Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Dalajky, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 77 Co 132/2025-708 ze dne 9. července 2025, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností napadá shora označené soudní rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva.
2. Stěžovatel v řízení není zastoupen advokátem, ač to zákon vyžaduje (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tuto vadu ústavní stížnosti Ústavní soud stěžovateli vytkl a vyzval ho k odstranění této vady a doplnění dalších náležitostí ústavní stížnosti ve lhůtě 15 dnů. Výzva byla stěžovateli doručena 30. září 2025.
3. Podáním z 30. září 2025 stěžovatel informoval Ústavní soud, že vady návrhu neodstraňuje. Povinné zastoupení advokátem považuje za protiústavní. Navrhuje, aby Ústavní soud vyložil § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavně konformně tak, že v řízení o ochraně rodičovských práv není zastoupení advokátem vyžadováno. Upozornil rovněž na to, že v jiných členských státech Evropské unie obdobná povinnost neexistuje.
4. Výkladem § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. října 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.). Podle tohoto stanoviska je účelem a smyslem povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem zabránit zahlcení Ústavního soudu podáními, která by nebyla právně kvalifikovaná a která by fakticky nesměřovala k ochraně ústavnosti. Proto je třeba trvat na bezpodmínečném advokátním zastoupení (bod 25 stanoviska).
5. Požadavek advokátního zastoupení představuje legitimní omezení práva na přístup k soudu, což uznal i specificky ve vztahu k řízení před Ústavním soudem Evropský soud pro lidská práva (rozhodnutí ve věci Kröhnert proti České republice, stížnost č. 60224/00).
6. Na věci nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel napadá rozhodnutí vydané v řízení ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, v nichž není přípustné dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Odlišný závěr neplyne ani z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jíž se stěžovatel dovolává. Ze tří citovaných rozhodnutí se dvě otázky povinného zastoupení advokátem vůbec netýkají. Rozsudek ve věci Airey proti Irsku (stížnost č. 62879/73) ve skutečnosti řeší právě opačnou situaci. Paní Airey se domáhala, aby jí stát zajistil zastoupení advokátem v řízení, v němž sice nebylo povinné zastoupení advokátem, avšak šlo o natolik složité řízení, že bylo fakticky třeba, aby byla právně zastoupena.
7. Podle Evropského soudu pro lidská práva je nezbytné, aby státy zajistily jednotlivcům pomoc právních zástupců, je-li zastoupení v daném řízení povinné, či je-li vyžadováno složitostí věci (bod 26 rozsudku Airey proti Irsku). V řízení před Ústavním soudem je možnost získat právní pomoc zajištěna prostřednictvím institutu určení advokáta Českou advokátní komorou. Na tuto možnost byl stěžovatel Ústavním soudem výslovně upozorněn.
8. Stěžovatel v určené lhůtě nedoložil, že je zastoupen advokátem, ani nepožádal o prodloužení lhůty. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel ve lhůtě mu k tomu určené neodstranil vytčenou vadu návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 16. října 2025
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka