7. 2020 podal podnět k výkonu dohledu Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem. Nezbývá tedy než postupovat v konsensu s výše uvedeným závazným právním názorem vysloveným v citovaném nálezu a vyčkat vyřízení věci krajským státním zastupitelstvím.
7. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. srpna 2020
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj