Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. srpna 2021 č. j. 7 As 181/2021-13, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Blansku, sídlem Seifertova 9, Blansko, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel podal u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") žalobu proti nečinnosti vedlejšího účastníka ve věci žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud usnesením ze dne 4. 6. 2021 č. j. 62 A 54/2021-9 žádost zamítl. Následnou stěžovatelovu kasační stížnost napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl.
Stěžovatel uvádí, že správní žaloba i kasační stížnost byly podmíněny uhrazením správního (správně má být "soudního") poplatku, ačkoliv dostatečně prokázal své nepříznivé majetkové poměry, status osoby se zdravotním postižením i obsahem okruhů žádostí, které se významně dotýkají jeho životní sféry (ochrana zdraví, program prevence, evidence osobních údajů apod.), což zakládá "právní titul na ústavní stížnost".
sp. zn. I. ÚS 2676/21
, kde dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh. V jeho odůvodnění konstatoval, že "[j]ak je z ústavní stížnosti patrné, stěžovatel v ní neuvádí žádný přiléhavý (natožpak ústavněprávní) argument nad rámec prostého označení základního práva, k jehož porušení mělo vydáním napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu dojít". Jak Ústavní soud stěžovateli připomněl také již v usnesení ze dne 5. 10. 2021
sp. zn. III. ÚS 2535/21
, není úkolem Ústavního soudu domýšlet argumentaci namísto samotného stěžovatele. Za této situace Ústavní soud nemá, co by na napadeném rozhodnutí, které samo o sobě nevykazuje na prvý pohled známky svévole nebo jiného vážného ústavně významného nedostatku, sám blíže věcně přezkoumával. Ústavní soud na citovaná usnesení odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v nich uvedených.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2021
David Uhlíř v. r.
předseda senátu