Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky TV Nova s.r.o., sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2025, č. j. 4 Co 19/2025-260, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a MIDGARD Networks s.r.o., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně ("krajský soud") zamítl návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření (usnesení ze dne 12. 12. 2024, č. j. 23 Nc 1003/2024-237), kterým se domáhala, aby bylo vedlejší účastnici uloženo zdržet se poskytování služby elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na doméně https://datoid.com, a zdržet se poskytování služby elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na doménách II. řádu s názvem "datoid" bez ohledu na doménu I. řádu, na nichž jsou provozovány služby informační společnosti spočívající v ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem. Jedná se přitom o stránky, na kterých se bez souhlasu stěžovatelky nachází značné množství autorských děl, k nimž stěžovatelce svědčí výlučná majetková autorská práva.
2. Vrchní soud v Olomouci ("vrchní soud") k odvolání stěžovatelky usnesení krajského soudu v odvoláním napadené části potvrdil.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se vrchní soud dopustil libovůle, neboť dospěl k závěru, že z jejího návrhu nevyplývá, proč vedlejší účastnice (regionální poskytovatel internetu) ohrožuje její práva do té míry, že je namístě upravit jejich vzájemné poměry.
4. Stěžovatelka nesouhlasí s vrchním soudem, že bylo její povinností v návrhu na vydání předběžného opatření tvrdit a osvědčovat důvody, které ji vedly k výběru právě vedlejší účastnice jako jedné z mnoha poskytovatelů služby elektronických komunikací. V této souvislosti se dovolává dispoziční zásady s tím, že ve sporném řízení je na žalobci, aby určil okruh účastníků a tedy i žalovaného. Stěžovatelka rovněž uvádí, že podle judikatury Soudního dvora Evropské unie je možné žalovat i jen jediného zprostředkovatele z mnoha a odkazuje i na obdobné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.
5. Z uvedených důvodů se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení vrchního soudu, a to pro porušení základních práv zaručených čl. 11, čl. 26, čl. 34 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (viz nález ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01 ) vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však i rozhodnutí o předběžném opatření je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (viz nález ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. III. ÚS 52/13 ), byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98 ), která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
8. Ústavní soud shledal, že v nyní posuzované věci mělo rozhodování o předběžném opatření zákonný podklad a rozhodnutí o předběžném opatření bylo vydáno příslušným orgánem (soudem). Z předložených rozhodnutí přitom vyplývá, co bylo důvodem nevyhovění stěžovatelčině návrhu. Vrchní soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že nebyly naplněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření, neboť stěžovatelka řádně netvrdila a tím pádem ani neosvědčila, že skutečně existuje důvodná obava, že v případě, že nebude právě vedlejší účastnici předběžné opatření nařízeno, se podstatně zhorší stěžovatelčina pozice.
Již krajský soud přitom upozornil, že stěžovatelka netvrdila, jak konkrétně právě vedlejší účastnice svým jednáním práva stěžovatelky ohrožuje, či by ohrožovat mohla, a že pouze obecné fráze naléhavost úpravy poměrů neosvědčují. Reaguje-li na to nyní stěžovatelka námitkou proti údajnému názoru obecných soudů, že byla povinna tvrdit a osvědčovat důvody, které ji vedly k výběru konkrétního poskytovatele, jde čistě o stěžovatelčinu dezinterpretaci legitimního požadavku soudů, aby splnila všechny zákonné náležitosti návrhu na vydání předběžného opatření.
Zejména tedy aby vylíčila rozhodné skutečnosti, které by ve vztahu k vedlejší účastnici nařízení předběžného opatření odůvodňovaly.
9. Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že sama stěžovatelka v návrhu na vydání předběžného opatření v bodu 3.57 uvádí, že ačkoliv dosáhla vydání předběžných opatření přímo proti provozovateli pirátské platformy "Datoid", její snaha vyznívá do prázdna. Skutečný provozovatel podle stěžovatelky podniká aktivní kroky k obcházení předběžných opatření, mimo jiné i přenosem obsahu platformy na novou doménu www.datoid.com, kde i nadále umožňuje masové sdílení obsahu chráněného autorskými právy. V kontextu těchto stěžovatelčiných tvrzení pak ale není zřejmé, jaký účel by mělo předběžné opatření vlastně splnit, je-li téměř jisté, že provozovatel pirátské platformy její obsah vzápětí znovu přenese na novou doménu s jiným názvem a opětovně tento obsah uživatelům zpřístupní.
10. Ústavní soud uzavírá, že v napadeném rozhodnutí vrchního soudu neshledal znaky zjevné či intenzivní svévole (viz výše) ani flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu. Obecné soudy zkoumaly, zda jsou splněny skutečnosti rozhodné pro vydání předběžného opatření a shledaly, že stěžovatelka neosvědčila potřebu zatímní úpravy poměrů mezi ní a vedlejší účastnicí. Své závěry v rozhodnutích řádně odůvodnily a vrchní soud se dostatečně vypořádal i s odvolacími námitkami stěžovatelky. Ústavní soud proto konstatuje, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu