Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky GRASO a.s., sídlem Šantova 656/6, Olomouc, zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2023 č. j. 21 Cdo 990/2023-2465, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. listopadu 2022 č. j. 16 Co 178/2022-2422, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. června 2022 č. j. 11 C 410/2018-2151, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení a Zuzany Mazurákové, jako vedlejší účastnice, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka se domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena její práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90, čl. 92, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Porušení spatřuje v nesprávném posouzení naléhavosti právního zájmu na určení existence pracovního poměru, nesprávném posouzení vzniku pracovního poměru konkludentním způsobem, nevypořádání se s jedním z okruhů právních otázek vymezených v dovolání a neprovedení některých důkazů.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23
).
V částech ústavní stížnosti, v nichž stěžovatelka namítá nesprávnost závěrů o naléhavosti právního zájmu na určení existence pracovního poměru a o konkludentním sjednání pracovního poměru, stěžovatelka rozvíjí polemiku s obecnými soudy a domáhá se prosazení vlastního názoru. Stěžovatelka přitom sice formálně uvádí, že v závěrech obecných soudů spatřuje zásah do ústavně garantovaných práv. Svoji argumentaci však vede výhradně v rovině podústavního práva, a to v otázkách, s nimiž se obecné soudy přesvědčivým způsobem vypořádaly. Jak již bylo vysvětleno výše, Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat napadená rozhodnutí z hlediska jejich správnosti, nýbrž ústavnosti. Z posledně uvedeného hlediska je podstatné, že napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna a nevykazují známky svévole ani jiného ústavněprávně relevantního excesu. Řádně odůvodněno je rozhodnutí okresního soudu též ve vztahu k neprovedeným důkazům (srov. bod 25 jeho rozsudku).
Ústavní soud se dále zabýval stěžovatelčinou námitkou, že se Nejvyšší soud nevypořádal se třetím okruhem právních otázek vymezených v dovolání, a to určitostí žalobního petitu a nedostatkem poučovací povinnosti. Ústavní soud si vyžádal stěžovatelčino dovolání, z jehož obsahu zjistil, že stěžovatelka vymezila pouze dva okruhy otázek - okruh týkající se naléhavého právního zájmu a okruh týkající se vzniku pracovního poměru konkludentním způsobem. Namítá-li tedy stěžovatelka, že se Nejvyšší soud "opomenul" třetím okruhem zabývat, je to tím, že stěžovatelka třetí okruh v dovolání nevymezila. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu