Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011 č. j. 3 Na 150/2010 - 47 a č. j. 3 Na 114/2011 - 35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Praze. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel se přitom v minulosti obrátil na Ústavní soud již s desítkami ústavních stížností trpících stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, a k odstranění totožné vady byl opakovaně vyzýván s tím, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.
sp. zn. I. ÚS 3016/07
,
II. ÚS 1066/09
,
,
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
II. ÚS 832/11
,
II. ÚS 1515/11
a další). Současně byl Ústavním soudem pravidelně poučován o náležitostech návrhu i o dalších předpokladech pro jeho projednání.
Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 438/09
), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem postupoval Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj