Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem, se sídlem Komenského 511, 547 01 Náchod, směřující proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. června 1998, č. j. E 1004/98-12, usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. května 2005, č. j. E 1004/98-168, usnesení soudního exekutora JUDr. Kamila Součka ze dne 4. října 2007, č. j. 83 EX 806/05-100, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. ledna 2008, č. j. 20 Co 770/2007-41, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2010, č. j. 20 Cdo 3005/2008-132, rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. července 2009, č. j. 8 C 247/2008-36, a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. prosince 2009, č. j. Nc 5344/2005-120, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byl výkon platebního rozkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. října 1997, č. j. Ro 730/97-13, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit částku 305.876,50 Kč žalobci F. T. Exekuce byla prováděna ve dvou exekučních řízeních, vedených u Okresního soudu v Náchodě jednak pod sp. zn. E 1004/98 a jednak pod sp. zn. Nc 5344/2005. V obou případech šlo o exekuci na nemovitý majetek stěžovatele. V prvém případě došlo k tomu, že do majetku nebyl zahrnut dům stěžovatele, který byl postaven na pozemku, který předmětem první exekuce byl, ale stavba domu nebyla v té době zanesena v katastru nemovitostí, a proto se prodej této nemovitosti nerealizoval. Ohledně tohoto majetku bylo vyvoláno v pořadí druhé exekuční řízení (řízení vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 5344/2005).
III a.
5. Podle § 72 odst. 3 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
6. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. června 1998, č. j. E 1004/98-12, byla nařízena exekuce prodejem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí a usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. května 2005, č. j. E 1004/98-168, bylo rozhodnuto o rozvrhu výtěžku z prodeje majetku realizovaného na základě rozhodnutí z 23. června 1998. Usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. května 2005, č. j. E 1004/98-168, nabylo právní moci dne 17. června 2005, z čehož je nutné dovodit, že usnesení ze dne 23. června 1998, č. j. E 1004/98-12, muselo být v právní moci ještě před tímto datem. Je tedy zjevné, že pokud ústavní stížnost směřuje proti těmto usnesením, je podána opožděně. Ústavní stížnost byla totiž předána k poštovní přepravě až 30. srpna 2010, a proto ve vztahu k těmto rozhodnutím byla odmítnuta jako opožděná podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. III b.
7. Rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. července 2009, č. j. 8 C 247/2008-36, se týká sporu o vyklizení domu č. p. 353 v Náchodě. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, které následně bylo vzato zpět a řízení v této věci bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2009, č. j. 20 Co 293/2009-65. Ústavní stížnost tedy nesměřuje proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, a proto je, pokud směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. července 2009, č. j. 8 C 247/2008-36, nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. III c.
8. Usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. prosince 2009, č. j. Nc 5344/2005-120, nabylo právní moci dne 3. února 2010. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě až dne 30. srpna 2010, je podána opožděně, a proto byla odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě ve smyslu § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
10. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v § 43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
11. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, a proto mu nepřísluší právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých ústavně zaručených základních práv, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
12. Ústavní soud si k posouzení námitek stěžovatele vyžádal spis Okresního soudu v Náchodě sp. zn. Nc 5344/2005. Z obsahu tohoto spisu zjistil, že stěžovatel v tomto řízení uplatňoval zcela totožné námitky, jaké nyní opakuje v ústavní stížnosti. Obecné soudy se těmito námitkami zabývaly a také se s nimi náležitě v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. K tomu dlužno dodat, že stěžovatel zcela totožné námitky uplatňoval i v předchozím exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 1004/98, avšak nikdy nedoložil žádný věrohodný důkaz o tom, že skutečně podstatnou část dluhu splatil.
Pro posouzení přijatelnosti ústavní stížnosti je však rozhodující závěr dovolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel tomuto soudu nepředestřel žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za otázku zásadního právního významu a to v situaci, kdy dovolání bylo přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Postup dovolacího soudu byl přitom zcela v souladu s procesními předpisy a Ústavní soud neshledal v řízení před ním žádné porušení základních práv stěžovatele.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal v řízení před dovolacím soudem žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, pokud směřovala proti rozhodnutí dovolacího soudu, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. listopadu 2010
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu