Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, zastoupeného Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem, sídlem Spálená 97/29, Praha 1 - Nové Město, proti měnící části výroku I. a proti výroku II. (v rozsahu vztahujícím se ke stěžovateli) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2025 č. j. 55 Co 160/2025-306, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, a Městské části Praha - Újezd, sídlem Kateřinské náměstí 465/1, Praha 4 - Újezd, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených nákladových výroků napadeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 12. 12. 2024 č. j. 27 C 90/2023-254 ve výroku I. zamítl žalobu na uložení povinnosti stěžovateli jako žalovanému převést na prvního vedlejšího účastníka jako žalobce pozemky v k. ú. Újezd u Průhonic obec Praha p. č. 670/6 orná půda, p. č. 670/8 orná půda, na uložení povinnosti stěžovateli zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníkovi částku ve výši 5 991 790 Kč s příslušenstvím za pozemky v k. ú. Újezd u Průhonic, p. č. 670/20 ostatní plocha, p. č. 670/21 ostatní plocha a p. č. 670/22 zastavěná plocha a nádvoří a na uložení povinnosti stěžovateli zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníkovi náklady za zpracování znaleckého posudku na ocenění nevydaných pozemků. Výrokem II. uložil prvnímu vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 552 921,60 Kč a druhé vedlejší účastnici jako vedlejší účastnici na straně žalované náklady řízení ve výši 473 932,60 Kč.
3. Proti rozsudku obvodního soudu podal první vedlejší účastník odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozhodnutím změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku II. o nákladech řízení jen tak, že výše těchto nákladů činí u stěžovatele částku 4 200 Kč a u druhé vedlejší účastnice částku 4 200 Kč, jinak rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.). Ve výroku II. bylo rozhodnuto, že první vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli a druhé vedlejší účastnici (každému z nich) náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti postupu městského soudu, který změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku II. o nákladech řízení a nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů právního zastoupení před soudy obou stupňů, ačkoli z rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, že stěžovatel byl v řízení plně úspěšný. Městský soud náhradu nákladů právního zastoupení před soudy obou stupňů stěžovateli nepřiznal s odůvodněním, že nešlo o náklady účelně vynaložené. Stěžovatel však nesouhlasí se závěrem městského soudu, že je osobou právně znalou jak v otázkách porušení podmínek bezúplatného převodu nemovitostí z vlastnictví státu do vlastnictví obce, tak i v otázkách podmínek veřejné podpory, jejichž právní rámec je upraven právem Evropské unie. Podle stěžovatele jde o vysoce specializovanou právní problematiku, která zpravidla přesahuje rozsah běžné znalosti i u obcí jako adresátů právních norem. Podle městského soudu však nešlo o problematiku právně obtížnou.
5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
7. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí [např. usnesení ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 615/03 , ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10 , ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 3304/10 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
8. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení nákladových výroků rozsudku městského soudu, proti kterým není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")].
9. Dotazem učiněným u obvodního soudu Ústavní soud zjistil, že první vedlejší účastník podal dne 25. 8. 2025 proti rozsudku městského soudu dovolání.
10. Stěžovatel tedy podává ústavní stížnost za situace, kdy proti napadenému rozsudku městského soudu je v souladu s poučením poskytnutým městským soudem přípustné dovolání, které první vedlejší účastník podal a o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Z uvedeného vyplývá, že v předmětné věci bude před Nejvyšším soudem probíhat další řízení. Za dané procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů, zde Nejvyššího soudu, a předjímal jeho rozhodnutí. Podaná ústavní stížnost je v takovém případě předčasná a tedy nepřípustná.
11. Uvedené platí i pro ústavní stížnost stěžovatele směřující pouze proti nákladovým výrokům rozsudku městského soudu, neboť výrok o náhradě nákladů řízení má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Jakkoliv si Ústavní soud je vědom okolnosti, že proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání ex lege přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou jsou samostatně napadeny pouze výroky o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu však nepřísluší (viz např. usnesení ze dne 24. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 870/19 ).
12. Ústavní soud dodává, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatele nepoškozuje na jeho právu na přístup k soudu, neboť po skončení dovolacího řízení, resp. řízení před obecnými soudy (v případě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu), bude mít stěžovatel možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i za situace, že bude brojit výhradně proti nákladovým výrokům [srov. usnesení ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 941/19 (U 8/94 SbNU 435) a ze dne 24. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 870/19 ].
13. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že podaná ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, když neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
14. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2025
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj