Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele advokáta Mgr. Jana Sádla se sídlem Na Pankráci 322/26, Praha 4, zastoupeného JUDr. Jurajem Kozicem, advokátem, se sídlem Prvního pluku 320/7, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2024 č. j. 12 To 55/2024-3908 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2024 sp. zn. 41 T 4/2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS.
10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
11. Zpochybňuje-li stěžovatel závěry obecných soudů ohledně účelnosti úkonů právní služby a na to navazující stanovení jeho odměny za poskytování právních služeb, je namístě uvést, že posuzování účelnosti úkonů spadá do rozhodovací pravomoci obecných soudů a Ústavní soud se k ní zásadně nevyjadřuje [srov. nález ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 4012/18
(N 46/105 SbNU 40)].
12. Posouzení účelnosti úkonů právní služby je totiž otázkou intepretace a aplikace podústavního práva, jejichž řešení náleží soudům obecným. Judikatura Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 1882/21 , ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1033/21
(N 199/109 SbNU 153) a ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 1255/18
(N 203/103 SbNU 39)] potvrzuje, že jsou obecné soudy oprávněny posuzovat účelnost jednotlivých úkonů právní služby. Ústavní soud není oprávněn zkoumat, zda ten který úkon právní služby v konkrétní věci lze považovat za účelný či nadbytečný. V této souvislosti připomíná, že případná věcná nesprávnost (nezákonnost) rozhodnutí orgánu veřejné moci není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu, a tudíž námitky na ní postavené nemohou opodstatněnost ústavní stížnosti založit. Ústavní soud k tomu nad rámec již uvedeného dodává, že v případech rozhodování o nákladových výrocích je zdrženlivý, a proto k věcnému rozhodnutí dochází jen v případech extrémní nespravedlnosti svědčící o svévolném postupu obecných soudů, což však není případ stěžovatele.
13. V nyní posuzovaném případě vrchní soud neshledal stížnostní námitky stěžovatele důvodnými, přičemž v rámci svého odůvodnění vysvětlil svůj náhled na věc. Přesto, že se tento rozchází s právním názorem stěžovatele, není tímto rozporem založena protiústavnost napadených rozhodnutí. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší prakticky totožné námitky, které byly již předloženy stížnostními soudu a ten se s nimi řádně vypořádal. Stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí jím vznesené námitky dalšímu instančnímu přezkumu.
To je však role, jež Ústavnímu soudu nenáleží. Vrchní soud objasnil důvody, pro které považuje podanou stížnost za částečně důvodnou a proč přistoupil ke změně napadeného rozhodnutí. Pokud stěžovatel rozporuje účelnost některých porad se svým klientem nebo některého nahlížení do spisu, zakládá tím toliko odlišný náhled na posuzovanou skutečnost. Domáhá-li se stěžovatel navýšení své odměny s ohledem na § 12 odst. 1 advokátního tarifu, nutno uvést, že touto otázkou se opět zabýval již stížnostní soud. Ten vysvětlil, že horního limitu zvýšení odměny za úkon právní služby lze dosáhnout v těch situacích, kdy je advokát vystaven všem faktorům, které mu ztěžují výkon právní služby.
Současně se odkázal na judikaturou obecných soudů vymezené okolnosti, při jejichž naplnění dochází ke zvýšení odměny obhájce za časově náročný úkon právní služby. K dalšímu navýšení pak dochází v případech, kdy se k časově náročnému úkonu přidá užití cizího jazyka nebo práva. Stěžovatel má za to, že již samotný cizí prvek (cizí jazyk nebo právo) by mělo vést bez dalšího k navýšení jeho odměny. Přitom však přehlíží, že byl-li úkonu přítomen tlumočník, je jeho role značně usnadněna a patrně není rozumného důvodu, pro který by odměna za překlad do cizího jazyka měla být hrazena jak tlumočníkovi, tak také advokátovi.
Ústavní soud nerozporuje, že komunikace s klientem prostřednictvím tlumočníka může představovat jistou obtíž či nesnáz, na druhou stranu však nelze přehlížet, že se díky osobě tlumočníka nejedná o překážku natolik intenzivní, aby odůvodňovala navýšení odměny obhájce. V obdobných případech je tlumočník osobou, jejímž úkolem je zprostředkovat komunikaci mezi obhájcem a jeho klientem. Je-li dána ve věci osoba s takto speciálně určeným účelem, bylo by v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení navyšovat z téhož titulu odměnu další osobě - obhájci.
14. Ústavní soud konstatuje, že Vrchní soud v Praze se námitkami stěžovatele pečlivě zabýval a ve svém rozhodnutí dostatečně přesvědčivě vyložil, proč napadené usnesení, jde-li o výši obhájci stanovené odměny, obstojí. V posuzované věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil nic, co by zakládalo intenzivní porušení základních práv a svobod, neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah (srov. např. usnesení ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02 , ze dne 6. 12. 2006 sp. zn. III. ÚS 255/05 či ze dne 20. 12. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2156/22 ).
15. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu