Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Michaelou Tichou Madarovou, advokátkou, sídlem Mírové náměstí 103/27, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 96 Co 152/2024-596, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 0 P 170/2023-458, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení a 1) J. K., 2) nezl. M. K., a 3) nezl. L. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Labem ("okresní soud") svěřil napadeným rozsudkem nezletilého M. do péče stěžovatele - otce (výrok I.), vedlejší účastnici (též "matka") uložil povinnost přispívat na jeho výživu částkou ve výši 3 000 Kč měsíčně (výrok II.) a povinnost uhradit dlužné výživné (výrok III.). Dále upravil styk matky s M. tak, že je (stručně řečeno) oprávněna se s ním stýkat každou středu po skončení školního vyučování do čtvrtka, kdy jej předá do školského zařízení, a dále v každém sudém týdnu od pátku po skončení školního vyučování do následujícího pondělí, kdy M. předá do školského zařízení. V době letních prázdnin je matka oprávněna stýkat se s M. každý rok vždy od 15. 7. do 1. 8. a od 16. 8. do 31. 8., v době vánočních prázdnin v každém sudém roce od 25. 12. od 18:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hodin a v každém lichém roce od 23. 12. od 10:00 hodin do 25. 12. do 18:00 hodin, v době jarních prázdnin každý sudý rok od posledního dne školní výuky do posledního dne, který bezprostředně předchází navazující školní výuce. Není-li uvedeno jinak, k předání dojde vždy v místě bydliště toho z rodičů, jehož styk bude začínat, přičemž v době styku matky s M. během prázdnin nelze realizovat běžný styk (výrok IV.). Výrokem V. okresní soud zamítl návrh stěžovatele na změnu péče u nezletilého syna L. a jeho svěření do střídavé péče rodičů nebo do výlučné péče stěžovatele a výrokem VI. změnil dosavadní úpravu styku stěžovatele s L. tak, že je oprávněn se s ním stýkat každý lichý týden v roce od pondělí, kdy jej vyzvedne v předškolním zařízení, do úterý, kdy jej předá v předškolním zařízení, ve středu od 12:30 hodin, kdy L. převezme v předškolním zařízení, do 18:00 hodin, kdy jej předá v místě bydliště matky, a dále od pátku od 12:30 hodin, kdy ho převezme v předškolním zařízení, do následujícího pondělí, kdy jej předá do předškolního zařízení. Každý sudý týden v roce je stěžovatel oprávněn stýkat se s L. od čtvrtka, kdy ho převezme v předškolním zařízení, do pátku, kdy jej předá v předškolním zařízení. V době letních prázdnin je stěžovatel oprávněn stýkat se s L. každý rok vždy od 1. 7. do 15. 7. a od 1. 8. do 16. 8., v době vánočních prázdnin v každém sudém roce od 23. 12. od 10:00 hodin do 25. 12. do 18:00 hodin a v každém lichém roce od 25. 12. od 18:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hodin a v době jarních prázdnin každý lichý rok od posledního dne školní výuky, který prázdninám bezprostředně předchází, od 15:00 hodin do posledního dne, který bezprostředně předchází navazující školní výuce, do 17:00 hodin. Není-li uvedeno jinak, k předání L. dojde vždy v místě bydliště toho z rodičů, jehož styk bude začínat. Návrh matky na nařízení povinné terapie M. a společné terapie rodičů okresní soud zamítl (výrok VII.) a změnil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 20 Nc 3/2021-229 (výrok VIII.). Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal okresní soud žádnému z účastníků (výrok IV.). 2. O odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem ("krajský soud") tak, že rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II., III., V., VII a VIII. potvrdil, výrok IV.
v bodě a) změnil potud, že pokud nebude probíhat školní vyučování, převezme si matka nezletilého M. ke styku v místě bydliště stěžovatele v 10:00 hodin a po ukončení styku si ho stěžovatel vyzvedne v místě bydliště matky v 18:00 hodin. V ostatním výrok IV. Potvrdil. Výrok VI. v bodě a) odstavec první změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým L. každý lichý týden od pondělí do úterý a od čtvrtka do pondělí následujícího týdne, kdy si nezletilého převezme v předškolním nebo školním zařízení, kam jej po ukončení styku rovněž odevzdá. Pokud nebude probíhat předškolní nebo školní vyučování, převezme si otec nezletilého ke styku v místě bydliště matky v 10:00 hodin a po ukončení styku si ho matka vyzvedne v místě bydliště otce v 18:00 hodin. V ostatním výrok VI. potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se soudy nevypořádaly se všemi jeho tvrzeními, důkazy a důkazními návrhy, nesprávně zjistily skutkový stav věci, zcela opominuly participační právo nezletilého L. a v návaznosti na to rozhodly v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Obecné soudy nezohledňují skutečnou rodinnou situaci a úprava péče nepřispěje ke stabilizaci vztahů v rodině ani ke zlepšení komunikace mezi rodiči.
4. Podle stěžovatele krajský soud porušil ve vztahu k nezletilému L. zásadu zákazu změny k horšímu, když zúžil styk se stěžovatelem o 1 hodinu v rámci čtrnáctidenního cyklu. Stěžovatel argumentuje ve prospěch střídavé péče, je přesvědčen, že pro ni on i L. splňují všechna kritéria. Střídavá péče přitom zajišťuje oběma rodičům rovnocenné postavení a současně odpovídá i nejlepšímu zájmu L. Obecné soudy se nijak nevypořádaly s mírou zachování identity L. a jeho rodinných vazeb, s jeho přáním a ani nevysvětlily, proč nepostupovaly stejně jako v případě M., u kterého vyhodnotily péči otce jako prospěšnější.
5. Stěžovatel nesouhlasí s obecnými soudy, že nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodnila svěření L. do střídavé péče či do výlučné péče otce. Rovněž namítá nepředvídatelnost obou napadených rozhodnutí s tím, že neodpovídají rozhodovací praxi Ústavního soudu.
6. Ze všech výše uvedených důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 6, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a základního práva nezletilého L. zaručeného čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
7. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, mimo jiné proto, že právě tyto soudy znají konkrétní specifické okolnosti případu a mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Ústavní soud proto k přezkumu rozhodnutí ve věcech rodinných přistupuje rezervovaně a v tomto ohledu je povolán korigovat pouze jejich excesy. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
9. Podstata stěžovatelových námitek směřuje k úpravě péče o nezletilé syny, zejména pak ve vztahu k mladšímu L. Na rozdíl od stěžovatele však Ústavní soud nehodnotí úpravu péče jako extrémní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatele. Stěžovateli lze dát za pravdu v tom, že podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze jen na základě hodnocení vztahů mezi rodiči střídavou péči vyloučit (obdobně nález ze dne 3. 5. 2022,
sp. zn. I. ÚS 3065/21
, bod 37). Z odůvodnění napadených rozhodnutí však vyplývají konkrétní a relevantní důvody, které vedly krajský i okresní soud k závěru, že svěření nezletilého L. do výlučné péče matky bude v současnosti nejlépe odpovídat aktuálním potřebám a zájmům obou synů. Jak uvedl okresní soud, je třeba, aby stěžovatel měl dostatek prostoru ke zvládnutí nepřehlédnutelných výchovných potíží M., a matka naopak získá prostor pro zvládnutí potíží mladšího L. Poté, co se situace zklidní a stabilizuje - k čemuž může bezesporu významným způsobem přispět sám stěžovatel, nebude-li svévolně narušovat nastavený režim - bude možná změna péče i u L.
10. Sám stěžovatel přiznává, že rozsahem styku jde u L. spíše o asymetrickou střídavou péči. Řešení, které nakonec obecné soudy zvolily, je přitom - oproti názoru stěžovatele - přizpůsobeno i L. přání trávit více času se stěžovatelem a starším bratrem, a zároveň reaguje na výhrady L. proti častému střídání péče rodičů. Krajský soud proto rozvrhl péči stěžovatele tak, aby mohl L. se stěžovatelem trávit delší časový úsek bez přerušení ve středu, kdy se měl vracet k matce. I to ukazuje na neopodstatněnost námitky, že obecné soudy nezohlednily participační práva nezletilého. Stěžovateli nelze přisvědčit ani co do námitky, že krajský soud porušil ve vztahu k L. zásadu zákazu změny k horšímu. Uvedená zásada na danou situaci jednak nedopadá, současně tvrzení o změně k horšímu vychází pouze ze subjektivního hodnocení stěžovatele, z jeho vlastní perspektivy, nikoliv z pohledu nejlepšího zájmu dítěte, ke kterému krajský soud podle výše uvedeného přihlédl.
11. Ústavní soud uzavírá, že rozhodnutí obecných soudů nelze považovat za svévolná či excesivní a nejsou ani překvapující pro tvrzený rozpor s rozhodovací praxí Ústavního soudu, neboť od té se obecné soudy neodchýlily. Soudy přitom svá rozhodnutí podrobně a přesvědčivě odůvodnily a krajský soud se dostatečně vypořádal i s odvolacími námitkami stěžovatele. Ústavní soud proto konstatuje, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, a současně zvolené řešení sleduje nejlepší zájem obou nezletilých.
12. Zbývá dodat, že Ústavní soud nemohl přehlédnout, jakým způsobem se hluboký rodičovský konflikt odráží v (mnohdy alarmujícím) chování nezletilých vůči rodičům i k sobě navzájem. Ústavní soud proto nabádá rodiče, aby od domnělého prosazování zájmů nezletilých v soudních řízeních přenesli své úsilí a pozornost do reálného života a sami, se vzájemným respektem k rodičovským kompetencím toho druhého, usilovali o zklidnění situace a kultivaci rodinných vztahů do té míry, aby do budoucna ušetřili oba syny dalších negativních a stresujících zkušeností a dopřáli jim pokud možno klidné dětství.
13. Ze všech shora vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu