Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Československé obchodní banky, a. s., adresa Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, zastoupené Mgr. Janem Dajbychem, advokátem se sídlem Vinohradská 3330/220a, 100 00 Praha 10 - Strašnice, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. října 2014, č. j. 23 Co 512/2014-13, spojené s návrhem na zrušení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. října 2014, č. j. 23 Co 512/2014-13, změnil k odvolání žalobkyně (stěžovatelky) výrok III. elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Chrudimi dne 27. srpna 2014, č. j. EPR 200238/2014-5, o náhradě nákladů řízení tak, že žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 490 Kč (oproti 3 764 Kč stanoveným v elektronickém platebním rozkazu), a to do 3 dnů od právní moci usnesení. Podle názoru žalobkyně soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když aplikoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení zvláštní § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
5. Ústavní soud připomíná, že prakticky totožnou věcí téže stěžovatelky, obsahující rovněž shodné argumenty, se zabýval např. v usneseních ze dne 15. července 2015 sp. zn. I. ÚS 149/15 , sp. zn. I. ÚS 3960/14 či sp. zn. I. ÚS 931/15
. Od závěrů v těchto usneseních obsažených nemá Ústavní soud důvod se odchylovat ani ve stávající věci, a proto na ně v podrobnostech odkazuje. Stručně shrnuto, Ústavní soud i v této věci vychází z toho, že se jedná o otázku nákladů řízení, které pouze ve zcela výjimečných případech přiznává ústavněprávní relevanci. Ani ve stávající věci však Ústavní soud neshledává extrémní vybočení z procesních pravidel a principů spravedlnosti, které by případně mohlo mít za následek případnou kasaci napadených rozhodnutí. Odvolací soud své rozhodnutí řádně zdůvodnil (§ 157 o. s. ř.), přičemž šlo o odůvodnění racionální a srozumitelné. Vzhledem k tomu, že v ústavní stížnosti jsou fakticky pouze opakovány argumenty vznesené v odvolání, není taková stížnost způsobilým "nosičem", na kterém by bylo možné založit případný přezkum ústavní konformity předmětného ustanovení vyhlášky.
6. Na základě shora uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv stěžovatelky, jichž se dovolává, nedošlo, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stejně tak byl odmítnut i návrh s ní spojený, neboť se jedná o návrh akcesorický, jenž sdílí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. srpna 2015
Radovan Suchánek v. r. předseda senátu