Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. června 2025 č. j. 8 As 82/2025-31, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 18. 8. 2025 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí. Stěžovatelka požaduje stanovení dodatečné lhůty k odstranění vad návrhu do doby rozhodnutí České advokátní komory o její žádosti o určení advokáta k zastupování v tomto řízení. Stěžovatelka rovněž kritizuje právní úpravu určení advokáta s tím, že nadále vylučuje žadatele, kteří si nemohou právní pomoc dovolit z jiných než majetkových důvodů.
2. Podání stěžovatelky trpí vadami; stěžovatelka není zastoupena advokátem podle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost není podle § 34 odst. 1 téhož zákona odůvodněna. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně (v desítkách případů) obrací s obdobnými návrhy, přestože na náležitosti kvalifikovaného podání již byla mnohokrát poučena.
3. Ústavní soud stěžovatelku již v předchozích věcech poučil o náležitostech řádné ústavní stížnosti. Upozornil ji také na to, že ji nebude o těchto náležitostech poučovat v každém dalším případě znovu a že její opětovně vadné ústavní stížnosti mohou být odmítnuty bez předchozí výzvy k odstranění vad. Takto Ústavní soud postupoval i v případech, kdy stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta krátce před uplynutím lhůty k podání ústavní stížnosti a v nichž polemizovala s právní úpravou určení advokáta Českou advokátní komorou (viz např. usnesení ze dne 29. 5. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1275/25
, ze dne 23. 6. 2025
sp. zn. II. ÚS 1650/25
, ze dne 30. 6. 2025
sp. zn. IV. ÚS 1798/25
či ze dne 29. 7. 2025
sp. zn. II. ÚS 2078/25
).
4. V nynější věci ústavní stížnost stěžovatelky trpí stejnými vadami a také nyní podala žádost o určení advokáta ke sklonku lhůty k podání ústavní stížnosti, přestože takový postup byl opakovaně důvodem pro odmítnutí její ústavní stížnosti bez dalšího. Stěžovatelka si však povinných náležitostí musí být s ohledem na opakované poučování a odmítání jejích obdobných návrhů již v desítkách případů vědoma. Přesto znovu podala ústavní stížnost s týmiž vadami, pro které návrh nelze projednat. Stěžovatelka opět podala blanketní ústavní stížnost a jde již jen o řetězení jednotlivých řízení (viz k tomu i body 6 a 7 odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu).
I to značí obstrukční charakter podání stěžovatelky. Ústavní soud tak nemá důvod ani v nynější věci volit jiný postup než jako v mnoha dosavadních věcech za obdobných situací. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2025
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj