Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Milanem Bartoněm, advokátem, sídlem Slezská 2127/13, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 331/2024-284 ze dne 28. května 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Okresní soud v Benešově obdržel 8. června 2023 od stěžovatele podnět k zahájení řízení o jmenování opatrovníka jeho tetě E. Ch. Stěžovatel v podnětu žádal, aby soud opatrovníkem jmenoval jeho. Okresní soud pak řízení usnesením z 28. února 2024 zastavil z důvodu, že mezitím usnesením z 25. července 2023 zahájil řízení o tetině svéprávnosti. Vedení samostatného řízení o jmenování opatrovníka proto považoval za nadbytečné.
3. Rozsudkem okresního soudu z 2. května 2024 byla teta stěžovatele (posuzovaná) na dobu pěti let od právní moci rozsudku omezena ve svéprávnosti. Jejím hmotněprávním opatrovníkem byla jmenována Městská část Praha 11.
4. Usnesením z 16. srpna 2024 okresní soud přenesl svou příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 4 vzhledem k tomu, že v jeho obvodu posuzovaná dlouhodobě pobývala.
5. Stěžovatel požádal 20. listopadu 2024 okresní soud o nahlédnutí do spisu sp. zn. 14 Nc 285/2023. Uvedl, že je v dané věci účastníkem řízení, jehož zahájení inicioval. Není si vědom, že by jeho účast v řízení skončila, mělo by mu tedy být podle § 44 odst. 1 občanského soudního řádu umožněno do spisu nahlédnout coby účastníku řízení. Pokud by nebyl účastníkem řízení, má za to, že mu svědčí právní zájem a vážné důvody ve smyslu § 44 odst. 2 občanského soudního řádu. Měl zájem být hmotněprávním opatrovníkem posuzované, projevoval o ni dlouhodobý zájem a pomáhal jí zajišťovat její potřeby. Okresní soud stěžovateli sdělil, že spis byl převeden pod sp. zn. P 153/2024 a postoupen obvodnímu soudu, kam je přeposlána i žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu. Stěžovatel 27. února 2025 urgoval vyřízení žádosti u obvodního soudu.
6. Obvodní soud napadeným usnesením nahlédnutí do spisu stěžovateli nepovolil s odůvodněním, že stěžovatel neosvědčil právní zájem ani vážné důvody ve smyslu § 44 odst. 2 občanského soudního řádu. S ohledem na charakter řízení ve věci svéprávnosti posuzované dospěl k závěru, že není v souladu s oprávněnými zájmy stěžovatelovy tety povolit stěžovateli nahlédnutí do spisu, a to také s přihlédnutím k tomu, že rozsudek o omezení svéprávnosti je již pravomocný a že účast stěžovatele v řízení o svéprávnost byla pravomocně ukončena.
7. Stěžovatel má za to, že účastník řízení musí být o jakékoli změně svého postavení v řízení informován způsobem, který mu umožní se proti takové změně bránit. Přestože deklaroval, že chce být hmotněprávním opatrovníkem posuzované, soud jej vyloučil z projednání věci, aniž by ho řádně informoval. Upřel mu tak právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byla posuzovaná omezena ve svéprávnosti, a byl jí ustanoven veřejný opatrovník. Stěžovatel zdůrazňuje, že veřejný opatrovník má nastoupit až v případě, pokud zde není jiná vhodná osoba z rodiny, která by funkci opatrovníka chtěla a mohla vykonávat. Stěžovatel má dále za to, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno s ohledem na skutečnosti, které uváděl v žádosti o nahlížení do spisu - tedy že byl účastníkem předmětného řízení, z čehož lze dovodit jeho právo do spisu nahlédnout ve smyslu § 44 odst. 1 občanského soudního řádu, jakožto i jeho právní zájem v případě, že by účastníkem přestal být (§ 44 odst. 2 občanského soudního řádu). Stěžovatel se rovněž domnívá, že v dané věci došlo k průtahům, když obvodní soud vydal napadané rozhodnutí (nadto usnesením, nikoli opatřením) až po více jak půl roce od zaslání první žádosti stěžovatele o nahlížení do spisu.
8. Soudkyně zpravodajka zaslala ústavní stížnost k vyjádření obvodnímu soudu a opatrovníkovi posuzované (§ 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) a požádala o zapůjčení spisu.
9. Obvodní soud popsal procesní vývoj a obsah sdělení z 25. listopadu 2024, které obvodnímu soudu zaslal okresní soud spolu s žádostí stěžovatele o nahlížení do spisu. Okresní soud poukazoval na to, že účast stěžovatele v řízení (o jmenování opatrovníka) skončila usnesením o zastavení řízení a okresní soud s ním již dále nejednal. Nebyl proto uveden jako účastník řízení v rozsudku okresního soudu o omezení svéprávnosti posuzované a toto rozhodnutí mu nebylo doručováno. Do té doby mu byly všechny listiny a rozhodnutí zasílány, nebo je sám předkládal, tudíž s touto částí spisu je seznámen. Spis byl postoupen obvodnímu soudu poté, co ve věci již bylo řízení o svéprávnost pravomocně ukončeno, a také účast stěžovatele v řízení o svéprávnost byla pravomocně ukončena. Stěžovatel nepodal u obvodního soudu žádný návrh ve věci samé a není tedy účastníkem tohoto řízení.
10. Opatrovník posuzované na výzvu k vyjádření nereagoval a v souladu s poučením, kterého se mu dostalo, se má za to, že se vzdal účasti v řízení o ústavní stížnosti.
11. Stěžovatel v replice k vyjádření obvodního soudu sdělil, že důvody, pro které podal ústavní stížnost, trvají. Zmínil, že v usnesení o zahájení řízení o svéprávnosti je označen jako účastník. Považuje za podivné, že s ním pak okresní soud nejednal, když chtěl být hmotněprávním opatrovníkem. Své vyloučení z řízení považuje za svévolné. Opakuje, že i pokud by již neměl být účastníkem řízení, mělo mu být umožněno nahlédnout do spisu.
12. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.
13. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel od Ústavního soudu očekává přehodnocení právních závěrů, k nimž obvodní soud dospěl při posuzování, zda byly naplněny zákonné předpoklady pro nahlédnutí do spisu stanovené v § 44 občanského soudního řádu. Tím staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu však nepřísluší. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Navíc stěžovatel na půdorysu nahlížení do spisu otevírá otázku svého účastenství v řízení, a to však za situace, kdy řízení o jmenování opatrovníka, které inicioval, bylo pravomocně zastaveno a stěžovatel proti tomu nebrojil.
14. Jak již bylo shora uvedeno, obvodní soud řízení o jmenování opatrovníka, které zahájil k podnětu stěžovatele, usnesením z 28. února 2024 zastavil z důvodu později zahájeného řízení o omezení svéprávnosti posuzované. Z obsahu spisu vyplývá, že po zahájení řízení o svéprávnosti vedl soud řízení nejen o svéprávnosti, ale i o opatrovnictví (spojeně). Tak to bylo i poté, co bylo zastaveno řízení zahájené z podnětu stěžovatele. Ze spisu není zřejmé, na základě čeho bylo pak řízení o opatrovnictví vedeno (postup podle § 46 zákona o zvláštních řízeních soudních ze spisu neplyne), každopádně účast stěžovatele okresní soud ukončil zastavením řízení, které inicioval. Stěžovateli bylo toto usnesení doručeno a stěžovatel proti němu nijak nebrojil a ani se pak nedožadoval přibrání za účastníka. Předtím mu bylo doručeno usnesení z 15. prosince 2023 o přibrání Úřadu městské části Praha 4 za účastníka řízení a usnesení z 2. ledna 2024 o přibrání Úřadu městské části Praha 11 za účastníka řízení vzhledem k možnosti, že budou jmenovány opatrovníkem.
15. Má-li účastník za to, že účastníkem řízení přesto byl (měl tak na něj soud nahlížet), bylo by v rozporu se zásadou subsidiarity, aby tuto otázkou posuzoval v této fázi Ústavní soud, zejména když sám stěžovatel ve stížnosti připouští, že účastníkem řízení pak již nebyl s tím, že své vyloučení v řízení považuje za svévolné.
16. Pokud jde o samotné nahlížení do spisu, stěžovatel se zjevně nedomáhá nahlédnutí do spisu v části týkající se té fáze řízení, ve které s ním soud jako s účastníkem jednal (ostatně jeho žádosti o nahlédnutí do spisu ze dne 12. ledna 2024 okresní soud vyhověl, stěžovatel se také účastnil jednání okresního soudu dne 1. února 2024), nýbrž jde mu o nahlížení do části spisu týkající se řízení po 28. únoru 2024. Pokud by žádal nahlédnout do spisu v části řízení, kterého se účastnil, musí mu soud nahlédnutí umožnit.
17. V pozdější části řízení již stěžovatel jako účastník řízení nevystupoval, řízení o svéprávnosti nebylo zahájeno na jeho návrh, řízení o jmenování opatrovníka, které inicioval, bylo pravomocně zastaveno, a stěžovatel - a to je zásadní - je nenapadl a nebylo pak ani rozhodnuto o jeho přibrání za účastníka.
18. Ústavní soud v minulosti již vícekrát judikoval, že zhodnocení, zda žadateli, který není účastníkem řízení, svědčí ve smyslu § 44 odst. 2 občanského soudního řádu právní zájem či vážný důvod k nahlédnutí do spisu, je předně věcí předsedy senátu, a pokud svůj závěr náležitě odůvodní, Ústavnímu soudu nepřísluší jeho důvody přehodnocovat (usnesení sp. zn. IV. ÚS 562/03 ze dne 3. prosince 2003, sp. zn. II. ÚS 213/09 ze dne 4. června 2009, sp. zn. I. ÚS 2820/17 ze dne 28. listopadu 2017 nebo sp. zn. IV. ÚS 1194/13 ze dne 23. dubna 2013, v němž se výslovně uvádí, že samotné posuzování postupu orgánů veřejné moci v případě neumožnění nahlédnutí do spisu Ústavním soudem nepřichází v úvahu).
19. Důvody, pro které obvodní soud rozhodl, že stěžovateli právo nahlédnout do spisu nenáleží, jsou v odůvodnění napadeného usnesení v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, proto na ně Ústavní soud pro stručnost odkazuje. Přijatému právnímu závěru o nenaplnění zákonných podmínek pro nahlédnutí do spisu nelze z ústavněprávního pohledu nic vytknout.
20. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 7. října 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu