Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele PaedDr. Antona Tomka, LL.A., zastoupeného Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 1305/2022-286 ze dne 31. 7. 2023, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 388/2020-240 ze dne 27. srpna 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 16 Cm 106/2017-202 ze dne 12. října 2020 a s ní spojeném návrhu na zrušení § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a F - Financial Consulting s. r. o., sídlem Korunní 810/104, Praha 10 - Vinohrady, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ústavní stížnosti spojil návrh na zrušení § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, neboť má za to, že postupem podle tohoto ustanovení bylo zasaženo do jeho základního práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl rozsudkem sp. zn. 16 Cm 106/2017-83 ze dne 12. listopadu 2018 o námitkách stěžovatele proti směnečnému platebnímu rozkazu sp. zn. 16 Cm 160/2017-16 ze dne 25. 8. 2017 tak, že jej ponechal v platnosti. Městský soud posuzoval stěžovatelovy námitky vůči směnce vystavené jím samým ve prospěch Martina Šafaříka (a následně převedené indosací na vedlejší účastnici) na částku 100 000 EUR. Uvedl, že stěžovatel byl povinen prokázat své tvrzení, že vystavil ve prospěch Martina Šafaříka směnku zajišťující jeho platbu ve prospěch společnosti SPEDITRANS CZ s. r. o. a vztahující se výlučně k závazku z půjčky mezi společností SPEDITRANS CZ s. r. o. jako věřitelem na straně jedné a stěžovatelem a Martinem Šafaříkem jako dlužníky na straně druhé. Podle městského soudu však žádný z provedených důkazů nepodpořil tvrzení stěžovatele o takové zjišťovací funkci směnky. Městský soud neměl za prokázané tvrzení stěžovatele, že závazek zanikl v důsledku zániku závazku z půjčky od společnosti SPEDITRANS CZ s. r. o.
3. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") č. j. 2 Cmo 112/2019-151 ze dne 24. 1. 2020 byl rozsudek městského soudu zrušen a věc byla městskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Vrchní soud městskému soudu zejména vytkl, že neprovedl výslech stěžovatelem navržených svědků, resp. řádně neodůvodnil jeho neprovedení.
4. Napadeným rozsudkem ponechal městský soud směnečný platební rozkaz v platnosti. Provedl výslechy dvou navržených svědků, kteří však vypověděli, že nemají o směnce povědomí. Provedl též účastnickou výpověď stěžovatele, který trval na tom, že směnka zajišťovala zaplacení půjčky poskytnuté společností SPEDITRANS CZ s. r. o., která však byla uhrazena jeho manželkou. Stěžovatel podle městského soudu neprokázal, že směnku vystavil k zajištění platby Martina Šafaříka ve prospěch společnosti SPEDITRANS CZ s. r. o., že se výlučně vztahovala k závazku z půjčky mezi touto společností jako věřitelkou na straně jedné a stěžovatelem a Martinem Šafaříkem jako dlužníky na straně druhé a že závazek ze směnky zanikl v důsledku zániku závazku z půjčky od společnosti SPEDITRANS CZ s. r. o.
5. Napadeným rozsudkem vrchního soudu byl rozsudek městského soudu jako věcně správný potvrzen. Vrchní soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že nebylo prokázáno vědomé jednání nového majitele směnky ke škodě stěžovatele, kterému proto nemohou náležet námitky zakládající se na jeho vztazích k výstavci směnky.
6. Dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud v napadeném usnesení uvedl, že stěžovatel nepředložil k řešení žádnou právní otázku, pouze nepřípustně zpochybňuje správnost odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem vrchního soudu, že stěžovatel nemohl činit majiteli směnky námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k remitentovi. Dále konstatoval, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy a že oba soudy dostatečně vysvětlily, proč důkazy neprovedly.
7. Stěžovatel předně namítá, směnka byla vystavena k zajištění splnění dluhu poskytnutého společností SPEDITRANS CZ s. r. o. Dále tvrdí, že § 17 zákona směnečného a šekového se zneužívá k tomu, aby dlužník zaplatil svůj dluh dvakrát. Tohoto účelu se podle stěžovatele docílí tím, že původní věřitel směnku rubopisuje na nového nabyvatele, který následně poukáže na uvedené zákonné ustanovení a dlužník musí svůj dluh zaplatit podruhé. Stěžovatel cituje z několika článků na podporu svých tvrzení, že dvojí hrazení dluhu je běžnou a popsanou praxí.
8. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy nerespektují nález sp. zn. IV. ÚS 457/10 ze dne 18. 7. 2013 (N 124/70 SbNU 133), jejich rozhodování je založeno na "úplném formalismu" a "tupě" odkazují na § 17 zákona směnečného a šekového, i když směnečný dlužník již závazek uhradil.
9. Stěžovatel konstatuje, že formalistickým postupem obecných soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, jelikož mu nebylo umožněno činit námitky proti novému nabyvateli směnky. Zdůrazňuje, že původní věřitel rubopisoval směnku k jeho škodě, a upozorňuje, že nový nabyvatel je exekučním věřitelem původního majitele směnky, který jejím rubopisováním umořoval svůj dluh.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
11. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem také je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Těmto požadavkům přitom městský soud, vrchní soud i Nejvyšší soud dostály.
12. Námitky stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti jsou pokračováním polemiky se skutkovými a právními závěry obecných soudů. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Navíc stěžovatel ve vztahu k napadeným rozhodnutím pouze krátce opakuje svou verzi skutkového děje, že směnka byla vystavena k zajištění poskytnutého úvěru společností SPEDITRANS CZ s. r. o. a že mu nebylo umožněno činit námitky proti novému nabyvateli směnky. Žádná konkrétní porušení svých ústavně zaručených práv ve vztahu k napadeným rozhodnutím netvrdí. Rozsáhleji namítá pouze to, že směneční dlužníci musí z důvodu aplikace § 17 zákona směnečného a šekového hradit svůj dluh dvakrát, což má být i jeho případ.
13. Stěžovatelův odkaz na nález sp. zn. IV. ÚS 457/10 je v této věci nepřiléhavý. Ústavní soud se v citovaném nálezu vyjadřoval k postupu obecných soudů, které stěžovatelce s odkazem na § 17 zákona směnečného a šekového vůbec neumožnily vznést kauzální námitky v případě, kdy došlo k indosaci směnky na žalující společnost. Obecné soudy v jejím případě zastávaly stanovisko, že nelze ke kauzálním námitkám přihlížet, nejednal-li majitel směnky vědomě na škodu dlužníka. Zásadní rozdíl mezi nyní posuzovanou věcí a případem projednávaným v citovaném nálezu je ten, že v řízení, jehož byl účasten stěžovatel, se obecné soudy stěžovatelovými námitkami zabývaly a řádně a logicky odůvodnily, proč dospěly k závěru, že svá tvrzení neprokázal.
Nejedná se tedy o případ, kdy by mu soudy neumožnily námitky vznášet. Dalším odlišným znakem je pak skutečnost, že ve věci sp. zn. IV. ÚS 457/10 byl posuzován vztah mezi subjekty v nerovném postavení (vztah spotřebitele a společnosti poskytující půjčku, která byla zajištěna směnkou). Stěžovatel však tímto směrem svoji argumentaci nezaměřil.
14. Již v citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 457/10 se Ústavní soud vyjádřil k návrhu na zrušení § 17 zákona směnečného a šekového tak, že problematické není samotné ustanovení, ale jeho aplikace v právní praxi. Ústavní soud v citovaném nálezu připomněl, že zdůrazňuje přednost ústavně konformní interpretace právního předpisu před jeho derogací. Jak již bylo řečeno výše, v nyní projednávané věci Ústavní soud porušení stěžovatelových práv neshledal, a to ani ve vztahu k citovanému zákonnému ustanovení. Stěžovatelův návrh na jeho zrušení je proto zjevně neopodstatněný.
15. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí nemůže stěžovateli přisvědčit, že by napadená rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená práva. Obecné soudy vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu, aplikovaly na něj příslušná zákonná ustanovení a své závěry řádně a logicky odůvodnily.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh na zrušení § 17 zákona směnečného a šekového odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. června 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu