Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti N.Z., zastoupené JUDr. L.L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 1998, č. j. Cmo 66/98-31, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19.1. 1998, sp. zn. 27 Cm 84/96, t a k t o :
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 1998, č.j. Cmo 66/98-31, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1998 sp. zn. 27 Cm 84/96. Krajský obchodní soud v Praze zamítl citovaným usnesením žádost stěžovatelky o osvobození od zaplacení soudních poplatků. Odvolací soud toto usnesení potvrdil. Podanou žalobou u Krajského obchodního soudu v Praze se domáhala stěžovatelka po žalovaném K., zaplacení částky 8. 832.049,70 Kč z titulu dodání provozu neschopné potravinářské linky. Po podání žaloby byla stěžovatelka opakovaně soudem vyzvána, aby zaplatila soudní poplatek ve výši 353.248,- Kč. Protože tak stěžovatelka neučinila, Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 1996 řízení zastavil. K odvolání stěžovatelky odvolací soud napadené usnesení o zastavení řízení zrušil, když stěžovatelka mj. uvedla, že obnos potřebný pro zaplacení soudního poplatku je schopna shromáždit. Soud prvého stupně poté vyzval stěžovatelku znovu o zaplacení soudního poplatku . Po obdržení této výzvy stěžovatelka požádala podáním ze dne 3. 11. 1997 o osvobození od povinnosti úhrady soudních poplatků. Tuto žádost zdůvodnila tím, že v důsledku dodání zařízení neschopného provozu, byla nucena zastavit veškeré podnikatelské aktivity k 31. 12. 1996. Zůstala plně nemajetná, odkázána na pouze starobní důchod její i jejího manžela. Soud prvého stupně však konstatoval, že stěžovatelka předloženými doklady neprokázala, že by její majetkové poměry nedovolovaly splnit poplatkovou povinnost. Přihlédl také k tomu, že předmět řízení souvisí s podnikatelskou činností stěžovatelky, která s sebou nese vždy podnikatelské riziko. Proto soudem prvého stupně nebyly shledány důvody podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a osvobození od soudních poplatků stěžovatelce nebylo přiznáno. K odvolání stěžovatelky, kdy navrhla změnit usnesení tak, aby jí osvobození od soudních poplatků bylo přiznáno pro celé řízení a kdy současně upozornila odvolací soud na skutečnost, že na majetek K., byl rozhodnutím ze dne 28. 7. 1997 vyhlášen konkurz, odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvého stupně a jeho usnesení potvrdil. V obou stížností napadených rozhodnutích spatřuje stěžovatelka porušení svých základních práv, stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to v těchto článcích :
čl. 36 - práva domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu
čl.37 odst. 3 - porušení rovnosti účastníků řízení
čl. 38 odst. 2 - v tom, že věc nebyla projednána veřejně a v její přítomnosti. Ústavní soud je oprávněn ingerovat do rozhodnutí obecných soudů pouze v případě, zjistí-li v jejich činnosti porušení ústavnosti.
Žádné takové porušení v pojednávaném případě však neshledal. Soudní poplatky jsou zákonem uložené poplatky, které musí jejich poplatník zaplatit za řízení nebo za jednotlivý úkon provedený soudem. Plní současně preventivní úlohu ve vztahu k podávání neodůvodněných resp. zbytečných žalob. Osvobození od soudních poplatků může soud přiznat účastníkovi řízení, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Je tedy plně na soudu, jak sám zváží potřebnost navrhovatele ve vztahu na ohrožení základních potřeb jeho a jeho rodiny, nebo zda by tato neschopnost úhrady představovala u něho překážku možnosti obrany jeho práva vůbec. Navrhovateli tedy nevzniká žádné právo, ale pouze možnost, aby soud jeho návrhu vyhověl. Tato posibilita je plně v pravomoci soudu. Pro toto rozhodování je rovněž určující, zda se jedná o běžný občanskoprávní vztah nebo o vztah, vzniklý v podnikatelské činnosti, který v sobě obsahuje prvek podnikatelského rizika. I tento prvek však musí být podnikatelem předvídán. Právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny nebylo porušeno, neboť nebylo znemožněno, aby se domáhala svého práva u nezávislého soudu. Pro toto domáhání se práva je zákonem stanovený postup, který musí být dodržen. Jedním ze zákonných předpokladů je zaplacení soudního poplatku. Z odůvodnění usnesení soudu prvého stupně vyplývá, že sama stěžovatelka v odvolání proti zastavení řízení uvedla, že je schopna si opatřit potřebnou částku pro zaplacení soudního poplatku. K nerovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny nemohlo rovněž dojít, neboť i toto postavení účastníků je regulováno zákonem s konečným uplatněním náhrady nákladů soudního řízení při úspěšném uplatnění nároku. Naopak přiznáním osvobození od soudních poplatků v milionových podnikatelských sporech, by došlo ke zvýhodnění jedné skupiny žalobců na úkor všech ostatních věřitelů v podnikatelské sféře, a to částečným přenesením podnikatelského rizika na stát. Poukaz na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny rovněž neobstojí, neboť citované ustanovení se týká projednávání hmotně právní stránky věci a nikoli procesních podmínek. K tomu nutno upozornit na znění ustanovení § 214 odst. 2 písm.f) o. s. ř., podle kterého není nutno nařizovat jednání, pokud se odvolání týká toliko nákladů řízení. Ústavní soud, jak již opakovaně judikoval, nemůže plnit funkci další stolice v soustavě soudů obecných, kdy otázky řešení zákonnosti jsou v jejich výlučné kompetenci. Protože nebylo zjištěno žádné porušení ústavnosti, senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť se jednalo o návrh zjevně neopodstatněný. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 3. března 1999