Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. Š., H. Ch. a J. V., všichni zastoupeni Mgr. Marií Vaškovou, advokátkou AK Frýdek-Místek, Lískovecká 2089, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2004 sp. zn. 16 C 134/2000, Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2004 sp. zn. 57 Co 410/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006 sp. zn. 28 Cdo 1888/2005, takto: V odůvodnění rozhodnutí na str. 4, odstavec prvý, poslední věta, se opravuje nesprávně uvedené označení zákona "zák. č. 228/1991 Sb." na správné znění "zák. č. 229/1991 Sb."
V záhlaví označeném řízení došlo při vyhotovení usnesení ze dne 5. 10. 2006 k zjevné nesprávnosti, když v odůvodnění rozhodnutí na straně str. 4, v odstavci prvém, poslední větě, bylo omylem uvedeno číslo zákona v nesprávném znění, tj. "zák. č. 228/1991 Sb.", ačkoliv správné znění je "zák. č. 229/1991 Sb." Uvedená nesprávnost byla proto postupem dle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a § 164 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, opravena tak, jak je výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 19. června 2007
Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
V občanském soudním řízení se plně uplatňuje zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv (nechť si každý střeží svá práva), která vyžaduje od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. Z tohoto důvodu se Ústavní soud uvedenou námitkou nemohl zabývat, a to ani s ohledem na poukaz stěžovatelů na nedostatek právního zastoupení v řízení u soudu prvého a druhého stupně, neboť i rozhodnutí účastníka řízení o tom, zda svá práva bude prosazovat za pomoci kvalifikovaného právního zástupce či nikoli, je zcela v jeho dispozici a na jeho odpovědnosti.
Ostatně okolnost, že uvedená soudkyně dříve pracovala u Městského úřadu v Novém Jičíně, sama o sobě automaticky neznamená, že její povinností bylo postupovat dle § 15 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o další námitky, Ústavní soud konstatuje, že jak ověřil, ve věci bylo provedeno důkladné a podrobné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci opravňující soudy rozhodnout. Za situace, kdy bylo nesporné, že stěžovatelé o stavu, v jakém se pozemky nacházejí, věděli v době podání žádosti o jejich vydání a na jejich vydání přesto trvali a k činnosti, v jejímž důsledku měla být stěžovatelům způsobena škoda, došlo již na počátku roku 1991, tedy v době, kdy pozemky byly ve vlastnictví státu a restituční nárok nebyl uplatněn, nelze považovat právní názor soudů, že se ze strany žalovaného nejednalo o úmyslně způsobenou škodu v neprospěch stěžovatelů, za právní názor, který by byl v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplýval, a kdy by z tohoto důvodu mohla být napadená rozhodnutí považována za protiústavní.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ani neshledal jako opodstatněné námitky týkající se nedostatků v provedeném dokazování, které bylo uskutečněno v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. Dokazování přitom směřovalo k tomu, aby mohly být posouzeny skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o uplatněném návrhu na náhradu škody. Obecné soudy své závěry patřičně objasnily, neboť v odůvodnění rozhodnutí uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly.
Ústavní soud uzavírá, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Obecné soudy v souladu zásadou nezávislosti soudní moci zaujaly právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Jejich právní závěry, dle nichž především došlo k promlčení uplatňovaného nároku na náhradu škody, jednáním žalovaného nedošlo k úmyslnému způsobení škody, neboť žalovaný pouze realizoval své právo, ve věci ani nebyly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu a s ohledem na ust.
§ 28 zák. č. 229/1991 Sb.
není oprávněný požadavek na rekultivaci pozemků vydaných dle tohoto zákona, nelze považovat za protiústavní.*
Rovněž Nejvyšší soud, který se při posuzování dovolání zabýval výhradně otázkou jeho přípustnosti (otázkou procesní), odpovídajícím způsobem objasnil, z jakých důvodů nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. a Ústavní soud proto neshledal důvod, aby z ústavněprávního hlediska jakkoliv zpochybňoval závěr o nepřípustnosti dovolání. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelé dovolávají, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Stěžovatelé měli možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se neztotožňují, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud ani neshledal porušení čl. 38 odst.1 Listiny, neboť věc byla projednána příslušným soudem i soudcem a nedošlo k odnětí věci zákonnému soudci. Ústavní soud dále konstatuje, že z povahy projednávané věci a skutkových zjištění je zřejmé, že napadenými rozhodnutími ani nemohlo dojít k porušení práva chráněného čl.
35 odst. 3 Listiny. Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2006 Stanislav Balík předseda senátu
----------------------------------------- * ve znění opravného usnesení II. ÚS 269/06 ze dne 11.6.2007.