Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu Ing. Jaromíra Houžvičky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2020, č. j. 6 As 316/2020-15, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Návrhem označeným jako ústavní stížnost napadl stěžovatel shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu. V uvedeném podání stěžovatel nepředkládá žádnou argumentaci ani jiná tvrzení, pouze uvádí, že: "Tímto využívám svého základního i zákonného práva a ve velké časové tísni s výhradou doplnění, upřesnění a odstranění vad ČAK objektivně důvodně ustanoveným advokátem v zájmu právní jistoty a opatrnosti podávám ústavní stížnost".
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že v mnoha dalších ústavních stížnostech, které stěžovatel k Ústavnímu soudu podal, volí tento postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, opakovaně (např. ve věcech vedených pod sp. zn. XXXXXXXX), ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a také o tom, že Ústavní soud advokáta k řízení o ústavní stížnosti neustanovuje, přičemž pokud si advokáta stěžovatel nemůže dovolit, může se obrátit na Českou advokátní komoru.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě, která mu k tomu byla určena. Ústavní soud však zároveň konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2021
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu