Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. B., proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 12. 2006, č. j. 7 C 16/2006-68, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 5. 2007, č. j. 7 C 16/2006-86, a proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. 9. 2007, č. j. 1739/2007-SNI-PP/2, takto: Návrh se odmítá.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 10. 2007, se stěžovatel domáhá, s odkazem na porušení svých práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 96 Ústavy, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, které označuje za diskriminační s ohledem na akceptovanou námitku promlčení bez přihlédnutí k ustanovení § 563 o.z. Dále navrhuje "zrušit výrok ministra spravedlnosti ze dne 7. 9. 2007, č. j. 1739/2007, o zamítnutí stížnosti proti soudci Mgr. Vítězslavu Špalkovi, který protiprávní neposlušností poškodil stěžovatele uplatněním nepříslušného atributu § 657 o.z. místo § 563 o.z".
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 12. 2006, č. j. 7 C 16/2006-68, byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal, aby žalovanému V. Ch. bylo uloženo zaplatit mu částku 100.000,-Kč s přísl. Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Usnesením ze dne 9. 5. 2007, č. j. 7 C 16/2006-86, Okresní soud v Opavě odmítl odvolání stěžovatele do výroku ve věci samé jako opožděně podané. Jak zjistil Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Opavě, zástupkyni stěžovatele bylo uvedené usnesení doručeno dne 17.
5. 2007. Stěžovatel proti němu nepodal odvolání a usnesení nabylo právní moci dne 2. 6. 2007. Dne 29. 8. 2007 se stěžovatel obrátil na ministra spravedlnosti se stížností na nevhodné chování soudce Okresního soudu v Opavě Mgr. Vítězslava Špalka, kterého se měl dopustit při projednávání věci vedené pod sp. zn. 7 C 16/2006. Ministerstvo spravedlnosti na tuto stížnost reagovalo dopisem ze dne 7. 9. 2007, č. j. 1739/2007-SNI-PP/2, v němž stěžovateli sdělilo, že vzhledem k obsahu jeho podání, z něhož je zjevné, že v něm specifikované námitky směřují výhradně k rozhodovací činnosti v předmětné věci, není oprávněno přezkoumávat postup soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti.
Podání stěžovatele proto nehodnotilo jako stížnost podle § 164 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon.
Posledním procesním prostředkem ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu bylo v projednávaném případě odvolání proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 5. 2007, jímž bylo odmítnuto jako opožděné odvolání stěžovatele proti výroku I. rozsudku stejného soudu ze dne 1. 12. 2006. O právu podat tento opravný prostředek byl stěžovatel řádně poučen. Jak vyplývá ze sdělení Okresního soudu v Opavě, této možnosti však ve stanovené lhůtě nevyužil a usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání tak nabylo právní moci. Odvolací soud tedy nedostal příležitost, aby se v rámci rozhodování o opravném prostředku správností postupu soudu prvního stupně zabýval. Samotnému Ústavnímu soudu tudíž vzhledem k subsidiaritě ústavní stížnosti nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí, které nebylo napadeno přípustným odvoláním, neboť se nejedná o rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který měl stěžovatel k dispozici na ochranu svých práv.
Ve vztahu k napadenému sdělení Ministerstva spravedlnosti, které stěžovatel zřejmě považuje za rozhodnutí o posledním procesním prostředku dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť od jeho doručení odvíjí lhůtu k podání ústavní stížnosti, si Ústavní soud položil otázku, zda vůbec jde o rozhodnutí orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které by byl právněn v případě vyhovujícího nálezu dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušit.
Uvedeným vyrozuměním Ministerstvo spravedlnosti reagovalo na podání stěžovatele, jímž si stěžoval na rozhodování soudce Okresního soudu v Opavě při projednávání jeho věci vedené pod sp. zn. 7 C 16/2006. Tímto vyrozuměním nezamítlo stížnost, jak nesprávně dovozuje stěžovatel, ale zcela neformálním způsobem mu sdělilo, že není oprávněno přezkoumávat postup soudu při výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti a poučilo jej o tom, že procesní a věcný postup soudu v řízení mohou za splnění podmínek daných občanským soudním řádem přezkoumávat pouze soudy, zpravidla vyšších instancí, v rámci rozhodování o opravných prostředcích. Z obsahu napadeného přípisu ministerstva tedy nevyplývá, že by šlo o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které by bylo způsobilé autoritativně a pravomocně zasáhnout do subjektivních práv stěžovatele, a které by byl Ústavní soud oprávněn ve smyslu navrhovaného petitu zrušit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutím Okresního soudu v Opavě odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou a v části namířené proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ji odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu nepřípustnosti a nepříslušnosti Ústavního soudu by bylo nadbytečné činit kroky k odstranění vady návrhu - chybějícího zastoupení stěžovatele advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. října 2007
Stanislav Balík soudce zpravodaj