Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Státní podnik "Dokument", zahraniční osoby registrované pod č. 32735236, sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Státní podnik "Dokument", sídlem Michelská 1552/58, Praha 4 - Michle, zastoupeného JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2025 č. j. 25 Co 195/2025-47, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Oleksii Kravchenka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na soudní ochranu, právní pomoc a rovnost účastníků v řízení.
2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatel prostřednictvím svého odštěpného závodu zprostředkovává v České republice vydání osobních dokladů totožnosti pro zde žijící občany Ukrajiny. Vedlejší účastník se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal po stěžovateli vydání cestovního pasu státu Ukrajina na svoje jméno. Stěžovatel poté vedlejšímu účastníkovi pas vydal, a vedlejší účastník vzal posléze žalobu zpět. Obvodní soud nato usnesením ze dne 30. 4. 2025 č. j. 19 C 336/2024-30 řízení o žalobě zastavil a uložil stěžovateli zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů 9 150 Kč. Obvodní soud dovodil, že byla dána pravomoc českých soudů o žalobě rozhodovat. Nákladový výrok odůvodnil procesním zaviněním stěžovatele, neboť vedlejší účastník vzal žalobu zpět pro chování stěžovatele.
3. Městský soud v Praze napadeným usnesením k odvolání stěžovatele změnil nákladový výrok obvodního soudu tak, že povinnost hradit náklady řízení (prvního stupně) má naopak vedlejší účastník stěžovateli, a to ve výši 600 Kč. Městský soud dovodil, že věc byla vyloučena z pravomoci českých soudů. Řízení proto mělo být zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Vedlejší účastník procesně zavinil zastavení řízení tím, že podal žalobu k soudu bez pravomoci věc rozhodnout. Právo na náhradu nákladů řízení tak vzniklo stěžovateli. Náklady stěžovatele na právní zastoupení vyhodnotil městský soud jako neúčelné a právní zastoupení advokátem jako zneužití práva. Městský soud dovodil, že stěžovatel by pro svoji veřejnoprávní povahu měl být způsobilý odborně hájit své zájmy sám bez právního zastoupení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle výsledku odvolacího řízení tak, že na jejich náhradu nikdo z účastníků právo nemá.
1. Stěžovatel popisuje svou roli v procesu vydávání osobních dokladů občanům Ukrajiny. Výlučně oprávněným orgánem veřejné moci k vydávání dokladů totožnosti občanům Ukrajiny je Státní migrační služba Ukrajiny. Role stěžovatele a jeho odštěpného závodu je zprostředkovatelská. Stěžovatel v České republice prostřednictvím odštěpného podniku přijímá žádosti (objednávky) občanů Ukrajiny o vydání osobních dokladů včetně "nabírání" biometrických a dalších osobních údajů a vybírá právními předpisy stanovený poplatek. Žádosti pak předává státní službě a po vyhotovení osobního dokladu jej předává žadateli. Svou činnost vykonává ve veřejném zájmu cizího státu a podle jeho právního řádu, nepodléhá jurisdikci jiného státu. Stěžovatel dále popisuje technické potíže související s válkou na Ukrajině, které způsobily prodlevu s vyhotovením a předáním osobního dokladu vedlejšímu účastníkovi.
2. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že jeho zastoupení advokátem je projevem zneužití práva. Judikaturu Ústavního soudu, na kterou městský soud odkázal, považuje za nepřiléhavou, vztahuje se totiž vždy na český stát, případně od něj odvozené osoby, nikoli na stát zahraniční. Není pravda, že stěžovateli jako odštěpnému závodu zahraniční právnické osoby musí být známy předpisy týkající se (ne)pravomoci českých soudů. Vedlejší účastník spor rámoval spotřebitelským právem včetně unijních předpisů. Nešlo tedy o běžnou agendu stěžovatele, a náklady na externí zastoupení advokátem tak byly účelně vynaložené. Závěrem stěžovatel poukazuje na nejednotnost rozhodovací praxe městského soudu a zmiňuje konkrétní čtyři rozhodnutí senátů 12 Co a 18 Co, v nichž městský soud stěžovateli v obdobných věcech přiznal náhradu nákladů řízení na právní zastoupení v prvostupňovém i odvolacím řízení.
3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ústavní soud ustáleně akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze v případě vad s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
2. Ústavní soud eviduje aktuálně dalších několik jednotek obdobných ústavních stížností stěžovatele. Stěžovatel jimi napadá další obdobná rozhodnutí senátu 25 Co městského soudu, jakož i senátu 19 Co téhož soudu.
3. Problematikou nákladů řízení se Ústavní soud zabýval v nedávném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24. Tehdy uvedl, že ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; podmíní-li zákon přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
4. Stěžovatel v nynější ústavní stížnosti nepředkládá žádné argumenty svědčící o mimořádných okolnostech jeho bagatelní nákladové věci. Stěžovateli lze přisvědčit, že hodnocení právního zastoupení advokátem jako zneužití práva je závěr příkrý a přísný, je ho však nutné vnímat v kontextu posuzované otázky účelnosti vynaložených nákladů. Městský soud nezpochybnil samotné zastoupení, stěžovatele v řízení považoval za zastoupeného, ovšem dovodil, že náklady na právní zastoupení nebyly účelnými. Důvody, pro které tyto závěry vyslovil, Ústavní soud nepovažuje za nijak excesivní.
5. Jak sám stěžovatel uvádí, v České republice vykonává jako veřejnoprávní právnická osoba prostřednictvím odštěpného závodu na něj delegovanou veřejnou moc spojenou s vydáváním osobních dokladů pro občany Ukrajiny. Závěru městského soudu, že stěžovatel by tedy měl být odborně vybaven, aby v konkrétním sporu (druhu sporů) uvážil a vznesl námitku nedostatku pravomoci českých soudů (nadto v občanskoprávním soudním řízení), je racionální a věcná. V ústavní rovině jí nelze nic vytknout.
6. Namítá-li stěžovatel nejednotnost rozhodovací praxe městského soudu, Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem zásadně není sjednocovat judikaturu obecných soudů, to je role Nejvyššího soudu. Současně určité nástroje k sjednocování rozporné judikatury mají i samy krajské soudy. Konkrétně u městského soudu působí evidenční senát (14 Co), do jehož náplně spadá podle rozvrhu práce (dostupný na https://msp.gov.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace-2025) evidence rozhodnutí, tedy i rozporných rozhodnutí, a zpracovávání podkladů pro gremiální porady občanskoprávního úseku.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu