Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti L. P., zastoupené Mgr. Miroslavem Dvořákem, advokátem v Bruntále, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2007, č. j. 57 Co 697/2006-193, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a L. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla porušena její základní práva zaručená ústavním pořádkem, a to zejména práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 4 a čl. 90 věta první Ústavy České republiky, a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že jím byl změněn původně vyhovující rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 8. 2006, č. j. 8 C 271/2004-164. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Protože v tomto případě je dovolání přípustné ze zákona, věta za středníkem na něj nedopadá.
Lze tedy uzavřít, že z uvedených ustanovení vyplývá, že podaná ústavní stížnost je podle zákona o Ústavním soudu nepřípustná, protože Ústavní soud neshledal, že by v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro výjimečný postup podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ostatně navrhovatelka sama ani takový postup nenavrhovala. Kromě toho Ústavní soud telefonickým dotazem u Okresního soudu v Bruntále zjistil, že navrhovatelka podala proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1, písm.e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Pokud navrhovatelka krátce po podání ústavní stížnosti učinila návrh na přerušení řízení až do rozhodnutí o dovolání, které ve věci taktéž podala, konstatuje Ústavní soud, že pro takový postup nebyly shledány důvody. Řízení o ústavní stížnosti lze totiž přerušit pouze tehdy, byl-li spolu s ní podán návrh na zrušení právního předpisu podle § 74 zákona o Ústavním soudu, anebo dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ní k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis (viz. § 78 zákona o Ústavním soudu).
Závěrem Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postaven (Stanovisko Pl. ÚS-st. 1/96 sv. 9, str. 471). Zůstává otázkou, zda tento smysl a účel povinného zastoupení byl v tomto případě naplněn.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. 9. 2007
Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj