Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky A , zastoupené JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem, sídlem Pernerova 676/51, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 61 To 406/2025, usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 1 KZM 640/2024-202, a usnesení Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, služba kriminální policie a vyšetřování, sekce zločineckých struktur ze dne 15. 5. 2024, č. j. NCOZ-3796-16/ČJ-2024-411400, za účasti Městského soudu v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, služba kriminální policie a vyšetřování, sekce zločineckých struktur, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla zasažena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, policejní orgán usnesením ze dne 3. 3. 2023, č. j. NCOZ-1847-6/TČ-2023-411400, zajistil a následně na základě žádosti ukrajinské strany v rámci mezinárodní právní pomoci napadeným usnesením přezajistil postupem podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), peněžní prostředky na stěžovatelčině bankovním účtu ve výši 11 351 889 USD. Rozhodl tak v trestní věci podezřelého Y. O., v níž probíhá prověřování spáchání trestného činu zpronevěry majetku zneužitím úředního postavení podle čl. 191 odst. 5 trestního zákoníku Ukrajiny, zneužití úředního postavení podle čl. 364 trestního zákoníku Ukrajiny a legalizace výnosů z trestné činnosti podle čl. 209 odst. 3 téhož zákona.
3. Městské státní zastupitelství v Praze ("městské státní zastupitelství") napadeným usnesením zamítlo žádost stěžovatelky o zrušení zajištění. Instanční stížnost stěžovatelky zamítl Městský soud v Praze ("městský soud") rovněž napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
4. Stěžovatelka namítá, že orgány činné v trestním řízení nekriticky přejaly tvrzení ukrajinských orgánů a nevyžadovaly žádné důkazy k jejich ověření. Zdůrazňuje, že nemají k dispozici žádné konkrétní výstupy poskytnuté ukrajinskou stranou, které jsou nezbytné pro další trvání zajištění. Stěžovatelka orgánům činným v trestním řízení vytýká, že nezkoumaly, zda ukrajinské orgány nejednají v probíhajícím trestním řízení svévolně, resp. zda se nedopouštějí neodůvodněných průtahů.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
7. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. 8. 2015). Zároveň však Ústavní soud ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci.
8. Ústavní soud ve své judikaturní praxi formuloval požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013).
9. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný. V tomto ohledu proto postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že zajištěné majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo že jsou výnosem z trestné činnosti (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2475/08 ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1758/12 ze dne 23. 10. 2012 nebo sp. zn. IV. ÚS 434/17 ze dne 30. 11. 2017). K tomu je třeba dodat, že nejde o závěr konečný a dalším šetřením může být vyvrácen. Je tedy plně na orgánech činných v trestním řízení, aby podle stavu a průběhu trestního řízení rozpoznaly, kdy již zajištění majetkových hodnot není třeba a zajištění buď zrušily, nebo omezily.
10. K námitkám, které stěžovatelka předkládá, lze odkázat na závěry obsažené v odůvodnění napadených rozhodnutí. Městský soud vysvětlil, že zde nadále přetrvávají zákonné důvody a podmínky pro zajištění peněžních prostředků. Zdůraznil, že konkrétní skutečnosti nasvědčují vyšším stupněm pravděpodobnosti tomu, že peněžní prostředky mohou představovat výnos z trestné činnosti. Zajištění označil za adekvátní, a to vzhledem k závažnosti projednávané trestné činnosti a značné výši škody, jež může podle vyjádření ukrajinské strany zajištěné finanční prostředky na účtu banky dokonce mnohonásobně převyšovat (srov. usnesení městského soudu, body 13-14).
Městský soud současně zohlednil požadavek plynoucí z nálezové judikatury Ústavního soudu, že u víceletého zajištění je nutné posoudit přiměřenost zajištění z pohledu délky jeho trvání (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3662/14 ze dne 20. 10. 2015, jehož se dovolává rovněž stěžovatelka). Uvedl, že bude-li státní zastupitelství v další fázi trestního řízení opětovně posuzovat důvodnost zajištění, s přibývající dobou bude namístě od ukrajinské strany vyžádat v potřebném rozsahu již konkrétní výstupy tamního probíhajícího řízení (srov. tamtéž, bod 16).
11. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci, v níž byla vydána stěžovatelkou rozporovaná zajišťovací opatření, je dáno důvodné podezření, že prověřovanou rozsáhlou trestnou činností mohl být získán prospěch v řádech stovek milionů Kč. Za této situace lze zajištění peněžních prostředků v objemu, jenž odpovídá předpokládanému získanému prospěchu z trestné činnosti, považovat za ústavně souladné (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1543/24 ze dne 24. 6. 2024). Ústavní soud dodává, že napadená rozhodnutí byla vydána na základě zákona (§ 79a trestního řádu), příslušným orgánem činným v trestním řízení, což stěžovatelka ani nerozporuje.
12. Ústavní soud doplňuje, že k zajištění peněžních prostředků stěžovatelky došlo na základě žádosti Ukrajiny uplatněné v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech (s odkazem na Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních a Úmluvu OSN proti korupci). Namítá-li stěžovatelka, že orgány činné v trestním řízení nekriticky přejaly tvrzení ukrajinské strany o vyšetřované trestné činnosti, resp. neposuzovaly, zda ukrajinské orgány nepostupovaly svévolně, Ústavní soud připomíná, že mezinárodní dohody o spolupráci v trestních věcech vycházejí z principu vzájemné důvěry států v regulérnost postupu zahraničních justičních orgánů a z principu nevměšování se do vnitrostátních kontrolních mechanismů (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2191/13 ze dne 26. 9. 2013), s čímž souvisí, že orgány dožádaného státu (České republiky) neposuzují důvodnost trestního řízení ve vyžadujícím státě (Ukrajina).
13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila základní práva stěžovatelky. Ve vztahu k usnesení policejního orgánu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu