Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Wagnera, zastoupeného JUDr. Janem Fuchsem, advokátem, sídlem Osadní 324/12a, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2024 č. j. 101 VSPH 477/2024-283, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. června 2024 č. j. 57 ICm 162/2024-260 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. května 2024 č. j. 57 ICm 162/2024-230, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a a) JUDr. Břetislava Komana, insolvenčního správce Jaroslava Wagnera, sídlem Bubenská 328/25, Praha 7 - Holešovice a b) Mgr. Aleše Sourala, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho vlastnické právo a právo na spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal určení, že kupní smlouva uzavřená dne 12. 7. 2023 s vedlejším účastníkem b) a týkající se ve výroku blíže specifikovaných nemovitých věcí v katastrálním území V. (dále jen "nemovitosti") je neplatná (výrok I), dále zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal vynětí pol. č. 1 (zajištěný nemovitý majetek), zapsané v soupisu majetkové podstaty dne 13. 1. 2021 (dokument B 5) a obsahující nemovitosti, z majetkové podstaty (výrok II), a rozhodl, že stěžovatel je povinen na náhradě nákladů řízení uhradit vedlejšímu účastníkovi a) částku 9 014,66 Kč (výrok III) a vedlejšímu účastníkovi b) částku 4 627,09 Kč (výrok IV).
3. Napadeným usnesením krajský soud jako opožděně podané odmítl stěžovatelovo odvolání proti rozsudku sub 2 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání.
4. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením jako věcně správné usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. V ústavní stížnosti stěžovatel mj. namítá, že lhůtu pro podání odvolání zmeškal z omluvitelného důvodu, a pokud mu její zmeškání obecné soudy neprominuly, jde o postup nesoucí znaky denegationis iustitiae.
7. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
8. Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
9. Podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost mj. pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
10. V posuzované věci ústavní stížnost směřuje proti (napadenému) usnesení vrchního soudu (jako soudu odvolacího), kterým bylo potvrzeno usnesení krajského soudu (jako soudu prvního stupně), jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatele (proti výše označenému rozsudku) pro opožděnost.
11. Z výše uvedeného plyne, že stěžovatel měl dispozici k ochraně svých práv mimořádný opravný prostředek, a to žalobu pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti (viz i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) ani insolvenčního rejstříku však není patrno, že by tento procesní prostředek podal, natož pak že by ho "vyčerpal" (tj. dosáhl rozhodnutí o něm). Z tohoto důvodu je ústavní stížnost směřující proti napadenému usnesení vrchního soudu a potažmo proti jemu předcházejícím rozhodnutím krajského soudu podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. října 2024
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj