Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Stavebního bytového družstva Krušnohor, sídlem Čsl. armády 1766/84, Most, zastoupeného Mgr. Eduardem Belšánem, advokátem, sídlem Husova 386, Drahelčice, proti výrokům II a III usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 241/2023-291 ze dne 8. 3. 2024 a výroku IV usnesení Okresního soudu v Mostě č. j. 48 EXE 5685/2021-219 ze dne 7. 6. 2023, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a Lubomíra Gomboše, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel doručil Ústavnímu soudu dne 22. 7. 2024 ústavní stížnost, kterou se domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků II a III usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a výroku IV usnesení Okresního soudu v Mostě s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, Ústavní soud zpravidla stěžovatele vyzve k odstranění vad v určené lhůtě. Stěžovatele současně poučí, že neodstranění vad v uvedené lhůtě může vést k odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
3. Návrh stěžovatele obsahoval vadu, neboť k ústavní stížnosti přiložil plnou moc ze dne 8. 6. 2021, která nesplňovala požadavky ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Neobsahovala výslovné uvedení, že je udělena i pro zastupování před Ústavním soudem; obsahovala pouze informaci, že je udělena i jako zvláštní plná moc k zastupování osoby stěžovatele v celém rozsahu. Jelikož z předložené plné moci bez pochybností nevyplývá (srov. bod 10 usnesení sp. zn. III. ÚS 3293/23
ze dne 28. 2. 2024), že je udělena i pro zastupování před Ústavním soudem, zaslal Ústavní soud dne 2. 10. 2024 stěžovateli, prostřednictvím jeho právního zástupce, výzvu k odstranění vad podání. Stěžovatele vyzval k předložení speciální plné moci prokazující splnění podmínky povinného zastoupení účastníka v řízení před Ústavním soudem advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu).
4. Předložená plná moc byla rovněž udělena ještě před vydáním napadeného rozhodnutí. Jak ovšem vyplývá z již citovaného usnesení sp. zn. III. ÚS 3293/23
, tato skutečnost sama o sobě není důvodem vzniku pochybností, respektive důvodem pro výzvu k odstranění vad návrhu (viz body 10 až 13 tohoto usnesení).
5. Dne 17. 10. 2024 zaslal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce dvě podání. Prvním podáním sdělil, že neexistuje osoba, která je oprávněna udělit právnímu zástupci novou speciální plnou moc s výslovným určením, že je udělena i pro řízení před Ústavním soudem. Důvodem je, že stěžovatel nemá již od roku 2016 řádně zvolené členy představenstva. Předložená (generální) plná moc byla stěžovatelem udělena v krátkém období, kdy bylo představenstvo jmenováno Krajským soudem v Ústí nad Labem. Doplnil, že tedy stěžovatel není objektivně schopen udělit perfektní plnou moc, jak ji vyžaduje Ústavní soud ve své výzvě. Uvedl, že případné odmítnutí ústavní stížnosti za této situace by bylo výsledkem přepjatého formalismu. Stěžovatel rovněž požádal o ustanovení opatrovníka právnické osoby Ústavním soudem. Druhým podáním stěžovatel z procesní opatrnosti požádal o prodloužení lhůty k doplnění plné moci, a to o 30 dní.
6. Přípisem ze dne 23. 10. 2024 Ústavní soud prodloužil stěžovateli lhůtu ke splnění povinnosti, a to tak, že mu stanovil novou lhůtu v délce 30 dnů od doručení přípisu. Stěžovatel byl znovu poučen o skutečnosti, že neodstranění vad v uvedené lhůtě může být důvodem, proč bude ústavní stížnost odmítnuta. Tento přípis byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 24. 10. 2024. Stěžovatel měl tedy uvedenou povinnost splnit ve lhůtě, která marně uplynula dne 25. 11. 2024 (pondělí).
7. Ústavní soud uvádí, že stěžovatel v této prodloužené lhůtě (a ani později) se zdejším soudem již žádným způsobem nekomunikoval a nesdělil mu žádné informace o jeho dalším případném postupu. Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad znovu nevyzýval, neboť jej opakovaně srozumitelně poučil, že pro odstranění vad návrhu musí mimo jiné předložit speciální plnou moc o zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem.
8. Ústavní soud navíc nepřisvědčil ani stěžovatelově argumentaci, že objektivně není žádná možnost, jak zajistit plnou moc pro řízení před Ústavním soudem. V souladu s § 165 odst. 1 nebo § 486 občanského zákoníku mohl a měl stěžovatel činit procesní úkony před obecnými soudy k obsazení orgánů či zajištění opatrovníka, který by mohl hájit jeho práva. Je tedy zřejmé, že stěžovatel se mohl obrátit na obecný soud s návrhem podle § 85 písm. e) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, na zahájení řízení o určení opatrovníka. Žádný takový postup přitom stěžovatel v ústavní stížnosti, ani po výzvě k odstranění vad návrhu neučinil či neavizoval. Ústavní soud navíc připomíná, že stěžovatelem popisovaná skutečnost, že nemá delší dobu statutární orgán, může být ve smyslu § 172 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku důvodem pro zrušení právnické osoby a nařízení její likvidace.
9. Ústavní soud proto konstatuje, že vada podání, tj. předložení speciální plné moci k zastupování před Ústavním soudem, nebyla odstraněna a stěžovatelův návrh proto soudkyní zpravodajkou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2024
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka