Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele T. K., zastoupeného Mgr. Petrem Karhanem, advokátem, sídlem Anny Rybníčkové 2613/5, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 32/2023-752 ze dne 23. května 2023 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 27 P 81/2020-628 ze dne 15. září 2022, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníka řízení, a Z. K. a nezletilé K. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (otec nezletilé vedlejší účastnice) domáhá částečného zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Pokud by nebylo možné částečné zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu, žádá stěžovatel Ústavní soud, aby se vyjádřil k zásahu orgánu veřejné moci tak, aby názor Ústavního soudu mohl použít při budoucím řízení ve věci péče o nezletilou, resp. návrhu na střídavou péči. Stěžovatel se dále domáhá vyslovení, že postupem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") bylo porušeno stěžovatelovo základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu se podává, že na návrh vedlejší účastnice (dále jen "matka") byla rozsudkem okresního soudu č. j. 27 Nc 34/2019-227 ze dne 26. 11. 2019 nezletilá vedlejší účastnice svěřena pro dobu před a po rozvodu manželství do výlučné péče matky a běžný styk stěžovatele s nezletilou byl stanoven v každé úterý a čtvrtek od 16 do 18 hodin, v každý sudý kalendářní týden v pátek od 15 do 18 hodin a každý lichý kalendářní týden v neděli od 9 do 15 hodin. Na svěření nezletilé do péče matky se rodiče dohodli, ohledně četnosti styku však měli oba odlišné představy. Matka chtěla styk eliminovat, otec jej požadoval ve větším rozsahu. Okresní soud uvedl, že zvolil kompromis mezi oběma návrhy rodičů.
3. Rozsudkem krajského soudu č. j. 100 Co 68/2020-522 ze dne 15. 7. 2020 bylo nedůvodným shledáno matčino odvolání, jímž požadovala zúžit styk nezletilé se stěžovatelem na úterý, čtvrtek a lichý pátek po dobu jedné hodiny. Krajský soud však zmíněným rozsudkem vyhověl odvolání stěžovatele a uvedl, že je třeba přistoupit k dalšímu rozšíření styku, který stěžovateli umožní zapojit se do běžné péče o nezletilou. Krajský soud konstatoval, že matka nebyla ochotna učinit nic pro zintenzivnění kontaktu stěžovatele s nezletilou. Stěžovatel při jednání krajského soudu prohlásil, že po dobu následujících šesti měsíců zatím nebude vymáhat realizaci víkendového styku s přespáním. Matka tuto dobu využije pro pozvolné a nenásilné omezování kojení tak, aby od února 2021 mohl být styk s přespáním realizován.
4. Dne 30. 6. 2022 podal stěžovatel návrh na rozšíření styku s nezletilou s odůvodněním, že matka není ochotna se na rozšířeném styku domluvit. Konstatoval, že zatím nepodával návrh na svěření nezletilé do střídavé péče z důvodu snahy zamezit eskalaci napětí mezi rodiči a z důvodu, že nezletilá byla kojená a že i s ohledem na její nástup do mateřské školy v září 2022 by nemusela zvládnout náhlou změnu dosavadní péče. Matka svůj nesouhlas s rozšířením styku odůvodnila tvrzenými psychickými problémy nezletilé pozorovaných od doby zahájení víkendových styků s přespáním.
5. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovateli stanoven styk s nezletilou v lichém týdnu od pátku od 14 hodin do neděle do 18 hodin a v sudém týdnu ve čtvrtek od 15 do 18 hodin. Okresní soud konstatoval, že v zájmu nezletilé je co nejširší rozsah styku se stěžovatelem a že jsou pro něj splněny podmínky.
6. V odvolání proti napadenému rozsudku okresního soudu otec projevil nesouhlas se zrušením styku v úterky a liché čtvrtky. Namítal, že okresní soud své rozhodnutí ohledně zrušení styku v úterky a čtvrtky nijak neodůvodnil a nezohlednil stanovisko opatrovníka nezletilé. Stěžovatel projevil souhlas s tím, že přespání z pátku na sobotu by probíhalo až od února 2023. Matka ve svém odvolání nesouhlasila s rozšířením styku od pátku do neděle, což odůvodnila tím, že nezletilá není dosud na tak dlouhý styk zralá a z již realizovaného styku má psychické problémy.
7. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl stěžovateli stanoven běžný styk s nezletilou každý sudý kalendářní týden v úterý a ve čtvrtek od 15 do 18 hodin a od pátku od 15 hodin do neděle do 18 hodin a každý lichý týden ve čtvrtek od 15 do 18 hodin. V rámci odvolacího řízení souhlasila matka s úpravou styku v úterý po víkendu, během něhož byla nezletilá v její péči, a ve čtvrtek před víkendem, který měla trávit s ní. Krajský soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k věku nezletilé je v jejím nejlepším zájmu co nejčetnější styk i v kratších časových intervalech během pracovních dnů. Částečně vyhověl matce, aby neprobíhal styk v úterý po víkendu stráveném se stěžovatelem, a to z důvodu horší adaptace nezletilé po návratu od stěžovatele a zejména proto, aby měla matka během pracovního týdne dostatečný časový prostor výchovně na nezletilou působit a pečovat o ni. Konstatoval, že při svém rozhodování se snažil co nejvíce vycházet ze souhlasných návrhů rodičů.
8. Stěžovatel se domáhá částečného zrušení napadeného rozsudku krajského soudu ve vztahu ke skutečnosti, že mu sice bylo vyhověno ohledně rozšíření víkendového styku o páteční odpoledne, byl mu však zrušen pravidelný styk s nezletilou v úterý od 15 do 18 hodin. Tento postup krajského soudu považuje za rozporný s nálezem sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022. Navrhuje, aby napadený rozsudek krajského soudu ve zbývající části zůstal v platnosti s tím, že ohledně úterního styku by vedle něj byl nadále platný napadený rozsudek okresního soudu. Pokud by částečné zrušení nebylo možné, žádá stěžovatel Ústavní soud, aby se v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil k zásahu orgánu veřejné moci.
9. Stěžovatel odkazuje na nálezy sp. zn. III. ÚS 1775/22 ze dne 22. 5. 2023 a sp. zn. II. ÚS 1489/22 ze dne 9. 5. 2023 s tvrzením, že důvody pro zamítnutí střídavé péče, v jeho případě důvody pro omezení styku, musí být řádně odůvodněny. Stěžovatel namítá, že ani matka omezení úterního styku původně nepožadovala a že už okresní soud takto rozhodl na návrh opatrovníka, přičemž ani z jeho rozsudku není zřejmé, proč tak učinil. Krajský soud poté své rozhodnutí odůvodnil ohledem na matkou namítanou horší adaptaci nezletilé po návratu od otce, ale vůbec se podle stěžovatele nezabýval zprávou mateřské školy, podle níž nemá na nezletilou styk se stěžovatelem negativní vliv.
10. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud potvrdil rovnost rodičů při péči o nezletilé děti v části dne, kdy nejsou ve školském zařízení. Namítá, že v rámci čtrnáctidenního cyklu tráví nezletilá s každým z rodičů jeden prodloužený víkend, s matkou dále tráví pondělní a středeční odpoledne, kdežto se stěžovatelem pouze čtvrteční a jednou za 14 dní i úterní. Takovou úpravou styku vzniká podle stěžovatele neodůvodněná nerovnost, kterou krajský soud vysvětluje nutností, aby matka měla dostatečný časový prostor výchovně na nezletilou působit a pečovat o ni.
11. Stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že lhůta pro podání odvolání proti napadenému rozsudku okresního soudu uplynula dne 1. 11. 2022, přičemž matka podala pouze blanketní odvolání, které doplnila až po měsíci, aniž by ji okresní soud vyzval k doplnění nebo byl jinak činný. Nečinností okresního soudu došlo podle stěžovatele k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
15. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
16. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617), rozhodování v citlivých rodinněprávních věcech musí být doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení.
Pokud učiněné závěry nepostrádají odůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu tyto závěry přehodnocovat. Přezkumná pravomoc Ústavního soudu se tak koncentruje pouze na posouzení, zda napadené rozhodnutí není extrémní v tom smyslu, že by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces.
17. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
18. Ústavní soud předně podotýká, že ačkoliv okresní soud stěžovatelovu návrhu na úpravu styku s nezletilou vyhověl jen částečně, intenzita styku podle rozhodnutí krajského soudu se téměř shoduje s intenzitou navrhovanou stěžovatelem, až na absenci styku jedno úterní odpoledne během 14 dnů. Ze soudního spisu je patrné, že krajský soud se stěžovatelem navrhované úpravě i v tomto jednotlivém dni věnoval a v napadeném rozsudku uvedl, proč stěžovateli styk s nezletilou jedno úterý v rámci čtrnáctidenního cyklu neupravil.
Podle vyjádření k ústavní stížnosti se krajský soud pro stanovenou úpravu styku rozhodl i s ohledem na skutečnost, že nezletilá je prozatím ve výlučné péči matky, která má mít jako hlavní vychovatelka dostatečný prostor pro výchovné působení na nezletilou. Krajský soud ve svém vyjádření také zdůraznil, že se v průběhu jednání snažil sblížit rozdílná stanoviska rodičů ohledně četnosti styku a že jeho rozhodnutí je kompromisem mezi návrhem stěžovatele a stanoviskem matky s cílem zmírnit jejich názorové třecí plochy.
Ústavní soud konstatuje, že tomuto vyjádření odpovídá i obsah spisu. Stěžovatelka souhlasila s úpravou styku pouze jedno úterý a jeden čtvrtek v rámci čtrnácti dní, i přes její nesouhlas bylo vyhověno návrhu stěžovatele na úpravu styku každý čtvrtek. Krajský soud dostatečně objasnil, na základě jakých úvah dospěl ke svému závěru o úpravě styku, a v jeho závěrech Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle či překvapivosti.
19. Ani stěžovatelova námitka ohledně nečinnosti okresního soudu není důvodná. Stěžovatel se sice dne 13. 1. 2023 dožadoval zaslání odůvodnění matčina odvolání a ve své stížnosti na průtahy řízení ze dne 6. 2. 2023 tvrdil, že mu dosud nebylo zasláno, z vyžádaného soudního spisu však vyplývá, že matka své odvolání podané dne 1. 11. 2022 odůvodnila dne 7. 12. 2022 a dne 13. 12. 2022 zaslal okresní soud její podání k vyjádření právnímu zástupci stěžovatele. O doručení této písemnosti právnímu zástupci stěžovatele svědčí potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, založené na č. l. 669.
20. Ústavní soud uzavírá, že z hlediska námitek vznesených stěžovatelem neshledal v postupu obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení jeho základních práv a mělo by vést ke kasaci napadených rozhodnutí či k vyslovení tohoto porušení. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí o úpravě styku, dojde-li ke změně poměrů.
21. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu