Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Nikol Mondokovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 643/77, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2024 č. j. 44 To 262/2024-262 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. července 2024 sp. zn. 3 T 70/2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že v záhlaví uvedeným usnesením zamítl Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby a zároveň rozhodl, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Současně zamítl využití prostředků nahrazujících vazbu. Na stěžovatele byla v dané trestní věci podána obžaloba pro podezření ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a d) trestního zákoníku a přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 a 3 písm. d) trestního zákoníku. Stěžovatel se nachází ve vazbě od 24. 11. 2023. Trvání důvodného podezření je dáno částečným doznáním stěžovatele a dále listinnými a elektronickými důkazy, jakož i výpověďmi poškozených. Důvodnost tzv. předstižné vazby je podle obvodního soudu dána tím, že trestného jednání se měl stěžovatel dopouštět celou řadou útoků a od poloviny roku 2023 až do svého zadržení. Jednání směřovalo vůči handicapované osobě, kterou pohrůžkou těžké újmy donutil k vydání částky přesahující 600 000 Kč. I poté pokračoval v pokusech získat další finanční prostředky. Dne 6. 2. 2024 bylo navíc zahájeno další trestní stíhání stěžovatele pro jednání stejného charakteru. Podle soudu je tak dána obava, že by stěžovatel mohl v obdobné trestné činnosti pokračovat. Vzhledem k závažnosti jeho jednání a hrozícímu trestu nelze vazbu nahradit mírnějšími opatřeními. Od posledního rozhodování o vazbě se neobjevila žádná skutečnost, která by odůvodnila opačný závěr. Sám obžalovaný nečiní žádné kroky k tomu, aby se zbavil údajné závislosti na hazardu. Při výslechu uvedl, že jeho sestra věděla o jeho hraní, a tudíž nelze mít za to, že by jeho rodina představovala dostatečnou záruku jeho řádného chování. Stěžovatelův otec se k vazebnímu zasedání nedostavil, takže jej nebylo možné vyslechnout. Stěžovatel neprojevil lítost nad poškozenými.
3. Stěžovatel podal proti usnesení obvodního soudu stížnost, o kterém rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením tak, že zrušil výrok IV. usnesení obvodního soudu (týkající se nepřijetí písemného slibu stěžovatele). Jinak ponechal usnesení nezměněné. Městský soud se ztotožnil s (byť strohými) právními i skutkovými závěry soudu nalézacího. Jejich odůvodnění doplnil v tom směru, že stěžovatel je v negativní finanční pozici (s dluhy přinejmenším v řádu statisíců) a bez stálého legálního příjmu (jakožto student). K tomu má problém s hazardními hrami. Kroky, které stěžovatel v tomto směru činí (zápis do rejstříku osob vyloučených z hazardních her a tvrzení o zajištění odborné pomoci na svobodě), nelze považovat za dostatečnou eliminace daného rizika. Podle znaleckého zkoumání jde v případě stěžovatele o tzv. nezdrženlivé hraní, jehož cílem není však hra sama, nýbrž výhra (snaha snadno zbohatnout). Nejde tedy o patologické hráčství. Uvedené skutečnosti představují podle městského soudu velké riziko opakování trestné činnosti. Za dostatečné přitom nepovažuje užití mírnějších zajišťovacích institutů, zejména vzhledem k tomu, že trestná činnost byla páchána v on-line prostoru. Konkrétní nabízené záruky hodnotil soud jako obecné a nedostatečné.
4. Stěžovatel namítá, že je nadále ponecháván ve vazbě, ačkoliv v mezidobí nastaly skutečnosti, které trvání vazby vylučují. Napadená rozhodnutí pouze ze "setrvačnosti" opakují původní vazební důvody. Tím mimo jiné ignorují tzv. doktrínu zesílených důvodů popsanou v judikatuře Ústavního soudu (např. nález
sp. zn. III. ÚS 5/24
). Rozhodnutí ani nezohledňují velmi krátký trest, který stěžovateli reálně hrozí a jehož délka již byla pravděpodobně překonána dobou vazby. Relevantní skutečností je zejména stěžovatelovo doznání k podstatné části stíhaného jednání a aktivní kroky k jeho nápravě. Jde zejména o rychlé uhrazení celé škody (částka 603 000 Kč, původně nabízená jako peněžitá záruka). Kromě peněžité záruky byly navrhovány další zajišťovací instituty, aby rozptýlily iracionální obavy soudů (např. poukaz soudu na absenci legálního zdroje příjmů v situaci, kdy stěžovatel je student). Osoby blízké nabízely, že stěžovateli pomohou nejen materiálně ale i s terapií problémů spojených s tzv. gamblingem. V této souvislosti byl již stěžovatel zapsán do rejstříku osob vyloučených z hazardních her. Stěžovatel nevykazuje žádné projevy závislosti. Zároveň stěžovatel vyjádřil ochotu podrobit se tzv. elektronické kontrole, která v současné době funguje. Rovněž ostatní obavy soudu (např. z kontaktování poškozených) lze řešit jinými instituty. Přitom soudy vůbec nezohlednily zdravotní potíže, které stěžovatel ve vazbě prožívá. Trvání stěžovatelovy vazby nepřináší v současné době nikomu žádný benefit. Přesto nadále trvá, a to s nedostatečným a neaktuálním odůvodněním.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. V závěrech napadených rozhodnutí nezjistil Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení. Soudy při hodnocení rizik za účelem zjištění naplnění podmínek pro trvání tzv. předstižné vazby řádně přihlédly k individuálním okolnostem dané věci, jakými jsou přístup stěžovatele ke stíhanému jednání, povaha tohoto jednání (snadné opakování v internetovém prostředí) a způsob jeho případného páchání (dlouhodobost, opakovanost, zneužití zvlášť zranitelných osob), jakož i pravděpodobné důvody páchání trestné činnosti a s tím související osobnostní rysy stěžovatele. Dospěly-li soudy na základě zhodnocení těchto skutečností k závěru, že žádná z nich (jakož ani průběh trestního řízení) dostatečně neeliminují riziko opakování trestné činnosti, jde o závěr logický a ústavně konformní. Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat závěry soudů svými vlastními, nemohl-li ani sám provést klíčové důkazy. Ostatně řada skutečností, kterých se stěžovatel ve své argumentaci dovolává, je značně problematická. Například jde-li o zajištění odborné pomoci s údajným patologickým hráčstvím, stěžovatel ji zajištěnou (po úmrtí předchozí lékařky) nemá, pouze (spolu s rodinnými příslušníky) deklaruje ochotu si ji zajistit. Jde-li o poskytnuté záruky rodinných příslušníků a možností tzv. elektronické kontroly, s jejich obsahem se řádně vypořádaly obecné soudy (viz např. body 10 a 14 usnesení městského soudu), přičemž stěžovatel na jejich závěry nikterak konkrétně nereaguje. Namítá-li stěžovatel, že novou skutečností je jeho doznání k trestné činnosti a získaný náhled, pak ani tomu nelze zcela přisvědčit (srov. body 3 až 5 rozsudku obvodního soudu ze dne 9. 10. 2024 sp. zn. 3 T 70/2024).
8. Namítá-li dále nezohlednění hrozícího mírného trestu, ani s touto námitkou se nemohl Ústavní soud ztotožnit. V první řadě délka hrozícího trestu je skutečností méně relevantní při posuzování předstižné vazby, která rovněž plní ochrannou funkci ostatních členů společnosti. Limitem soudního rozhodování je v tomto směru § 71 odst. 2 písm. b) trestního řádu, jehož podmínky však v dané věci naplněny nebyly. Jedním z důvodů, že stěžovatel byl ve výsledku potrestán tzv. podmíněným trestem, byla podle výše uvedeného rozsudku skutečnost, že stěžovatel byl již téměř rok ve vazbě a v jeho případě proto postačí pouhá pohrůžka výkonem trestu odnětí svobody (srov. bod 24 rozsudku obvodního soudu ze dne 9. 10. 2024 sp. zn. 3 T 70/2024).
9. Konečně soudy v dané věci nejednaly ani v rozporu s tzv. doktrínou zesílených důvodů. I její aplikace má totiž významně omezený prostor u vazby předstižné, nelze-li riziko opakování trestné činnosti v rozumné míře eliminovat jinak. Soudy v napadených rozhodnutích navíc reagovaly na vývoj trestního řízení a již provedené důkazy. Jak již bylo uvedeno výše, nelze jejich závěrům z ústavněprávního hlediska cokoliv vytknout.
10. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu