Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 204/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti N., Č.L., zastoupené JUDr. J.N., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 28. 4. 1997, č. j. 15 Ca 87/96-31, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.1 písm.c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zák. č. 77/1998 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti uvádí, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 28. 4. 1997, č. j. 15 Ca 87/96-31, bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Č.L. ze dne 8. 1. 1996, č. j. PÚ 1169-3182/96-203, v části týkající se stěžovatele. Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí n. Labem bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho právo zakotvené v čl. 11 odst.1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovatel zdůrazňuje, že napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo k protiústavnímu zásahu do vlastnických práv akcionářů stěžovatele, neboť bylo 1
II.ÚS 204/97 potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnických právech oprávněné osoby k pozemkům, které jsou ve vlastnictví stěžovatele. Stěžovatel jako univerzální sukcesor původního státního podniku N., převzal spolu s vloženým hmotným majetkem státu i všechna práva a povinnosti zrušeného státního podniku.
Navrhovatel zejména nesouhlasí s vysloveným právním názorem krajského soudu, že pokud nebyl privatizován majetek podniku z toho důvodu, že již nebyl ve vlastnictví státu, pak se stát stal vlastníkem majetkové účasti v akciové společnosti. Z toho údajně vyplývá i vztah akcionářů ke společnosti, který" má podle zákona o akciových společnostech a nyní i podle obchodního zákoníku závazkový charakter.
Z napadeného rozhodnutí se zjišťuje, že Krajský soud v Ústí n. Labem rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Č.L. tak, že správní rozhodnutí potvrdil ve výroku pod písmenem A) zcela a ve výroku pod písmenem B) rovněž, s výjimkou části , týkající se p. č. 424, dle pozemkového katastru odpovídající části p. č. 5910/1 (dle geometrického plánu), části p. č. 425 dle pozemkového katastru odpovídající části p. č. 5910/1 (dle geometrického plánu). V ostatních částech výroku pod písm. BKS) správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Ve vztahu ke stěžovateli uvedl v odůvodnění svého rozsudku obecný soud, že stát získal místo tohoto majetku do svého vlastnictví majetkové účasti - akcie a k privatizaci pak došlo již jen u těchto majetkových účastí státu podle § 1 odst. 1, § 5 zák.č. 92/1991 Sb. Podle názoru krajského soudu však nabytím vlastnictví akcií se soukromé osoby, jako držitelky těchto akcií, nestaly spoluvlastníky nemovitostí. II.ÚS 204/97
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. IV.ÚS 135/98 zjistil, že po nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 28. 4. 1997, č. j. 15 Ca 87/96-31, vydal pozemkový úřad OÚ Č.L. rozhodnutí ze dne 1. 8. 1997, č. j. PÚ 1169-4082/97-203, kterým nařídil v pravomocně skončené věci obnovu řízení. O opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu rozhodoval Krajský soud v Ústí n. Labem tak, že rozhodnutí správního orgánu potvrdil. Ústavní stížnost téhož stěžovatele vedená pod sp. zn. IV.ÚS 135/98 napadá tak nové rozhodnutí Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 11. 2. 1998, č. j. 16 Ca 600/97-14, a obsahově je v podstatě totožná s projednávanou věcí pod sp. zn. II.ÚS 204/97
.
Soudce zpravodaj se proto byl nucen zabývat otázkou, zda podaná ústavní stížnost, vedená pod sp. zn. II.ÚS 204/97 , je oprávněná proti sice pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, které však s ohledem na obnovu řízení provedenou správním orgánem a novým rozhodnutím ve věci nelze považovat za konečné a závazné rozhodnutí tak, jak to má na mysli ustanovení § 72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, současně za situace, kdy naříkané rozhodnutí podle tvrzení stěžovatele způsobilo zásah do jeho základních práv a svobod, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy (§ 72 odst.1 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb.).
Navrhovatelem tvrzené porušení čl. 11 odst. 1, 4 Listiny nemohlo být způsobeno citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 28. 4. 1997, č. j. 15 Ca 87/96-31, když v dalším řízení o projednávané problematice mohl být nejen správním orgánem, ale i obecným soudem zjištěn a potvrzen jiný skutkový stav věci než ke kterému dospěl ve svém rozhodování jak správní orgán, tak i krajský soud II.ÚS 204/97 v předchozích řízeních a stěžovatel měl možnost v navazujícím řízení domáhat se dostupnými procesními prostředky ochrany svých, údajně porušených práv a svobod. S ohledem na tato zjištění soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 1. června 1998
4