Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2025 č. j. 67 UL 1/2025-695, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 25. 9. 2020 č. j. 19 T 125/2020-600 (který nabyl právní moci dne 24. 10. 2020), uznán vinným přečinem podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v tehdy účinném znění, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců (tj. do 24. 10. 2023).
3. Návrhem ze dne 5. 2. 2025 se stěžovatel u obvodního soudu domáhal podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), určení lhůty k vyznačení osvědčení ve lhůtě podmíněného odsouzení ze zákona podle § 83 odst. 3 trestního zákoníku, a podání zprávy o osvědčení do rejstříku trestů. Návrh odůvodňoval tím, že otázka, zda jsou dány skutečnosti bránící uplatnění fikce osvědčení, je otázkou předběžnou, proto se obvodní soud neměl spokojit se zprávou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ohledně řízení vedeného pod sp. zn. 2 ZT 98/2022 a měl si k posouzení předběžné otázky opatřit objektivní důkazy. Je přesvědčen, že ač ze zprávy státního zastupitelství plyne, že k průtahům v řízení nedochází, fikce osvědčení nastala, neboť doba, o kterou byla překročena zákonem stanovená jednoroční lhůta po konci zkušební doby, přesáhla šest měsíců a dosud není známo, kdy může probíhající trestní řízení skončit.
4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením návrh stěžovatele podle § 174a odst. 6, odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení opětovně namítá, že otázka, zda jsou ve věci dány skutečnosti, které brání uplatnění fikce osvědčení, je otázku předběžnou, kterou obvodní soud správně řešil před uplynutím roční lhůty podle § 83 odst. 3 trestního zákoníku. Za vadnou však považuje skutečnost, že se obvodní soud důsledně nezabýval okolností, do jaké míry nese on (stěžovatel) vinu na tom, že jiné trestní řízení dosud není ukončeno. Tvrdí, že ze zpráv příslušného státního zastupitelství je zřejmé, že řízení vykazuje prodlevy zaviněné pomalostí úkonů v rámci mezinárodní právní pomoci, a že se na délce dosavadního řízení žádným způsobem nepodílel. Fikce osvědčení podle něj nastala, když byla výrazně překročena stanovená jednoroční lhůta po konci zkušební doby a dosud není známo, kdy bude probíhající řízení skončeno. Poukazuje na to, že postupem obecných soudů mu je fakticky prodlužován uložený trest, a to bez zákonné podpory. Má za to, že musí být posuzována jeho vina na tom, že ve lhůtě podle § 83 odst. 3 trestního zákoníku nebylo možno rozhodnout, a nesouhlasí s tím, že jeho vina je dána již tím, že jiné trestní řízení běží. Takový postup je podle něj v přímém rozporu s ústavně zaručenou presumpcí neviny. Je přesvědčen, že o tom, zda nastala fikce osvědčení či nikoli, musí být jasno k datu jednoho roku od uplynutí zkušební doby. Vyčkávání výsledku jiného trestního stíhání je podle něj nesmyslné.
6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele.
8. Ústavní soud připomíná, že při rozhodování o návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci dochází k neodůvodněným průtahům v řízení. Účelem návrhu není umožnit účastníkovi řízení, aby přiměl rozhodující soud k provedení úkonů v souladu s jeho přáním, a to i bez vazby na existenci průtahů v řízení. Příslušný soud může toliko stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu, avšak není oprávněn procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení (srov. usnesení ze dne 31.
5. 2022 sp. zn. I. ÚS 741/22 ; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jinak řečeno návrhem podle zmíněného ustanovení je vyvoláno specifické řízení, jehož předmětem je posouzení pouze toho, zda v řízení před soudem nedochází k neodůvodněným průtahům. Toto řízení proto nemůže sloužit k vynucování procesních úkonů, které soud provést nechce, potažmo nemůže, a není ani pokračováním trestního řízení [srov. nález ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 60/04
(N 96/37 SbNU 297, č. 264/2005 Sb.)].
9. V nyní posuzované věci městský soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že obvodní soud nerezignoval na svoji povinnost rozhodnout o tom, zda stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení vedl řádný život, včas nařídil a konal veřejné zasedání a u příslušného státního zastupitelství v pravidelných intervalech zjišťoval, zda stěžovatel vede řádný život a nedopouští se trestné činnosti. Zjistil přitom, že vůči stěžovateli bylo dne 4. 10. 2022 zahájeno trestní stíhání pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a), b), c) trestního zákoníku (věc vedená u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 pod sp. zn. 2 ZT 98/2022), kterého se měl dopustit v době od 13.
4. 2022 do 20. 6. 2022, tedy ve zkušební době podmíněného odsouzení. U zmíněného státního zastupitelství opakovaně zjišťoval, zda ve věci vedené pod sp. zn. 2 ZT 98/2022 nedochází k neodůvodněným průtahům, přičemž k posouzení časové návaznosti jednotlivých úkonů a jejich smysluplnosti si vyžádal i kopii předmětného vyšetřovacího spisu. Shledal, že jde o rozsáhlé vyšetřování s mezinárodním prvkem vedené proti stěžovateli a dalším dvěma obviněným (z nichž jeden je Kosovské státní příslušnosti), v jehož průběhu bylo vydáno sedm evropských vyšetřovacích příkazů a tři žádosti o právní pomoc, a že k nedůvodným průtahům ve věci nedochází.
10. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů a dospěl k závěru, že městský soud při rozhodování nevybočil ze zákonného rámce a své rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tak nedošlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu