Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Alešem Koubkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Renneská tř. 393/12, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2017 č. j. 38 Co 321/2016-237, rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 8. 2016 č. j. 0 Nc 511/2015-179, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2017 č. j. 38 Co 320/2016-247 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 8. 2016 č. j. 0 Nc 511/2015-176 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. Okresní soud v Hodoníně shora označeným rozsudkem č. j. 0 Nc 511/2015-176 rozhodl tak, že nezletilá K. nastoupí základní školní docházku ve školním roce 2015/2016 a 2016/2017 do Základní školy O., kdy stěžovatel (otec) je povinen strpět realizaci této školní docházky. Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem ze dne 8. 6. 2017 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. jen tak, že soud nahrazuje souhlas otce s docházkou nezletilé K. do Základní školy O., příspěvková organizace, ve školním roce 2015/2016 a ve školním roce 2016/2017. Konstatoval, že v nejlepším zájmu nezletilé dcery je zachování nyní již ustáleného stavu, kdy nezletilá od listopadu 2015 navštěvuje Základní školu v O. Současně byla soudním rozhodnutím svěřena do péče matky a je nelogické, aby navštěvovala Základní školu v H., zatímco trvalé bydliště má v O. u matky.
3. Okresní soudu v Hodoníně shora označeným rozsudkem č. j. 0 Nc 511/2015-179 rozhodl tak, že nezletilá K. se po dobu před rozvodem a po rozvodu manželství svěřuje do péče matky a otci uložil povinnost přispívat částkou 6 000 Kč měsíčně na její výživu. Odvolací soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2017 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Uvedl, že nezletilá je dobře adaptovaná v novém rodinném prostředí ve výlučné péči matky, o čemž svědčí i obsah znaleckého posudku. Současný stav jí vyhovuje a nic měnit nechce, resp. nepřeje si stěhovat se do H. a realizovat tak střídavou péči. O rozsahu styku nezletilé se stěžovatelem soud rozhodnout nemohl, jelikož tato otázka nebyla předmětem řízení před soudem prvního stupně.
5. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal. Polemika stěžovatele s napadenými rozsudky se odehrává pouze na úrovni podústavního práva a skutkových zjištění obecných soudů. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že se v souzené věci jedná toliko o výklad běžného práva, který (až na výjimky) věcí Ústavního soudu není.
6. V nyní posuzované věci je stěžejní otázkou nesouhlas stěžovatele s tím, jak obecné soudy rozhodly o péči o jeho nezletilou dceru, resp. o tom, jakou základní školu bude nezletilá navštěvovat. Obecné soudy v obou řízeních průběžně zkoumaly aktuální stav, resp. vývoj nezletilé, její potřeby, postoj k celé situaci, udržování rodinných vazeb či právo dítěte na zdraví a vzdělání. V tomto směru nelze z pohledu Ústavního soudu shledat pochybení obecných soudů, které při rozhodování vycházely z dostatečného množství provedených důkazů, včetně postoje samotné nezletilé. Jejich rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněná a nelze v nich spatřovat ani libovůli v rozhodování.
7. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení základních práv stěžovatele. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. února 2018
Ludvík David, v. r. předseda senátu