Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Kiliana, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, sídlem Boleslavská 2178/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2023 č. j. 23 Cdo 2387/2023-803 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2023 č. j. 22 Co 275/2022-743, 22 Co 276/2022, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Petra Koutného a Gabriely Coufalové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, z vyžádaného soudního spisu a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 7. 6. 2022 č. j. 4 C 102/2019-651 ve spojení s unesením ze dne 18. 7. 2022 č. j. 4 C 102/2019-661 uložil stěžovateli jako žalovanému povinnost zaplatit vedlejším účastníkům jako žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 1 273 554,25 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 199 171,25 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se vedlejší účastníci po stěžovateli domáhali zaplacení částky 1 472 725,50 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za vady rodinného domu, který koupili od stěžovatele.
3. K odvolání stěžovatele i vedlejších účastníků Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích I., III. a IV. potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že přiznání částky 1 273 554,25 Kč vedlejším účastníkům z titulu odpovědnosti za vady koupené nemovitosti (rodinného domu) je přiměřené všem okolnostem dané věci. Krajský soud naopak nepřisvědčil námitce stěžovatele, že společnost Jokl Apparisal, v. o. s., nesplňuje podmínky pro výkon činnosti znaleckého ústavu v § 7 odst. 1 písm. a), b), f), g) zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen "zákon č. 254/2019 Sb."), ani námitce, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný.
4. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II.). K námitce stěžovatele, že krajský soud se nesprávně vypořádal s otázkou hodnocení znaleckého posudku, když znalecký posudek společnosti Jokl Appraisal, v. o. s., neobsahuje žádné výměry, výpočty, rozpočty ani ceníky a uvádí pouze nepřezkoumatelné souhrnné částky bez vysvětlení, Nejvyšší soud uvedl, že tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že základem pro částku, kterou mu obecné soudy uložily uhradit vedlejším účastníkům, byl znalecký posudek zpracovaný společností Jokl Appraisal, v. o. s. (č. l. 338). Stěžovatel opakovaně soudy všech stupňů upozorňoval, že společnost Jokl Appraisal, v. o. s., nesplňuje podmínky pro výkon činnosti znaleckého ústavu stanovené v § 7 odst. 1 písm. a), b), f), g) zákona č. 254/2019 Sb. V průběhu odvolacího řízení stěžovatel předložil vyjádření Ministerstva spravedlnosti České republiky (dále jen ministerstvo") č. j. MSP-759/2021-OINS-ZN/7 ze dne 28. 4. 2022 (č. l. 557, č. l. 609), v němž je výslovně uvedeno, že společnost Jokl Appraisal, v. o. s., nesplňuje zákonné podmínky k výkonu činnosti znaleckého ústavu. Stěžovatel dále poukazuje na to, že v průběhu dovolacího řízení (doplnění dovolání ze dne 9. 10. 2023) předložil Nejvyššímu soudu k důkazu Zprávu Veřejného ochránce práv o šetření ve věci dohledu nad výkonem znalecké činnosti sp. zn. 2244/2023/VOP/DK ze dne 3. 10. 2023 (dále jen "zpráva VOS"; č. l. 795), v níž ombudsman výslovné uvádí, že "znalecká kancelář neměla do okamžiku, než naplnila požadavky (nového) zákona o znalcích, vůbec vykonávat znaleckou činnost". Stěžovateli tedy byla uložena povinnost uhradit včetně příslušenství téměř dva milióny Kč na základě posudku zpracovaného subjektem, který znaleckou činnost nesměl vykonávat. Touto argumentací se však Nejvyšší soud nezabýval.
6. Kromě nedostatku oprávnění vypracovávat znalecké posudky stěžovatel společnosti Jokl Appraisal, v. o. s., vytýká nekvalitní zpracování a nepřezkoumatelnost předloženého znaleckého posudku. Znalecký posudek totiž neobsahuje žádné výměry, výpočty, rozpočty či ceníky - uvádí pouze nepřezkoumatelné souhrnné částky, absolutně bez vysvětlení. Tyto výtky přitom nebyly formulovány jen samotným stěžovatelem, ale i ve vyjádřeních a posudcích jiných znalců (doc. Ing. Jany Markové a Ing. Jindřicha Kratěny, CSc.), které jsou součástí spisu.
7. Stěžovatel poukazuje na to, že ve svém dovolání výslovně odkazoval na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž, aby soud mohl znalecký posudek odpovědně vyhodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. I. ÚS 1785/21 a ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009 sp. zn. 22 Cdo 1810/2009].
8. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud a Nejvyšší soud nedostály své povinnosti formulované např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 2221/22 , a v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě nezdůvodnily, proč považují závěry obsažené ve znaleckém posudku za jasné a úplné, a proč nepřistoupily i přes návrhy stěžovatele k provedení revizního znaleckého posudku. Krajský soud ani Nejvyšší soud nedostály ani své povinnosti na vyjádření (účastníků ke znaleckému posudku) reagovat v odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud tak soudy neučinily, porušily ústavně zaručené právo stěžovatele na náležité odůvodnění soudních rozhodnutí, které je součástí práva na spravedlivý proces [srov. nálezy ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 2396/19 (N 180/96 SbNU 263) a ze dne 8. 8. 2023 sp. zn. II. ÚS 82/23 ]. Stěžovatel dovozuje, že soudy svá rozhodnutí založily na znaleckém posudku společnosti Jokl Appraisal, v. o. s., aniž by se vypořádaly s relevantními námitkami stěžovatele, a tím se dopustily libovůle při svém rozhodování.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
11. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
12. V posuzované věci podle ústavní stížnosti obecné soudy své závěry opřely především o znalecký posudek znalecké kanceláře Jokl Appraisal, v. o. s. Uvedený posudek však podle stěžovatele nesplňuje formální ani obsahové náležitosti posudku.
13. Ústavní soud v té souvislosti poukazuje na to, že znalecký posudek je při rozhodování soudu pouze jedním z důkazních prostředků. V určitých případech význam znaleckého posudku jistě zpochybnit nelze. Soudy však nemohou bez dalšího závěry znalců mechanicky přebírat do svých rozhodnutí a přenášet tak odpovědnost za rozhodnutí ze soudu na znalce. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Ani on a priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranně prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti [srov. nálezy ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149), ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4457/12 (N 132/70 SbNU 221), ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 2396/19 (N 180/96 SbNU 263), ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. I. ÚS 1785/21 , ze dne 2. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 2221/22 , ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 1010/22 či usnesení ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 1456/19 ].
14. Posouzení, zda znalecké posudky jsou s ohledem na svou kvalitu, přesvědčivost, úplnost apod. způsobilé být podkladem pro rozhodnutí, je úkolem obecných soudů. Jde o hodnocení podkladů při utváření skutkových zjištění, což přísluší obecným soudům (srov. usnesení ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 543/20 ).
15. V nyní posuzované věci se krajský soud námitkou stěžovatele, že společnost Jokl Apparisal, v. o. s., nesplňuje podmínky pro výkon činnosti znaleckého ústavu v § 7 odst. 1 písm. a), b), f), g) zákona č. 254/2019 Sb., v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval a tuto námitku náležitě vypořádal. Konstatoval, že znalecký posudek byl vypracován znaleckou kanceláří Jokl Apparisal, v. o. s., která je jako subjekt oprávněný k podávání znaleckých posudků zapsána, předmětný znalecký posudek podávala v rámci pro ni vedeného oboru znalecké činnosti (blíže srov. bod 50 napadeného rozsudku). Předmětný znalecký posudek i jeho dodatek č. 1 byly znaleckou kanceláří vyhotoveny řádně, jejich závěry byly dostatečně odůvodněny a mají všechny náležitosti kladené na ně zákonem č. 254/2019 Sb. a vyhláškou č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti (dále jen "vyhláška č. 503/2020 Sb."). Posudky obsahují podrobnou fotodokumentaci z místního šetření se zachycením a popisem vad. U každé posuzované věci posudky obsahují výpočet jednotlivých nákladů nutných oprav založený na popsaných metodách a standardech. Předmětné posudky nelze považovat za nepřezkoumatelné, jak namítal stěžovatel, neboť obsahují řádné, srozumitelné a logické odůvodnění, které bylo doplněno výslechem zpracovatele Ing. Miloslava Jokla u ústního jednání před okresním soudem. Obsahují rovněž výpočty a odhady nezbytné práce a materiálu. Krajský soud proto odmítl jako nedůvodnou námitku stěžovatele, že společnost Jokl Apparisal, v. o. s., nikde neuvádí žádné výměry, žádné výpočty, žádné rozpočty a žádné ceníky, pouze naslepo hází nepřezkoumatelné souhrnné částky, absolutně bez vysvětlení.
16. Rovněž Nejvyšší soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že znalecký posudek a jeho dodatek č. 1 vyhotovený znaleckou kanceláří Jokl Appraisal, v. o. s., byly zhotoveny řádně, jejich závěry byly dostatečně odůvodněny a mají všechny náležitosti na ně kladené zákonem č. 254/2019 Sb. a vyhláškou č. 503/2020 Sb. Posudky obsahují podrobnou fotodokumentaci z místního šetření se zachycením a popisem vad. U každé posuzované vady posudky obsahují výpočet jednotlivých nákladů nutných oprav založený na metodách a standardech blíže v odůvodnění krajského soudu popsaných. Nejvyšší soud poukázal na závěry krajského soudu, že předmětné posudky nelze považovat za nepřezkoumatelné, jak namítal stěžovatel, neboť obsahují řádné, srozumitelné a logické odůvodnění, které bylo doplněno výslechem zpracovatele u ústního jednání před okresním soudem. Rovněž obsahují výpočty a odhady nezbytné práce a materiálu.
17. Do takto řádně provedeného hodnocení nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat, a to i s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel v ústavní stížnosti namítá shora uvedenou vadu znaleckého posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří Jokl Appraisal, v. o. s., sice potvrzenou ministerstvem ve vztahu k § 6 zákona č. 254/2019 Sb. (byť řízení vedené ministerstvem podle obsahu spisu nebylo v době vydání napadených rozhodnutí skončeno) a v zásadě i zprávou VOS (viz č. l. 609, 738 a 795 až 799 vyžádaného spisu), ale jak z výše uvedeného vyplývá, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutkové závěry a posuzovat skutkový stav jako správně zjištěný, nezjistí-li extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, který by opodstatňoval jeho zásah. Ten však v posuzované věci zjištěn nebyl. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ze zmíněné zprávy VOS vyplývá, že tato zpráva se nezabývá a ani se nemůže zabývat tím, jak s předmětným znaleckým posudkem naložil soud (resp. v této věci přesněji obecné soudy), kterému byl předložen jako důkaz v soudním řízení, neboť soudy jsou ve svém rozhodování zcela nezávislé, a úkolem VOS v tomto případu bylo posoudit postup ministerstva jakožto orgánu státní správy znalecké činnosti, přičemž podle závěru zprávy VOS "na ministerstvu je, aby v případě, že se znalecká kancelář mohla dopustit přestupku, zahájilo příslušné řízení a v něm otázku porušení zákona postavilo najisto" (viz str. 4 a 10 zprávy VOS). Z uvedeného vyplývá, že tato zpráva neřeší shora uvedené otázky, kterými se zabývaly obecné soudy, což však stěžovatel ve své ústavní stížnosti nereflektuje.
18. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy postupovaly při hodnocení důkazů v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny. V intencích § 132 o. s. ř. provedené důkazy hodnotily podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy nepřebíraly závěry ze znaleckého posudku mechanicky a své úvahy podrobně odůvodnily. Ústavní soud je povolán k zásahu do procesu utváření skutkových zjištění jen v případě extrémních excesů. Žádný takový exces však v posuzované věci nezjistil. Obecné soudy ve svých rozhodnutích podrobně odůvodnily, k jakým skutkovým závěrům dospěly a na základě jakých důkazů, a jaké právní závěry ze svých skutkových zjištění učinily.
19. Nejvyšší soud posoudil dovolání stěžovatele v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a ústavně konformním způsobem vysvětlil, proč dovolání není přípustné. Ústavní soud konstatuje, že okolnosti, pro které soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, jsou v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, proto Ústavní soud na tato rozhodnutí odkazuje.
20. Z ústavní stížnosti je evidentní, že stěžovatel od Ústavního soudu očekává přehodnocení skutkových a právních závěrů, k nimž dospěly obecné soudy, a to především při hodnocení posudku vyhotoveného znaleckou kanceláří Jokl Appraisal, v. o. s., byť se soudy zabývaly i všemi dalšími ve věci provedenými důkazy. Tím staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak je uvedeno výše, nepřísluší. Ústavní stížnost je v této části pouhou polemikou se závěry Nejvyššího soudu a krajského soudu.
21. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
22. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. března 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu