Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti obchodní společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., IČ: 25872117, se sídlem Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava - Poruba, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, se sídlem v Ostravě, směřující proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2008, č. j. 51 Nc 11231/2008-6, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 30. 10. 2009, č. j. 51 Nc 11231/2008-52, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2011, č. j. 66 Co 860/2009-75, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že soudy porušily její základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"); konkrétně označila čl. 36 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a odst. 4, jako i čl. 38 odst. 1 Listiny.
Napadenými rozhodnutími okresního soudu byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky k uspokojení pohledávky oprávněné - Havířovské teplárenské společnosti, a. s., přiznané jí rozsudkem (pro zmeškání) Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 5. 10. 2007, č. j. 19 Cm 55/2005-33. Krajský soud pak nevyhověl odvolání stěžovatelky a usnesení o nařízení exekuce potvrdil. Následovala proto její ústavní stížnost.
Stěžovatelka v ní namítá, že na základě označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě nemohla být exekuce nařízena, neboť není pravomocný a vykonatelný. Tvrdí, že jednak rozsudek napadla odvoláním a jednak navrhla jeho zrušení. Obě podání učinila faxem a následně je ve stanovené lhůtě písemně doplnila. Poté byla stěžovatelka soudem vyzvána k úhradě soudního poplatku z odvolání, který zaplatila. V předkládací zprávě krajského soudu je však poznámka, že soudní poplatek z odvolání uhrazen nebyl. Odvolání je ve spise založeno a stěžovatelce přesto nebylo sděleno, proč k němu soud nepřihlédl. Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, zn. 19 Cm 55/2005, aby se s okolnostmi podání předmětného odvolání seznámil. Ze spisu vyplývají následující skutečnosti:
Dne 5. 10. 2007 byl ve sporu o zaplacení částky 255.093 Kč s příslušenstvím vydán rozsudek pro zmeškání. Na originále rozsudku je vyznačena doložka o nabytí právní moci dne 21. 4. 2008. Dne 6. 11. 2007 podala stěžovatelka ke krajskému soudu faxem návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání (č. l. 39). Téhož dne a týmž způsobem podala též odvolání (č. l. 41). Na č. l. 43 je založeno písemné vyhotovení uvedeného návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání (doručeno do podatelny soudu dne 7. 11. 2007). Následuje usnesení o zamítnutí návrhu zrušení rozsudku pro zmeškání (č. l.
47). Na č. l. 48 je založena výzva stěžovatelce, aby ve věci "o zaplacení částky 255.093 Kč" uhradila příkazem na účet soudu soudní poplatek za odvolání (výzva je datována dnem 1. 2. 2008). Na č. l. 49 je přípis stěžovatelky s nalepenými kolkovými známkami v hodnotě 10.200 Kč. Na č. l. 50 je kopie výše uvedené výzvy. Na č. l. 51-52 je kopie faxovaného odvolání stěžovatelky proti usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, na č. l. 53-54 je pak originál tohoto podání, opatřeny razítkem podatelny soudu s datem 21.
2. 2008. Následuje předkládací zpráva krajského soudu, kde je jako odvoláním napadené rozhodnutí označeno usnesení z č. l. 47, tj. usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení kontumačního rozsudku. Na č. l. 61-65 je originál usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo napadené usnesení potvrzeno. Na č. l. 72-83 je založeno další podání (faxované a následné písemně doplněné) stěžovatelky s přílohami, v němž - shodně jako v ústavní stížnosti - tvrdí, že své původní, faxem podané odvolání proti rozsudku pro zmeškání řádně písemně doplnila.
Současně požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a písemnému doplnění faxového podání toto odvolání obsahující. Na č. l. 93 je založeno usnesení, jímž krajský soud dne 11. 5. 2009 návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl a odvolání proti kontumačnímu rozsudku jako opožděné odmítl. K odvolání stěžovatelky pak ještě rozhodnutí potvrdil - s výjimkou výroku o nákladech řízení - vrchní soud (č. l. 116-118). Usnesením ze dne 1. 6. 2010 (č. l. 125) krajský soud ještě zrušil své usnesení, jímž stěžovatelku vyzval k úhradě soudního poplatku z odvolání a rozhodl o jeho vrácení s tím, že původní faxové podání nebylo řádně doplněno.
Toto usnesení následně potvrdil vrchní soud (č. l. 163).
Ústavní soud úvodem připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a proto mu nepřísluší právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv obsažených v Listině a porušení Ústavy ČR, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Obsahem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, jak bylo posouzeno její odvolání proti kontumačnímu rozsudku, podle nějž je nyní vedena exekuce. Tvrdí, že odvolání řádně podala, a rozsudek proto nemohl nabýt právní moci. Opírá se, tak jako v celé sérii předchozích opravných prostředků, o dva argumenty - že doplnění faxovaného odvolání odeslala, a jeho absence ve spise tak jde na vrub krajského soudu, a že nalézací soud vyměřil z odvolání poplatek. K tomu je třeba uvést, že v prvém případě jde o nijak nepodloženou spekulaci stěžovatelky, na základě níž lze sotva prolomit právní moc rozsudku.
Ze spisového materiálu vyplývá, že faxem podané odvolání ve lhůtě řádně doplněno nebylo, a to je podstatné. Jednotlivé listy spisu na sebe navazují v nepřerušené číselné řadě, a nic tedy nenasvědčuje ani tomu, že by s doručenými a zaevidovanými podáními bylo nějak manipulováno. To, že by do podatelny doručené podání nebylo do spisu založeno a "ztratilo se", je krajně nepravděpodobné a stěžovatelka by to musela jednoznačně prokázat. Touto námitkou se navíc zabývalo několik různých soudů a dle Ústavního soudu není důvod na jejich závěrech nic měnit.
Pokud jde o argumentaci výzvou k úhradě soudního poplatku, je sice stěžovatelce třeba přisvědčit, že krajský soud zde nepostupoval procesně správně, nicméně pochybení bylo napraveno pozdějším zrušením příslušného usnesení a vrácením poplatku. V tomto duchu se již otázkou včasnosti odvolání Ústavní soud jednou zabýval, když usnesením ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1791/10 , ústavní stížnost stěžovatelky (podanou proti zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k zaslání originálu odvolání a odmítnutí odvolání proti kontumačnímu rozsudku) jako zjevně neopodstatněnou odmítl; a jeho pohled daný problém zůstává stejný.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. října 2011
Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu