Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 299/2024-1090 ze dne 17. května 2024 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 0 P 12/2022-1004 ze dne 21. prosince 2023, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a P. P. a nezletilých Š. P. a L. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilých vedlejších účastníků) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva její a nezletilých vedlejších účastníků zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") č. j. 37 Nc 103/2020-137 ze dne 30. 7. 2020 byli nezletilí vedlejší účastníci Š. a L. svěřeni do péče stěžovatelky a vedlejšímu účastníkovi (dále též "otec") byla stanovena povinnost platit výživné. Otci byl dále upraven styk s nezletilými každý lichý kalendářní týden v úterý a čtvrtek po skončení předškolní a školní výuky do 18.30 hodin a každý sudý kalendářní týden od pátku po ukončení předškolní a školní výuky do neděle do 18.30 hodin a byl stanoven jeho styk s nezletilými v době prázdnin. K odvolání stěžovatelky byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") č. j. 6 Co 1194/2020-193 ze dne 14. 1. 2021 změněn běžný styk otce s nezletilými tak, že byl oprávněn se s nimi stýkat každý lichý týden ve čtvrtek po skončení předškolní a školní výuky do 18.30 hodin a každý sudý kalendářní týden od pátku po ukončení předškolní a školní výuky do neděle do 18.30 hodin (krajský soud tedy zrušil styk otce s nezletilými v úterky lichého týdne).
3. Dne 7. 1. 2022 navrhl otec svěření nezletilých do střídavé péče rodičů se střídáním po týdnu. Odkázal přitom na předchozí rozsudek krajského soudu, který předpokládal postupné rozšiřování míry jeho styku s nezletilými poté, co navyknou nové situaci spojené s rozpadem rodiny a jeho novou partnerkou. Stěžovatelka s rozšířením styku nesouhlasila s odkazem na neochotu nezletilých otce navštěvovat a v rámci řízení naopak navrhla zúžení styku zejména o letních prázdninách. Podáním ze dne 14. 9. 2023 navrhl otec svěření nezletilých do své péče, později však tento svůj požadavek změnil na střídavou péči po týdnu, případně u nezletilého Š. asymetrickou střídavou péči v režimu 5:9 ve prospěch stěžovatelky v rámci čtrnáctidenního cyklu.
4. Rozsudkem okresního soudu č. j. 0 P 12/2022-456 ze dne 13. 12. 2022 byl otcův návrh zamítnut, neboť okresní soud neshledal žádnou podstatnou změnu poměrů. Usnesením krajského soudu č. j. 19 Co 207/2023-505 ze dne 16. 3. 2023 byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud okresnímu soudu vytkl, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci a neprovedl výslech nezletilých, čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, a dále že nerespektoval aktuální judikaturu Ústavního soudu týkající se střídavé péče.
Okresní soud následně napadeným rozsudkem rozhodl tak, že styk otce v lichý čtvrtek neupravil a stanovil jej na každý sudý kalendářní týden od čtvrtka po skončení školní výuky do neděle do 18.30 hodin s tím, že po třech měsících bude styk rozšířen prodloužením do pondělního rána. Okresního soud tak rozhodl shodně s návrhem opatrovníka. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl rozsudek okresního soudu změněn a nezletilí byli svěřeni do střídavé péče rodičů tak, že v péči stěžovatelky budou každý celý lichý kalendářní týden a dále v každém sudém kalendářním týdnu od pondělí do středy a od neděle od 18.30 hodin a v péči otce budou každý sudý kalendářní týden od středy po skončení školní výuky do neděle do 18.30 hodin.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje proces zjišťování názorů nezletilých na uspořádání péče a tvrdí, že obecné soudy přání nezletilých nerespektovaly. Cituje z několikerých zpráv o pohovorech u opatrovníka, soudního znalce, školního psychologa, psycholožky střediska pro rodinu a mezilidské vztahy a z výslechů před obecnými soudy. Namítá, že zejména nezletilý Š. se vyjádřil pro zachování stávajícího rozsahu styku, resp. pro jeho zúžení na jeden den v týdnu.
6. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se zjišťování názoru nezletilých dětí a zdůrazňuje, že jejich přání je nutno považovat za zásadní vodítko při rozhodování v jejich nejlepším zájmu. Namítá, že obecné soudy sledovaly nejlepší zájem nezletilých pouze omezeně a jejich názor nebraly jako vodítko zásadní. Naproti tomu favorizovaly zájem otce na dosažení střídavé péče, a to na úkor psychického zdraví zejména nezletilého Š.
7. Stěžovatelka namítá, že soudy neprovedly jí navržené důkazy, které by mohly přispět ke zjištění nejlepšího zájmu nezletilých (výslechem třídní učitelky, mateřských prarodičů, aktualizací znaleckého posudku, zprávou střediska pro rodinu a mezilidské vztahy).
8. Stěžovatelka navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu, neboť případný výkon rozhodnutí by byl podle ní v hrubém rozporu se zájmy nezletilých a mohl by vést k prohloubení jejich psychické nepohody.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
10. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14
ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)]. Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího nejlepšího zájmu dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte.
12. Úkolem obecných soudů je snaha nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou obecné soudy proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy a suplovat roli další přezkumné instance.
13. Co se týče stěžovatelčiny námitky o nezohlednění přání nezletilých, Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zdůrazňuje, že přání dítěte je nutné považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj dítěte bez dalšího převzaly a aby svá rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [nálezy sp. zn. II. ÚS 4160/12
ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213) a sp. zn. I. ÚS 2482/13
ze dne 26. 5.2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Názor dítěte je třeba zohledňovat velmi citlivě, neboť dítě samo nemusí být ani ve vyšším věku schopno plně odhadnout dopad svého postoje.
14. Ze soudního spisu vyplývá, že názor nezletilých byl v rámci posuzovaného řízení zjišťován několikrát, a to jak opatrovníkem, tak přímo okresním i krajským soudem. Zejména nezletilý Š. se vyjadřoval tak, že mu vadí otcovo vyptávání a zjišťování, co nezletilý dělal a dělá, telefonická kontrola a nedodržování slíbeného, a zmiňoval otcův křik a nadávky. Na druhou stranu pozitivně hodnotil jejich společné aktivity (rybaření, fotbal) a z jeho vyjádření vyplývá, že by uvítal, kdyby činnosti u otce mohly probíhat více v souladu s jeho přáním. Nezletilý nicméně setrvale deklaroval neochotu ke střídavé péči nebo rozšíření stávajícího rozsahu styku s otcem.
15. Z odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu vyplývá, že vyjádření nezletilých (zejména nezletilého Š.) byla pečlivě posuzována a hodnocena v kontextu dalších podstatných skutečností. Okresní soud zmínil, že některé okolnosti, za nichž byl názor nezletilého prezentován, nepovažuje vždy za vhodné. Odkazoval především na některé pohovory u opatrovníka, které se uskutečnily poté, kdy stěžovatelka nezletilé bez předchozí domluvy přivedla, aby řekly, že k otci nechtějí. Dále zmínil snahu stěžovatelky přesvědčit okresní soud o špatném psychickém stavu nezletilého Š.
v souvislosti s pobytem u otce, který však v řízení nebyl prokázán. Okresní soud hodnotil vyjádření nezletilých i v kontextu tvrzení stěžovatelky, že nezletilým nechce ve styku s otcem bránit, což však podle okresního soudu nekoresponduje s jí podanými četnými návrhy na vydání předběžných opatření, jimiž požadovala zúžení styku, a to jak prázdninového, tak i pravidelného. Z postupu stěžovatelky je podle okresního soudu těžko uvěřitelné, že nezletilé motivuje ke styku s otcem dostatečně. Okresní soud posuzoval přání nezletilých i v souvislosti s intenzivním rodičovským konfliktem, kterým jsou nezletilí velmi ovlivněni.
Ze všech výše uvedených důvodů proto návrh otce na střídavou péči sice zamítl, nicméně rozšířil stávající styk a deklaroval jeho další rozšíření po třech měsících. Vyjádřil obavu, že svěřením nezletilých do střídavé péče by mohl být křehký stav rodinné situace ještě více narušen. Zrušení styku odpoledne v lichý čtvrtek odůvodnil odkazem na vyjádření nezletilých, že se podle nich jedná o velmi krátký časový úsek mezi školou a brzkým opětovným návratem ke stěžovatelce, a tento půlden kompenzoval prodloužením styku v sudém týdnu, což podle okresního soudu umožní nezletilým připravovat se s otcem na následující školní den.
16. I před krajským soudem se nezletilí vyjádřili tak, že rozsah styku rozšířit nechtějí. Krajský soud však z provedených důkazů, včetně pohovoru s nezletilými, vyvodil, že oba nezletilí pobyt u otce zvládají. Schopnost otce respektovat přání nezletilého Š. dovodil ze skutečnosti, že se oba byli schopni domluvit na cestě k moři autem, nikoli letadlem, neboť nezletilý Š. vyjádřil z létání obavy. Ohledně stěžovatelkou tvrzené psychické nepohody nezletilého Š. odkázal krajský soud na zjištění, že mu stěžovatelka již delší dobu neměla potřebu zajistit psychologickou pomoc a on sám se vyjádřil tak, že pomoc školního psychologa již nepotřebuje. Stejně jako okresní soud shledal i krajský soud oba rodiče plně kompetentními k výchově nezletilých a dospěl k závěru o vhodnosti střídavé výchovy. Přihlédl však k přání nezletilých a rozhodl o střídavé výchově asymetrické.
17. Stěžovatelka svou ústavní stížnost staví zejména na popisu situací, ze kterých má vyplývat, že nezletilí se s otcem stýkat nechtějí (včetně popisu útěků nezletilého Š. od otce). Ústavní soud odkazuje na vyjádření znalce při jeho výslechu provedeném okresním soudem, že následkem snahy rodičů vyhovět přání dětí je přenášení odpovědnosti na nezletilé, což je však pro ně zatěžující a může vyvolávat tenzní reakce, které mohou být některým z rodičů špatně vyhodnoceny v tom smyslu, že dětem je ubližováno. Ústavní soud uzavírá, že z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že se oba soudy zabývaly vyjádřeními nezletilých, ve svých rozhodnutích je zohlednily a posoudily i ve vztahu k jiným skutkovým zjištěním. Proto neshledal důvodnou námitku stěžovatelky, že by obecné soudy nerozhodovaly v nejlepším zájmu nezletilých.
18. K námitce ohledně neprovedení stěžovatelkou navrhovaných důkazů Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy musí v každé fázi řízení zvážit, které důkazy vzhledem k návrhovému petitu je třeba provést, případně zda a nakolik je třeba dosavadní stav dokazování doplnit, přičemž jsou povinny o neprovedení navrhovaného důkazu rozhodnout či vliv jednotlivých důkazů na konečné rozhodnutí posoudit nikoliv svévolně a obé řádně odůvodnit (srov. zmíněný nález sp. zn. I. ÚS 2482/13
). Krajský soud uvedl, že po skutkové stránce vychází ze skutkových zjištění okresního soudu a z vyjádření nezletilých. K dalšímu dokazování nepřistoupil, neboť je považoval pro zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí nadbytečným. Ve vztahu ke skutkovému zjištění a právnímu posouzení věci krajským soudem nelze tomuto odůvodnění z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Naopak je třeba dodat, že ve věcech péče o děti musí obecné soudy vést řízení tak, aby byly co nejdříve stabilizovány poměry nezletilých. Za dané situace by znalecké zkoumání a provádění dalších důkazů nepřiměřeně oddálilo rozhodnutí ve věci, která byla zahájena otcovým návrhem již v lednu 2022.
19. Ústavní soud uzavírá, že v postupu obou soudů neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatelky a mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí. Oba soudy rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a ústavně souladným způsobem odůvodnily své závěry ohledně úpravy péče o nezletilé. Svá rozhodnutí postavily na zhodnocení zájmů nezletilých, odůvodnění jejich rozhodnutí jsou logická a srozumitelná a jejich závěry nelze považovat za excesivní nebo rozporné s nejlepším zájmem nezletilých.
20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. ledna 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu