Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů J. Š., J. Š. a R. S., zastoupených Mgr. Samuelem Bodíkem, advokátem, sídlem V Celnici 1034/6, Praha 1 - Nové Město, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 26. srpna 2024 č. j. 1 KZN 338/2024-44, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 26. srpna 2024 č. j. 1 KZN 338/2024-47, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 26.
srpna 2024 č. j. 1 KZN 338/2024-49, usnesení Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne 3. června 2024 č. j. ZN 2320/2023-35, usnesení Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne 3. června 2024 č. j. ZN 2320/2023-39, usnesení Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne 3. června 2024 č. j. ZN 2320/2023-42 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Louny, oddělení obecné kriminality, ze dne 16.
ledna 2024 č. j. KRPU-167421-50/TČ-2023-040771-06 LN, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, Okresního státního zastupitelství v Lounech a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Louny, oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaného spisu se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Louny, oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložena trestní věc týkající se podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měli dopustit (ve zkratce) N. G., O. M. a A. F. (dále jen "podezřelí") tím, že v době hospitalizace od 29. 12. 2021 do 4. 3. 2022 v Nemocnici X, na Oddělení lůžek následné péče, jako ošetřující lékaři poškozené L. K. (dále jen "poškozená"), neposkytli poškozené v jejím ohrožení života a zdraví včasnou neodkladnou lékařskou pomoc, zejména v době od 1. 3. 2022 správně nevyhodnotili její zhoršující se zdravotní stav spočívající v hypotenzi, tachykardii, dušnosti, nezajistili dostatečnou péči, v důsledku čehož poškozená dne 4. 3. 2022 zemřela.
3. Stížnosti stěžovatelů proti usnesení policejního orgánu státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech (dále jen "okresní státní zastupitelství") v záhlaví specifikovanými usneseními (totožného obsahu) podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl jako nedůvodné. Konstatoval, že podstatou stížností stěžovatelů byla skutečnost, že policejní orgán rozhodl ve věci bez vypracování znaleckého posudku. K tomu státní zástupce okresního státního zastupitelství zdůraznil, že policejní orgán opatřil vyjádření mnoha lékařů na stav a léčení poškozené, kdy šlo jak o obecné konzultace k provádění dialýzy a k činnosti v příslušné nemocnici, tak o vyjádření ke konkrétní léčbě poškozené. Opatřil i potřebné lékařské zprávy ke stavu zemřelé a všechny své závěry podrobně a vyčerpávajícím způsobem rozepsal v napadeném usnesení. Shledal, že o poškozenou bylo řádně pečováno, v případě komplikací bylo na tyto reagováno, avšak ani tato reakce lékařů již nevedla k tomu, že by se podařilo poškozenou zachránit. Z žádného vyjádření všech k věci slyšených či vytěžených lékařů nezaznělo, že by postup lékařů byl non lege artis a v rozporu s lékařskými poznatky. Za daných okolností bylo i podle státního zástupce okresního státního zastupitelství vypracování znaleckého posudku pro určení toho, zda postup byl lege artis, nadbytečným.
4. K podnětům stěžovatelů věc přezkoumala, coby dohledový orgán, státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "krajské státní zastupitelství") a napadenými vyrozuměními (totožného obsahu) stěžovatelům sdělila, že závěr státního zástupce okresního státního zastupitelství shledala správným a důvodným.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že orgány činné v trestním řízení nedostály jejich práva na účinné vyšetřování, neboť objektivně neobjasnily lékařsky relevantní okolnosti úmrtí poškozené (jejich babičky). Znovu opakují, že poškozená byla od 29. 12. 2021 hospitalizována v Nemocnici X z důvodu akutního stavu. Dne 4. 3. 2022 v téže nemocnici zemřela, kdy v listu o prohlídce je uvedeno, že šlo o přirozenou smrt a příčinou byla zástava srdce. Tato příčina se podle nich rozchází s tím, co bylo zjištěno pitvou, tj. že příčinou úmrtí bylo kardiorespirační selhání, bronchopneumonie (zánět plic) a ateroskleróza. Stěžovatelé jsou toho mínění, že s uvedenou skutečností se orgány činné v trestním řízení nevypořádaly a že Nemocnice X nepostupovala při poskytování péče v souladu s právními předpisy. Poukazují na to, že již dne 1. 3. 2022 poškozená vykazovala známky hypotenze a tachykardie, což pokračovalo i dne 2. 3. 2022, kdy měla navíc CRP v hodnotě 139mg/l, avšak lékaři tento její stav adekvátně neřešili. Ač jí byla nasazena širokospektrální antibiotika, o správnosti tohoto postupu stěžovatelé pochybují s tím, že poškozená měla polyvalentní alergii. Mají za to, že poškozená měla být odeslána k akutnímu ošetření. Den před smrtí, dne 3. 3. 2022, byla poškozená na dialýze, která musela být zkrácena z důvodu trvající hypotenze a tachykardie. Stěžovatelé se domnívají, že lékařskému záznamu z Nemocnice X ze dne 3. 3. 2022 se nedá věřit, jelikož je podle nich dopisován později. K uvedeným hodnotám naměřeným v 9.30 hodin (tlak 121/92, puls 53) uvádí, že není možné, aby se tyto hodnoty u poškozené takovým způsobem zlepšily, když ještě o hodinu dříve měla tlak 84/43 a puls 98. Jde podle nich buď o nesprávné měření, nebo o smyšlené hodnoty, kterými Nemocnice X zakrývala své pochybení. Dne 4. 3. 2022 v brzkých ranních hodinách poškozená zemřela, přičemž pitva byla provedena z důvodu obstrukcí na straně Nemocnice X až dne 10. 3. 2022.
6. Stěžovatelé požadovali vypracování znaleckého posudku k posouzení, zda byl lékařský postup lege artis, avšak orgány činnými v trestním řízení jim nebylo vyhověno, čímž podle jejich mínění došlo k porušení práva na účinné vyšetřování, ač vznesli hájitelné tvrzení, že k úmrtí poškozené došlo v důsledku nesprávně poskytnuté péče. K tomu odkazují na četnou judikaturu týkající se práva na život a práva na účinné vyšetřování. Dodávají, že MUDr. Jiří Hladík, který podal ve věci odborné vyjádření, nevystupoval v řízení jako znalec a nevyjádřil se k otázce, zda byl postup lékařů lege artis, nýbrž pouze shrnul, že poškozená byla stará a nemocná.
7. Ústavní soud si pro posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyšetřovací spis a vyjádření účastníků řízení.
8. Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství se ve svém vyjádření neztotožnila s názorem stěžovatelů, že ve věci bylo porušeno jejich právo na účinné vyšetřování. Konstatovala, že v průběhu prověřování byl náležitě zjištěn skutkový stav a že spolehlivý závěr, že nejde o podezření ze spáchání trestného činu, bylo možno učinit i bez zpracování znaleckého posudku. Na změny zdravotního stavu poškozené bylo podle ní zdravotnickým personálem vždy reagováno a byla jí poskytována péče na náležité odborné úrovni. Všemi okolnostmi namítanými v podané ústavní stížnosti se orgány činné v trestním řízení dostatečně zabývaly.
9. Státní zástupce okresního státního zastupitelství ve vyjádření plně odkázal na svá rozhodnutí ve věci i na napadené vyrozumění státní zástupkyně krajského státního zastupitelství. K námitce nevypracování posudku znalce uvedl, že ačkoli ve věci nebyl zpracován znalecký posudek, měl policejní orgán při vyšetřování k dispozici vyjádření soudního znalce prim. MUDr. Hladíka jako konzultanta (§ 157 odst. 3 trestního řádu), jehož odborné znalosti garantovaly řádné objasnění případu, proto ve věci nebylo nutné zpracovávat znalecký posudek. Dodal, že šlo o úmrtí osoby, která trpěla větším množstvím závažných onemocnění (tzv. polymorbidní pacient), a že prokazatelně jakákoliv komplikace mohla vést k její smrti. Ve věci tak podle něj nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelů, a již vůbec ne do práva na účinné vyšetřování, když prověřování bylo obsáhlé a byly opatřeny všechny relevantní důkazy.
10. Policejní orgán sdělil, že své rozhodnutí ve věci považuje za věcně správné a neporušující základní práva stěžovatelů. V podrobnostech odkázal na příslušný spisový materiál.
11. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků řízení stěžovatelům k replice, ti však práva repliky nevyužili.
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů ani jiných orgánů činných v trestním řízení vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
14. Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v trestním procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Jeho kasační intervence je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele či stěžovatelů. Trestní řízení je vztahem mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána a případně i odsouzena. Současně však nelze pominout, že je pozitivní povinností státu zajistit ochranu základních práv, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení. Požadavek účinného vyšetřování je však "pouze" procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 1349/19 či nálezy ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1559/20 (N 209/103 SbNU 155) nebo ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1993/21 (N 53/111 SbNU 331)].
15. Právo na účinné vyšetřování trestné činnosti, jehož se stěžovatelé dovolávají, tedy na ústavně právní úrovni neobsahuje prvek práva na přijetí konkrétních právních závěrů, ale pouze právo na zjištění a vyhodnocení skutkových okolností trestního řízení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 2042/17 ). Jinými slovy povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká (existence) prostředků, a nikoliv dosažení výsledku [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301), usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 4065/14 ]. Ústavnímu soudu tak obecně nepřísluší z podnětu stěžovatele přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení, či naopak nezahájení trestního stíhání, ale může pouze přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování (srov. usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13 ).
16. Ústavní soud na podkladě informací obsažených v předmětném vyšetřovacím spise, který si za účelem posouzení věci vyžádal, ve vztahu k námitkám uplatněným v ústavní stížnosti neshledal, že by byl namístě jeho zásah. Z napadených rozhodnutí se podávají konkrétní argumenty, proč bylo podání stěžovatelů označené jako "trestní oznámení" odloženo, resp. v rozhodnutích je řádně zdůvodněno, že smrt poškozené nastala z chorobných příčin, nikoli v důsledku nedostatečné péče lékařů v rámci její hospitalizace.
17. Poškozená prokazatelně byla tzv. polymorbidní pacientkou trpící mnoha závažnými chorobami - úplavicí cukrovou spojenou s chronickým selháváním ledvin, polyneuropatií dolních končetin, otylostí, hypertenzí, vleklou ischemickou chorobou srdeční, fibrilací síní, polyartrózou, generalizovaným zhoubným nádorem prsu s metastázami ve skeletu, stavem po cévní mozkové příhodě, stavem po dechovém selhání při zánětu plic (viz lékařská dokumentace na č. l. 63 a násl. vyšetřovacího spisu). V důsledku vyjmenovaných závažných onemocnění poškozené se kvalita jejího života postupně zhoršovala a z důvodu nepříznivého zdravotního stavu byla dne 29. 12. 2021 hospitalizována v Nemocnici X, na oddělení lůžek následné péče, kde dne 4. 3. 2022 zemřela.
18. Podle učiněných skutkových zjištění, došlo-li u poškozené během hospitalizace ke zhoršení zdravotního stavu, ať již šlo o dušnost nebo následně o zvýšenou hodnotu CRP, lékaři Nemocnice X, jednali okamžitě a poškozené poskytli odpovídající zdravotnickou péči. Při dušnosti bylo poškozené opakovaně provedeno RTG vyšetření srdce a plic, a to 30. 12. 2021, 8. 2. 2022, 11. 2. 2022, 21. 2. 2022, 25. 2. 2022 a 28. 2. 2022 (viz č. l. 76, 77, 84, 86 a 140 vyšetřovacího spisu), dne 10. 2. 2022 byla odeslána k vyšetření na specializovaném pracovišti hrudní chirurgie v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, kde jí byla indikována hrudní punkce a drenáž (viz č. l. 81 vyšetřovacího spisu). Na totéž pracoviště byla odeslána na kontrolu i ve dnech 25. 2. 2022 a 28. 2. 2022 (viz č. l. 80 vyšetřovacího spisu), vždy však byla poslána zpět na oddělení lůžek následné péče do Nemocnice X.
19. Z lékařských záznamů plyne, že dne 1. 3. 2022 byla poškozená na hemodialýze, po níž byla více zmatená, ale nebyla dušná. Lékařka O. M. požadovala provést odběry, Na, K, Cl, CRP, G, AST, ALT, KO, stěr z místa pleurální punkce + event. pleurální výpotek na kultivace (viz č. l. 119 vyšetřovacího spisu). Dne 2. 3. 2022 byla poškozené N. G. při zvýšení teploty a hodnotě CRP 139 okamžitě, jako lék první volby, nasazena empiricky širokospektrální antibiotika, neboť bylo nutné jednat rychle. Stav poškozené coby polymorbidní dialyzované pacientky vyžadoval okamžitou reakci, okamžité podání antibiotik.
20. Co se týče alergie poškozené, nebylo specifikováno, na která konkrétní antibiotika byla alergická. Z lékařské dokumentace (viz č. l. 63 a násl. vyšetřovacího spisu) toliko plyne, že měla polyvalentní alergii na antibiotika s exantémem (kožní reakcí). K alergické reakci na antibiotika se podrobně vyjádřil P. K. (č. l. 47 vyšetřovacího spisu). Zdůraznil, že jde vždy o alergii na konkrétní účinnou látku, která musí být určena, a že neexistuje alergie obecně na všechna antibiotika. Poškozené bylo nasazeno širokospektrální antibiotikum Amoksiklav, přičemž byla sledována, zda se u ní neobjeví kožní vyrážka coby nejčastější alergická reakce na antibiotika. Pokud by se tak stalo, byla by antibiotika změněna, což nebyl případ poškozené, neboť nebylo zjištěno, že by se u ní jakákoliv alergická reakce vyskytla.
21. Za situace, kdy stav poškozené vyžadoval okamžitou reakci, se jeví jako logické, že ošetřující lékař považoval polyvalentní alergii na antibiotika s exantémem v danou chvíli za vedlejší, neboť podstatné v daný moment bylo nasadit antibiotika co nejrychleji s tím, že poškozená byla sledována, a až v případě, že by se u ní alergická reakce objevila, což se podle záznamů ve spise nestalo, bylo by na takovou situaci reagováno. Podle Ústavního soudu je třeba přisvědčit orgánům činným v trestním řízení, že takový postup nelze bez dalšího hodnotit jako postup non lege artis.
22. Tvrdí-li stěžovatelé, že u poškozené se začala objevovat hypotenze a tachykardie až dne 1. 3. 2022, a že hodnoty krevního tlaku naměřené dne 3. 3. 2022 (121/92) nejsou reálné a nedá se jim věřit, ani v tom jim nelze přisvědčit. Podle lékařských záznamů např. již dne 13. 2. 2022 měla poškozená krevní tlak 82/56, přičemž následující den 14. 2. 2022 měla krevní tlak 135/71 (viz č. l. 130 spisu). Hypotenze se tak u poškozené objevovala již dříve a krevní tlak u ní kolísal, což je u takových pacientů běžné, jak vyplývá i z úředního záznamu o konzultaci s P. K. (č. l. 47 vyšetřovacího spisu). Současně nebyla zjištěna žádná skutečnost nasvědčující tomu, že by hodnoty uvedené v lékařském záznamu ze dne 3. 3. 2022 byly "vymyšlené".
23. Stěžejní námitkou stěžovatelů je jejich tvrzení, že ve věci nebyl vypracován znalecký posudek, zda byl lékařský postup lege artis. K tomu Ústavní soud podotýká, že policejní orgán si vyžádal za současného předložení opatřené zdravotnické dokumentace konzultaci (resp. posouzení, zda ze strany ošetřujících lékařů poškozené došlo k pochybení či nikoli) s nezávislým odborníkem, a to primářem a přednostou Ústavu soudního lékařství 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady MUDr. Jiřím Hladíkem, který působí i jako soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (viz § 105 odst. 5 trestního řádu). Jmenovaný lékař ve svém odborném vyjádření, byť stručně, uvedl, že zdravotní stav poškozené byl i vzhledem k jejímu věku velmi závažný a jakákoliv, byť lehká komplikace či dekompenzace chorob, kterými trpěla, mohla vést kdykoli ke smrti, a to i přes veškerou možnou léčbu (viz vyjádření MUDr. Jiřího Hladíka na č. l. 48 spisu).
24. K námitce stěžovatelů, že MUDr. Jiří Hladík nevystupoval v řízení jako znalec a že měl být ve věci vypracován znalecký posudek, je třeba poukázat na § 105 odst. 1 trestního řádu, ze kterého plyne, že znalecký posudek se vyžádá teprve tehdy, jestliže pro složitost posuzované otázky nepostačuje odborné vyjádření. Obsah a formální náležitosti odborných vyjádření přitom trestní řád (ani jiný právní předpis) závazným způsobem nestanoví. Považovaly-li tedy orgány činné v trestním řízení písemné vyjádření MUDr. Jiřího Hladíka za odborné vyjádření a vzaly-li toto odborné vyjádření v kontextu s dalšími provedenými důkazy za základ svých skutkových zjištění, nelze v takovém jejich postupu spatřovat žádné znaky neústavního pochybení. Závěr MUDr. Jiří Hladíka je jednoznačný a další provedené důkazy jeho závěr podporují.
25. Jde-li o vedení zdravotnické dokumentace a rukou dopisované údaje v lékařském záznamu, k tomu je třeba odkázat na vyjádření jednotlivých lékařů, a to včetně těch, kteří na věci nebyli nijak zainteresováni (viz úřední záznamy o konzultacích s P. V. a P. K. na č. l. 45 a 47 vyšetřovacího spisu). Tito při svých výpovědích shodně uvedli, že zdravotnická dokumentace byla vedena standardně a že vpisování rukou či propisovací tužkou je běžným jevem. P. K. vysvětlil, že medikační list je vytištěn na pět dní a nastane-li akutní změna ve zdravotním stavu pacienta, jsou mu přidány léky, tak tyto jsou do vytištěného medikačního listu vepsány již rukou, netiskne se nový medikační list. Stejně tak je tomu i v dekurzech vedených o pacientovi o jeho celodenním zdravotním stavu. Kdykoli během dne může nastat změna zdravotního stavu nebo jsou prováděna různá měření, a toto bývá zapsáno ručně do dekurzu.
26. Namítají-li stěžovatelé rozpor mezi závěrem pitvy, tj. že příčinou úmrtí bylo kardiorespirační selhání, a listem o prohlídce zemřelé, ve kterém je uvedeno, že šlo o přirozenou smrt a příčinou byla zástava srdce, ani v tom jim nelze přisvědčit. Je nutné zdůraznit, že mezi závěrem pitvy a závěrem lékaře, který provedl ohledání zemřelé, není zásadní rozpor. Za rozhodující je nepochybně vždy třeba považovat závěr provedené pitvy. Z pitevního protokolu plyne, že smrt poškozené byla přirozená z příčin chorobných a že příčinou bylo kardiorespirační selhání. Příčina smrti byla určována za stavu, kdy poškozená nebyla napojena na diagnostické přístroje, přičemž srdeční zástava je v takovém případě určována běžně jako neoddiskutovatelná příčina, kterou lze bez provedení pitvy prokázat. Je zřejmé, že ohledání lékaře nemůže být zcela přesné a toliko ohledáním nelze jednoznačně a bez pochybností určit bezprostřední příčinu smrti, kterou stanoví až pitva. V případě poškozené nelze pomíjet, že byla polymorbidní pacientkou, jejíž zdravotní stav byl celkově velmi vážný. Ke zhoršení jejího zdravotního stavu vedle dalších onemocnění přispěla pravidelná hemodialýza (čtyři roky byla dialyzovanou pacientkou), která je sama o sobě velkou zátěží i pro zdravého člověka, přičemž jakákoli další zdravotní komplikace vede ke zhoršení zdravotního stavu. Neodhalil-li lékař při ohledání zemřelé poškozeného, že jednou z příčin smrti byl zánět plic, nelze mu takový postup, jak vyplývá z provedeného dokazování, za dané situace vyčítat.
27. Na základě uvedených skutečností se Ústavní soud ztotožnil se závěrem státního zástupce okresního státního zastupitelství i státní zástupkyně krajského státního zastupitelství, že postup policejního orgánu byl důvodný, neboť v průběhu řádně a dostatečně provedeného vyšetřování nebylo zjištěno, že by se v trestním oznámení označení lékaři dopustili odborného pochybení, které by mělo příčinnou souvislost s úmrtím poškozené. Policejní orgán řádně opatřil potřebné důkazy a správně je vyhodnotil, a to jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, přičemž za daného stavu nelze než souhlasit s názorem orgánů činných v trestním řízení, že provedené důkazy jsou pro posouzení věci dostačující a že doplnění dokazování v podobě zpracování znaleckého posudku pro určení, zda postup lékařů byl lege artis, by bylo za daného stavu úkonem nadbytečným.
28. Ústavní soud zdůrazňuje, že sám nemůže nahrazovat ani doplňovat skutková zjištění k tomu povolaných orgánů. Pochybení takového charakteru, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu, v posuzované věci shledáno nebylo. Ústavní soud má za to, že postup orgánů činných v trestním řízení vedoucí k vydání napadených rozhodnutí nevykazuje deficity neústavní povahy a že závěry učiněné ve věci rozhodujícími orgány činnými v trestním řízení nejsou v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním a s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelů zaručených ústavním pořádkem České republiky.
29. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu