Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Mazuráka, zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem Tovačovského 2784, Kroměříž, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. června 2024 č. j. 49 EXE 4263/2022-9048, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu. Usnesením Okresního soudu v Olomouci č. j. 49 EXE 4263/2022-9048 ze dne 11. 6. 2024 bylo v námitkovém řízení rozhodnuto tak, že námitky stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 203 Ex 30354/22-89 ze dne 20. 5. 2024, vydaného pověřeným soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou se sídlem v Přerově, se zamítají.
2. Stěžovatel v odůvodnění obsáhlé ústavní stížnosti popsal vývoj případu a zejména uvedl, že jeho zásadní námitkou byla údajná nepřezkoumatelnost ve věci vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Ve výrokové části soudní exekutor uvádí vymáhanou povinnost ve výši 2 867 000 Kč, vyčísluje celkem náklady exekuce a náklady oprávněného, přičemž dále již vyčísluje pouze své náklady a odůvodnění obsahuje pouze obecná zákonná ustanovení, použitelná na jakákoli rozhodnutí soudního exekutora, mající povahu příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Jedná se tedy prý o tzv. o formulářové znění odůvodnění, do kterého je doplněna tabulka údajně dlužného výživného, postrádající však podle stěžovatele údaje o skutečně vymožené částce v - dle stěžovatele - neoprávněně vedeném exekučním řízení. Další námitkou bylo, že takto odůvodněné rozhodnutí soudního exekútora nemůže obstát, pokud není postaveno na jisto - vzhledem k novému návrhu stěžovatele na zastavení exekuce - kdo je vlastně povinen náklady exekuce hradit.
3. Okresní soud v Olomouci se dle názoru stěžovatele řádně nevypořádal v napadeném usnesení se všemi jeho závažnými námitkami, a rezignoval tak na přezkoumatelnost a zákonnost rozhodnutí soudního exekutora, které má povahu příkazu k úhradě nákladů exekuce. Tím prý otevřel prostor pro exekutorovu svévoli a libovůli. Jako povinný subjekt je mu stěžovatel údajně "vydán napospas", zvláště za situace, kdy v námitkovém řízení nemá povinný možnost využití řádných opravných prostředků proti usnesení exekučních soudů, rozhodujících o námitkách.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice stěžovatele s řádně zdůvodněným závěrem obecného soudu. Námitka ohledně porušení práva na řádný proces tak nemůže obstát.
6. Okresní soud v Olomouci k podstatě věci v napadeném usnesení především uvedl, že přezkoumal námitky povinného tak, jak byly povinným koncentrovány a nepřiznal jim právní relevanci. V projednávaném případě je vymáháno výživné pro nezletilé oprávněné (vyčíslené k okamžiku vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, tj. do května 2024 včetně), v celkové výši 2 867 000 Kč pro oba nezletilé oprávněné, přičemž o koncentrovaném návrhu povinného na zastavení exekuce již bylo pravomocně rozhodnuto. Povinnému stěžovateli tak jednoznačně uplynula lhůta k dobrovolnému splnění vymáhané pohledávky, přičemž ke dni vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce na vymáhané pohledávky výživného nezletilých oprávněných podle exekučního titulu nezaplatil ničeho.
Napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce pověřený soudní exekutor vydal dne 20. 5. 2024, tedy poté, kdy o koncentrovaném návrhu povinného na zastavení exekuce bylo soudy pravomocně rozhodnuto. Soud připomenul, že přirozeným smyslem exekuce je, aby byla provedena, nikoli zastavena, čemuž odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že povinný dobrovolně nesplnil autoritativním výrokem uloženou povinnost. S dalšími návrhy povinného na zastavení exekuce již odkladné účinky spojené nejsou.
7. Exekuční soud se dále neztotožnil ani s námitkou stěžovatele, že napadený příkaz k úhradě nákladů není přezkoumatelný, když podle soudu obsahuje standardní a přiléhavé odůvodnění vyčíslených nákladů exekuce, které podle ust. § 87 odst. 3 exekučního řádu hradí soudnímu exekutorovi povinný.
8. Ústavní soud tak shledal, že soudní přezkum v daném případě proběhl postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, a jeho závěr je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.
9. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu