Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Sehnala, zastoupeného JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem, sídlem Nad Akáty 1599/13, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, č. j. 25 Cdo 887/2025-365, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 10 Listiny.
2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též "nalézací soud"), vydaným dne 5. 6. 2024 pod č. j. 10 C 73/2022-314, bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobce po žalované Seznam.cz, a.s. domáhal zajistit zveřejnění písemné omluvy na internetovém zpravodajském serveru Seznam Zprávy o následujícím znění: "Společnost Seznam.cz a.s., jako vydavatel internetového deníku Seznam Zprávy, tímto uvádí na pravou míru informace uvedené v článku s názvem "Miliardář a politik se nechal přednostně naočkovat. Uprosili mě, řekl", uveřejněném v tomto deníku dne 3. 3.2021, a uvádí, že pokud byl pan Pavel Sehnal dne 1. 3. 2021 ve Fakultní nemocnici Bulovka očkován, nedošlo tím k porušení žádných zákonných ani podzákonných právních předpisů. Za informace zveřejněné v uvedeném článku, které mohly vyvolat opačný dojem a které mohly zasáhnout do cti, důstojnosti a zejména dobré pověsti pana Ing. Pavla Sehnala, se mu tímto omlouvá", se zamítá (výrok I.). Dále nalézací soud rozhodl, že žaloba, kterou se stěžovatel po žalované domáhal zaplacení částky 200 000 Kč, se zamítá (výrok II.). Výrokem III. a IV. rozhodl nalézací soud o náhradě nákladů řízení.
3. Městský soud v Praze v návaznosti na to vydal dne 21. 11. 2024 rozsudek č. j. 68 Co 239/2024-344, kterým rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
4. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl pro vady. Jestliže dovolání postrádá vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 237 až 238a zákona č. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, "o. s. ř."), trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť není splněna jedna z nezbytných náležitostí dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud proto není oprávněn dovolání věcně přezkoumat, neboť kdyby tak učinil, porušil by ústavně zaručené právo protistrany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18 ).
5. V ústavní stížnosti stěžovatel napadá rozhodnutí Nejvyššího soudu, který podle něj neměl dovolání odmítat pro vady. Námitky stěžovatele lze stručně shrnout tak, že stěžovatel dostatečně vymezil předpoklady přípustnosti dovolání, jak po něm zákon požaduje. Závěr Nejvyššího soudu stěžovatel považuje za přílišně formalistický.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná.
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
8. Ústavní soud se seznámil s obsahem dovolání, které stěžovatel Ústavnímu soudu spolu s podáním ústavní stížnosti předložil. Ani podle Ústavního soudu stěžovatel nijak nekonkretizuje (a nevyplývá to ani z obsahu dovolání), od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu konkrétně se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla otázka vyřešena, je rozhodována rozdílně, anebo má být posouzena jinak. Závěry Nejvyššího soudu týkající se shledaných vad dovolání jsou podle Ústavního soudu racionální a věcně správné.
9. Ústavní soud nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatele s ohledem na veškerou argumentaci v ústavní stížnosti, proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu