Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu Institutu Franka Dysona - realitní vysoká škola s.r.o., se sídlem v Brně, Masná 229/34, IČ 26235005, zastoupeného JUDr. Gabrielou Brůžičkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 2a, proti sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 11. 7. 2008 č. j. 4972/2008-30, a sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 4. 12. 2007 č. j. 46338/07/04410, takto: Návrh se odmítá.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 18. 9. 2008 navrhovatel napadá v záhlaví uvedená sdělení a domáhá se vydání nálezu: "Institut Franka Dysona - realitní vysoká škola s.r.o., se sídlem Brno, Masná 229/34, IČ 26235005, je oprávněn s účinností od 29. 11. 2007 vydávat osvědčení pro účely odborné způsobilosti živnosti "Oceňování majetku pro věci nemovité", a to v souladu s ust. § 60 zákona o vysokých školách. Rektor Institutu Franka Dysona - realitní vysoká škola s.r.o. je dle čl. 9 Řádu celoživotního vzdělávání, jako vnitřního předpisu vysoké školy, oprávněn uznat do kurzů celoživotního vzdělávání předměty a kurzy, které byly realizovány Vzdělávacím institutem Franka Dysona s.r.o. na základě řádných akreditací ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) před získáním státního souhlasu působit jako vysoká škola, a to včetně doby trvání předmětů či kurzů".
Prvním napadeným přípisem ze dne 4. 12. 2007 oznámilo Ministerstvo průmyslu a obchodu všem krajským živnostenským úřadům a Magistrátu hl. m. Prahy - živnostenskému a občanskosprávnímu odboru, že vzhledem k neustále se opakujícím dotazům ze strany živnostenských úřadů k případům, kdy žadatel o koncesi "Oceňování majetku pro věci nemovité" dokládá absolvování celoživotního vzdělávání certifikátem vydaným vzdělávacím institutem Franka Dysona s.r.o., sděluje, že dne 29. 11. 2007 nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se jmenovanému institutu uděluje státní souhlas působit jako vysoká škola.
Počínaje tímto dnem je tento institut oprávněn udělovat pro účely posouzení odborné způsobilosti výše uvedené živnosti osvědčení, která jsou v souladu s § 60 zákona o vysokých školách. Druhým napadeným přípisem sdělilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy J. Š., ve věci jeho dotazu na uznání studia oceňování nemovitostí uskutečňovaného v roce 2007 obchodní společností Vzdělávací institut Franka Dysona, za studium v programu celoživotního vzdělávání podle zákona o vysokých školách, že programy celoživotního vzdělávání podle § 60 uvedeného zákona jsou oprávněny uskutečňovat výhradně vysoké školy.
Uvedený vzdělávací institut se stal soukromou vysokou školou udělením státního souhlasu ze dne 28. 11. 2007 a po tomto dni mohl tento institut vyhlásit program celoživotního vzdělávání zaměřený na oceňování nemovitostí, přijímat ke studiu a zahájit uskutečňování tohoto programu. Není proto možné prohlásit studium v kurzu oceňování nemovitostí uskutečňovaného na základě uděleného živnostenského oprávnění a které proběhlo před udělením státního souhlasu podle § 60 zákona o vysokých školách.
Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu uvádí, že těmito dvěma odlišnými přípisy (kdy jedním je jednoznačně akceptováno oprávnění udělovat osvědčení a ve druhém lze hovořit o akceptaci s výhradou) byla porušena jeho práva garantovaná čl. 26 a čl. 33 Listiny základních práv a svobod, neboť tato odlišnost názorů má pro navrhovatele zásadní význam. Studují u něj totiž i studenti, kteří zahájili studium před udělením oprávnění působit jako vysoká škola.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání návrhu, je povinen se zabývat tím, zda návrh splňuje všechny procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je v projednání návrhu příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit. Jedním z projevů této skutečnosti je fakt, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti.
Pravomoci Ústavního soudu vycházející v rovině ústavní z článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, pokud vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. V nyní projednávané věci se však navrhovatel nedomáhá zrušení žádného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Přichází v úvahu tedy jiný protiústavní útok orgánu veřejné moci vůči ústavně zaručeným základním právům a svobodám stěžovatele.
Pokud se týká jiného zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, může Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Petitem návrhu se však navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil, že navrhovatel je oprávněn k činnostem blíže specifikovaným v tomto petitu. Jak však bylo vyloženo výše, k věcnému projednání takto formulovaného stížnostního žádání nemá Ústavní soud pravomoc, tedy, řečeno slovy zákona o Ústavním soudu, není k jeho projednání příslušný. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2008
Stanislav Balík soudce Ústavního soudu