Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 106/2024-10 ze dne 12. 7. 2024 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 51 A 14/2024-23 ze dne 23. 5. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, sídlem Husova 11, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 17. 9. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Ve svém podání informoval, že dne 17. 7. 2024 požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta. Současně požádal o určení lhůty k odstranění vad návrhu.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat samotnou podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je zpravidla stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, neboť neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci a stěžovatel není právně zastoupen advokátem.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, které trpěly stejnými vadami, a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (k tomu srov. věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 62/18
,
sp. zn. II. ÚS 63/18
,
sp. zn. II. ÚS 64/18
,
sp. zn. IV. ÚS 2542/18
,
sp. zn. I. ÚS 3825/18
,
sp. zn. IV. ÚS 4330/18
či
sp. zn. III. ÚS 2177/20
). Stěžovatel tedy zná formální a obsahové náležitosti kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být právně zastoupen advokátem již při jejím podání (např. ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 565/20
).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Pokud lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Tento předpoklad je u stěžovatele evidentně naplněn, rovněž i délka lhůty pro podání ústavní stížnosti je stěžovateli dostatečně známa.
6. K určení lhůty pro odstranění vad neshledal Ústavní soud relevantní důvod, neboť lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří dostáli své zákonné povinnosti podat ústavní stížnost ve stanovené lhůtě bez vad. Nad rámec toho Ústavní soud rovněž zjistil z vyjádření České advokátní komory, že stěžovatelova žádost o určení advokáta byla rozhodnutím ze dne 23. 9. 2024 zamítnuta.
7. Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz např. usnesení sp. zn. IV ÚS 2543/18 ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. III. ÚS 346/19
ze dne 5. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 3550/19
ze dne 19. 11. 2019,
sp. zn. IV. ÚS 1243/23
ze dne 19. 5. 2023) a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2024
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka