Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. O., zastoupeného Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem, sídlem Francouzská 299/98, Praha 10, proti snesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 28. 10. 2022 č. j. 14 Nc 2004/2022-38, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023 č. j. 32 Co 285/2022-59, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2023 č. j. 24 Cdo 1984/2023-99, a o návrhu na zrušení § 785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byl dne 6. 10. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
3. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal popření otcovství k nezletilému synovi. Současně se domáhal prominutí zmeškání popěrné lhůty ve smyslu § 792 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Okresní soud návrh na prominutí lhůty zamítl usnesením ze dne 28. 10. 2022 č. j. 14 Nc 2004/2022-38, jelikož nebyly splněny podmínky dle § 792. Odvolací Krajský soud v Praze prvoinstanční rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 30. 1. 2023 č. j. 32 Co 285/2022-59. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 18. 7. 2023 č. j. 24 Cdo 1984/2023-99.
4. Stěžovatel se domnívá, že uvedenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 10 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Domáhá se odlišného posouzení nejlepšího zájmu dítěte a veřejného pořádku a domnívá se, že byla porušena jeho procesní práva. Dovolací soud navíc chybně posoudil otázku přípustnosti dovolání. Ustanovení § 785 občanského zákoníku je dle jeho názoru protiústavní. Z těchto důvodů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a § 785 občanského zákoníku.
5. Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti nepřípustná.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval napadeným usnesením Nejvyššího soudu, který stěžovatelovo dovolání odmítl pro vady, neboť stěžovatel v dovolání náležitě nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti. Nejvyšší soud vyložil, že stěžovatel sice uvedl, že by předmětná právní otázka měla být Nejvyšším soudem posouzena a rozhodnuta jinak, z dovolání však nevyplývá, v kterých otázkách a od kterého svého dřívějšího rozhodnutí by se měl dovolací soud nyní odchýlit.
7. Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí, neboť v dovolání uvedl, že otázka prominutí zmeškání lhůty ještě Nejvyšším soudem nebyla dostatečně řešena. Toto tvrzení však neodpovídá textu stěžovatelova dovolání, které si Ústavní soud vyžádal. Stěžovatel v dovolání uvedl, že: "rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že předmětná právní otázka je celospolečensky natolik závažná, že má být Nejvyšším soudem posouzena a rozhodnuta jinak." Stěžovatel dále uvedl: "(...) s ohledem na skutečnost, že judikatura vztahující se k předmětné záležitosti je poměrně stará a strohá, má otec za to, že předmětná právní otázka by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak." Dle názoru Ústavního soudu je dovolání formulováno způsobem, s nímž nynější stěžovatelova verze jeho výkladu není v souladu.
Usnesení Nejvyššího soudu odpovídá obsahu dovolání, je řádně odůvodněno a není zatíženo žádným ústavněprávně relevantním excesem. Ve vztahu k tomuto rozhodnutí je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
8. Ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud již ve svém stanovisku ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, učinil závěr, že pokud stěžovatel v dovolání nevymezil, v čem spatřuje splnění přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyužil efektivně dovolání. To se týká nynějšího případu, kdy bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto právě pro nevymezení předpokladů přípustnosti. Nad rámec uvedeného však Ústavní soud doplňuje, že námitky v ústavní stížnosti jsou pouze pokračující polemikou s obecnými soudy v rovině podústavního práva o otázkách, s nimiž se obecné soudy náležitě vypořádaly.
9. Návrh na zrušení § 785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kterého se stěžovatel domáhá, má akcesorickou povahu a je-li samotná ústavní stížnost věcného projednání nezpůsobilá, není splněna základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu (srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 ).
10. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný. Akcesorický návrh na zrušení zákona sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu