Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) Anny Čmugrové, a 2) Hany Vávrové, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 237/2025 ze dne 30. 5. 2025 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu bylo 16. září 2025 v 02:23:47 hodin doručeno nepodepsané (bez zaručeného elektronického podpisu) e-mailové podání z e-mailu stěžovatelky s obsahem, že stěžovatelce 1) bylo 14. července 2025 doručeno v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze. Právně nezastoupené stěžovatelky 1) a 2) nyní žádají Ústavní soud o jeho zrušení. Text stěžovatelky datovaly dnem 15. září 2025. Téhož dne bylo v 02:24:40 hodin doručeno totožné nepodepsané podání z e-mailu xxxx.
2. Dne 18. září 2025 pak Ústavní soud obdržel podání téhož znění z datových schránek odesílatelek s tvrzením, že ústavní stížnost nebylo možné odeslat z e-mailu z technických důvodů do půlnoci dne 15. 9. 2025.
3. Návrh nesplňoval náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud vyzval stěžovatelky přípisy ze dne 25. září 2025 k odstranění vad návrhu s tím, že jim stanovil lhůtu pro jejich odstranění v trvání 20 dní od doručení výzvy. Současně Ústavní soud stěžovatelky upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, odmítne již bez dalšího jejich návrh postupem dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
4. Stěžovatelce 1) byla výzva k odstranění vad doručena dne 29. září 2025, stěžovatelce 2) dne 26. září 2025.
5. Stěžovatelka 1) reagovala dne 16. října 2025 žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad s tím, že hodlá požádat o určení advokáta Českou advokátní komoru.
6. Stěžovatelky podaly ústavní stížnost na samém sklonku zákonné dvouměsíční lhůty. Žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad podání se fakticky snaží dosáhnout jejího prodloužení nad zákonný limit. Přes výzvu Ústavního soudu, které stěžovatelky obdržely v tomto, ale i v řadě dalších řízení, které u Ústavního soudu v minulosti vedly, stěžovatelka 1) uvádí, že o ustanovení advokáta doposud nepožádala. Z podání stěžovatelek je přitom patrné, že si jsou od počátku řízení vědomy procesních lhůt. Stěžovatelkám jsou tedy známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupeny advokátem již při jejím podání.
7. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Stěžovatelky byly o tomto následku opakovaně poučeny. Je nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
8. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2025
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj