Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Jiřího Drábka, zastoupeného Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 192/2022-134 ze dne 7. 6. 2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 10 odst. 2 a 3, jakož i čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozsudkem č. j. 26 C 238/2021-96 ze dne 10. 3. 2022 Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu stěžovatele, směřující proti České republice, na poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy v blíže specifikovaném znění i v peněžité formě ve výši 30 000 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Stěžovatel své nároky odůvodnil tím, že na základě zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který byl následně v rozporu s Ústavou České republiky novelizován zákony č. 14/2017 Sb. a č. 112/2018 Sb., byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány jeho údaje o majetku, příjmech a závazcích z důvodu svého postavení veřejného funkcionáře v Centrálním registru oznámení.
Tím mělo docházet k soustavnému porušování zejména jeho práva na ochranu soukromí. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že v důsledku přijetí nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. 2. 2020 (č. 149/2020 Sb.; N 22/98 SbNU 257), kterým byla uplynutím dne 31. 12. 2020 zrušena ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů ve znění účinném od 30.
6. 2018, Ministerstva spravedlnosti jako správce registru oznámení postupovalo nesprávně, umožnilo-li každému, a to v rozsahu stanoveném zrušenou zákonnou úpravou přede dnem vykonatelnosti tohoto nálezu, bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti. Stěžovatel tak dle svých slov měl nárok na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ministerstva. Pakliže mu soudy nárok na ni odepřely, postupovaly ústavně nekonformním způsobem.
Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti a navazujících podáních zevrubně rozvedl. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V prvé řadě je třeba podotknout, že totožnou problematikou se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 ze dne 29. 11. 2022, jímž byl překonán právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 579/22 ze dne 18. 10. 2022 a podle kterého samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 způsobem podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Jelikož citované stanovisko bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby, která byla zastoupena stejnou advokátkou jako stěžovatel v nynější věci, pokládá Ústavní soud za dané situace postačujícím na odůvodnění daného stanoviska v podrobnostech dále odkázat.
K návrhu stěžovatele, aby byla nynější ústavní stížnost spojena s ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 579/22 , dlužno poznamenat, že řízení vedené pod touto spisovou značkou bylo, jak plyne ze shora vyloženého, v mezidobí již skončeno. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu