Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem, se sídlem v Praze, Revoluční 767/25, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 28. května 2024 č. j. 2 NZT 25/2022-193, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 18. dubna 2024 č. j. VZV 18/2022-1407 a usnesení Policie České republiky, NCOZ SKPV ze dne 18. března 2024 č. j. NCOZ-1690-1385/TČ-2021-412201-H, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyslovil porušení jeho práv podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále též dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že je na základě usnesení policejního orgánu Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV ze dne 15. 5. 2022 č. j. NCOZ-1690-111/TČ-2021-412201-H trestně stíhán pro spáchání zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, odst. 2 pism. a) trestního zákoníku. Usnesením ze dne 18. 3. 2024 č. j. NCOZ-1690-1385/TČ-2021-412201-H policejní orgán dle § 23 odst. 1 trestního řádu vyloučil ze společného řízení vedeného pod sp. zn. NCOZ-1690/TČ- 2021-412201-H, část věci uvedenou pod bodem I.
citovaného usnesení, a to do řízení sp. zn. NCOZ- 2744/TČ-2024-412202, týkající se prověřování podezření ze spáchání trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle ustanovení § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, příp. přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 2 trestního zákoníku, příp. podplacení dle § 332 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku, příp. porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1,2 písm. a) odst. 3 trestního zákoníku.
Proti citovanému usnesení policejního orgánu o vyloučení části věci podal stěžovatel v souladu s § 141 odst. 1 trestního řádu v zákonem stanovené lhůtě dne 22. 3. 2024 stížnost, kterou následně dne 5. 4. 2024 blíže odůvodnil. O podané stížnosti bylo rozhodnuto usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 4. 2024 č.j. VZV 18/2022-1407, kterým VSZ v Praze podanou stížnost dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítlo.
3. Vzhledem k tomu, že uvedený postup orgánů činných v trestním řízení považuje stěžovatel za rozporný s právním řádem České republiky, podal dne 30. 4. 2024 k Nejvyššímu státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu nad činností nejblíže nižšího státního zastupitelství ve smyslu § 12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kterým se domáhal přezkumu postupu a zajištění zákonného postupu v trestním řízení. Na tento podnět bylo ze strany Nejvyššího státního zastupitelství reagováno vyrozuměním ze dne 28.
5. 2024 č. j. 2 NZT 25/2022-193, dle něhož v namítaném postupu nebylo zjištěno žádné pochybení, a tedy nebyly shledány důvody pro přijeti dohledových opatření ve smyslu § 12d zákona o státním zastupitelství. Stěžovatel doplnil, že nemaje jiného opravného prostředku, podává ústavní stížnost, a to řádně a včas, neboť má za to, že citovaná rozhodnutí, jak jsou výše popsána, porušila jeho shora rovněž uvedená ústavně zaručená práva. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 19. 8. 2024 pak stěžovatel sděluje, že jeho obhájci nebylo umožněno nahlédnout do té části spisu, který má souviset se skutky, které mají být předmětem dalšího prověřování a obviňuje policejní orgán z "arbitrární selekce důkazů".
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů, a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. To platí tím spíše v případě jiných orgánů veřejné moci, jako je tomu v případě stěžovatele, když trestní řízení proti němu vedené je navíc na samotném počátku. Z napadených rozhodnutí navíc vyplývá, že se dané orgány námitkami stěžovatele řádně a podrobně zabývaly. Nehledě tak na téměř úplnou absenci ústavněprávní argumentace v podané ústavní stížnosti možno konstatovat, že k žádnému porušení stěžovatelových základních práv ve zkoumaném případě nedošlo.
5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu