Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 14. 7. 2021, č. j. 72 Co 146/2021-81, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 6. 2021, č. j. 19 EXE 798/2020-75, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Návrhem ze dne 15. 9. 2021, doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2021 a označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl shora uvedená soudní rozhodnutí pro porušení jeho základních práv. Napadeným usnesením Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") tento nevyhověl žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení v exekučním řízení na majetek stěžovatele pro vymožení pohledávky oprávněné. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.
2. Jak Ústavní soud zjistil z úřední činnosti, stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně s ústavními stížnostmi, obsahujícími obdobné vady, na které byl vícekrát upozorněn s poučením o následcích neodstranění těchto vad ve stanovené lhůtě.
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny ve vztahu ke stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. Stěžovatel i nyní volí postup, kterým opakovaně nerespektuje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, jakož i o povinném zastoupení, včetně případných následků, pokud neodstraní zjištěné vady (např. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 1628/14 ,
III. ÚS 3058/18 ,
IV. ÚS 3061/18 ).
5. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, pokud k poučení došlo v mnoha předešlých případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového (a přitom stále obsahově stejného) poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. S ohledem na shora uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 2021
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu