Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele B. Ř., zastoupeného JUDr. Vladimírem Fialou, advokátem se sídlem Na Stráni 26, 400 01 Ústí nad Labem, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. března 2011 č. j. 14 Co 150/2011-68, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. března 2011 č. j. 14 Co 150/2011-68 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. dubna 2010 č. j. Sd 3/2002-60, jímž byla žádost příjemce (stěžovatele) o vydání úschovy ve výši 2 000,- Kč zamítnuta. Soudy odůvodnily své stanovisko tím, že stěžovatel podal žádost o vydání úschovy po uplynutí tříleté lhůty podle § 185g odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, účinného do 19. července 2009 (dále jen "o. s. ř.").
5. Ústavní soud předem podotýká, že v podstatě totožnou ústavní stížností, týkající se rovněž rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem o vydání úschovy stěžovateli, se zabýval ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2186/11
a
III. ÚS 2185/11
. Vzhledem k tomu, že se obsahově jedná o shodnou ústavní stížnost, není důvod se od závěrů obsažených v citovaném usnesení odchylovat ani v této věci, a proto na ně ve stručnosti odkazuje s tím, že pro rozhodování Ústavního soudu je podstatné, aby stěžovatel tvrdil existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, jako tomu je právě v nyní souzené věci.
6. Ústavní soud poukazuje na svoji judikaturu ohledně tzv. bagatelních věcí, u nichž hodnota sporného plnění nepřevyšuje částku 10 000,- Kč, kde je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu, přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (usnesení ze dne 7. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09
či v usnesení ze dne 13. října 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09
, dostupné na http://nalus.usoud.cz). V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, Ústavní soud uzavřel, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Ústavní soud konstatoval, že takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
7. Stěžovatel namítá porušení procesního základního práva (čl. 36 odst. 1 Listiny). Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové, jehož porušení ostatně stěžovatel ani netvrdí), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele, brojícího proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci.
Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daných případech došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2011
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu