Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Sladovna Bernard, a.s., IČ: 260 27 283, se sídlem 5. května 1, Humpolec, zastoupené JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem Advokátní kanceláře BŘESKÝ, HEIPLÍK, VOSÁTKA s.r.o., se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. srpna 2022 č. j. 9 As 200/2020-26, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V návrhu na zahájení řízení doručenému Ústavnímu soudu dne 17. října 2022 navrhla stěžovatelka postupem dle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tím, že jím mělo být, mimo jiné, porušeno stěžovatelčino ústavně garantované právo na vlastnictví majetku a jeho ochranu ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku se podává, že podstata věci tkví v posouzení registrační povinnosti stěžovatelky jakožto výrobce elektřiny s licencí podle § 23 odst. 2 písm. m) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "energetický zákon"), a naplnění materiální stránky přestupku (podle dřívější terminologie správního deliktu) podle § 91 odst. 2 písm. c) téhož předpisu.
Ačkoli stěžovatelka provozovala elektrárnu o celkovém instalovaném výkonu 0,02975 MW, nezaregistrovala se jako účastnice trhu, ačkoliv jí tuto povinnost ukládal § 23 odst. 2 písm. m) energetického zákona. Tím měla spáchat přestupek podle § 91 odst. 2 písm. c) energetického zákona a Energetický regulační úřad (dále jen "ERÚ") jí podle odst. 14 písm. b) téhož ustanovení uložil pokutu 8 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Podaný rozklad Rada ERÚ zamítla. Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 30.
června 2020 č. j. 29 A 60/2018-61 následně zamítl stěžovatelčinu správní žalobu jako nedůvodnou, když se neztotožnil s jejími námitkami ohledně nesprávného výkladu zákona, nenaplnění materiální stránky přestupku a nepřiměřenosti výše pokuty. Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") stěžovatelčinu kasační stížnost proti uvedenému rozsudku krajského soudu napadeným rozsudkem rovněž zamítl, když veškeré kasační námitky shledal za nedůvodné.
3. Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje procesní požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému usnesení jí zákon jiný opravný prostředek neposkytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Stěžovatelka proti závěrům NSS (a ve svém důsledku i proti závěrům vyslovených krajským soudem a ERÚ) brojí rozsáhlou argumentací opřenou o ústavní zásadu zákonného omezení způsobu uplatňování státní moci, princip materiálního právního státu a ochranu vlastnického práva (právo vlastnit majetek). Stěžovatelka rovněž namítá opominutí části její argumentace a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. V ústavní stížnosti se stěžovatelka vymezuje proti zvolenému výkladu a aplikaci dotčených zákonných ustanovení ze strany ERÚ, které měly být posléze neústavně aprobovány správními soudy.
Věcně stěžovatelka namítá, že je zbytečně zatěžována nesmyslnou administrativou, která je nadmíru komplikovaná; přitom s elektřinou neobchoduje, vyrábí ji jen pro vlastní potřebu a nečerpá na ni žádnou státní podporu. Jednání stěžovatelky nemělo být v potřebné míře ani společensky škodlivé (nebezpečné). Ve věci rozhodující orgány veřejné moci tak nedostatečně rozlišovaly mezi formální a materiální stránkou přestupku; správně nevyhodnotily ani prvek stěžovatelčina zavinění, jelikož online registrační formulář operátora trhu údajně neměl umožňovat jeho odeslání operátorovi bez uvedení data, od kdy je požadována státní podpora (kterou stěžovatelka nepožadovala).
Stěžovatelka rovněž ve stížnosti podrobně rozebírá a kritizuje vybrané aspekty systému podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v České republice a snaží se ilustrovat některé nelogičnosti registračního procesu u operátora trhu.
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, seznámil se s napadeným rozhodnutím, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to z důvodu její bagatelnosti.
6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a řízení před Ústavním soudem není pokračováním řízení před obecnými soudy, nýbrž zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k zásahu do stěžovatelčiných základních práv a svobod zaručených jí ústavním pořádkem. Ústavnímu soudu až na naprosté výjimky nepřísluší revidovat výklad podústavního práva provedený k tomu určeným orgánem veřejné moci, a to dokonce ani v případě odlišného názoru na správnou interpretaci určité právní normy [k tomu srov. např. nález ze dne 21. května 2008 sp. zn. I. ÚS 1056/07
(N 94/49 SbNU 409, nález ze dne 3. května 2006 sp. zn. I. ÚS 351/05
(N 94/41 SbNU 253), nebo nález ze dne 21. března 2006 sp. zn. II. ÚS 259/05
(N 65/40 SbNU 647)].
7. Pokuta uložená stěžovatelce dosahuje částky 8 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů částky 1 000 Kč. Stěžovatelčina věc je tedy z kvantitativního hlediska věcí bagatelní. Již z tohoto důvodu by meritorní přezkum a případný kasační zásah Ústavního soudu byl opodstatněn jen při extrémním rozhodnutí NSS přivozujícím (posuzováno kvalitativně) zřetelný zásah do ústavně garantovaných základní práv a svobod stěžovatelky [k problematice bagatelních sporů a rozlišování tzv. kvantitativních a kvalitativních hledisek viz např. nález ze dne 19. ledna 2016 sp. zn. III. ÚS 2018/15
(N 11/80 SbNU 139)]. Jinými slovy řečeno by při zohlednění kvalitativního hlediska věci muselo dojít k situaci, kdy se napadené rozhodnutí jeho intenzitou a účinky dotýká samotné podstaty a smyslu některého z ústavně garantovaných práv.
8. V poměrech projednávané věci má Ústavní soud za to, že potřebný kvalitativní aspekt naplněn není. Z obsahu stížnosti ani napadeného rozhodnutí neplyne žádná anomálie, která by činila věc natolik významnou, že by určitým způsobem přesahovala kauzu samotnou tím, že by zasahovala do jádra některého ze základních ústavních principů či stěžovatelce ústavně garantovaného práva. Samotný fakt, že se věc týká povinnosti stěžovatelky zaplatit pokutu, byť za podmínek, které dle názoru stěžovatelky představují zásah do jejího práva na vlastnictví majetku, k naplnění kvalitativního kritéria nepostačuje. Dle názoru Ústavního soudu o stěžovatelkou namítaném neústavním excesu státní moci v její situaci hovořit nelze.
9. Za prvé, výklad příslušných ustanovení energetického zákona aprobovaný NSS v napadeném rozsudku je racionálně obhajitelný a nemůže být proto považován za jakkoli extrémní. Existence registrační povinnosti také ve vztahu ke stěžovatelce je nesporná. Jak konstatoval NSS, znění i systematika energetického zákona jsou v tomto směru jednoznačné (k tomu viz body 12 až 18 napadeného rozsudku). Materiální stránkou přestupku a jednáním stěžovatelky se NSS dostatečně věnoval v bodech 19 až 23 napadeného rozsudku.
K tomu Ústavní soud zdůrazňuje, že ačkoli není obeznámen s praktickými detaily registračního procesu u operátora trhu, nelze opominout, že u stěžovatelky šlo o omisivní jednání trvající téměř 3 roky (od února 2014 do prosince 2016) - v důsledku tedy o dlouhodobou pasivitu při plnění zákonné povinnosti, která byla stěžovatelce dobře známa (k tomu viz také bod 17 napadeného rozsudku). Lze si jen stěží představit, že po dobu (řekněme) několika prvních týdnů či měsíců po vzniku registrační povinnosti stěžovatelka neměla objektivně vzato možnost dosáhnout své registrace jiným způsobem, i pokud by registrační formulář operátora trhu býval byl pro potřeby stěžovatelky skutečně nevhodný.
Že by stěžovatelka údaje, které jsou jinak obsahem registrace (a následného reportingu), operátorovi trhu sdělovala jinak, ze stížnosti ani z napadeného rozsudku neplyne.
11. Za druhé, stěžovatelce byla za zjištěný přestupek uložena ve své podstatě zcela symbolická sankce, když zákon umožňuje za daný přestupek uložit pokutu až do částky 50 mil. Kč nebo 1% z čistého obratu držitele licence za poslední ukončené účetní období. Také z tohoto poměru konkrétní výše uložené sankce k jejímu zákonnému rozpětí je zřejmé, že NSS ani dříve ve věci rozhodující orgány veřejné moci nepostupovaly vůči stěžovatelce přehnaně tvrdě, natož neústavně.
12. Stěžovatelčina kritika systému podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v České republice je ve vztahu k nyní souzené věci nerozhodná - předmětu ústavní stížnosti se netýká ani zprostředkovaně.
13. Ústavní soud obdobně jako NSS nezlehčuje administrativní a procedurální zátěž, kterou energetický zákon klade na výrobce elektřiny, ale k tvrzení stěžovatelky ohledně "absurdní" úrovně této zátěže přesto poznamená, že pokud by stěžovatelka bývala vynaložila za účelem registrace u operátora trhu alespoň část úsilí, které poté vynaložila v rámci přezkumu uložené (a co do výše vskutku velmi mírné) pokuty ve dvou instancích správního soudnictví a následně při sepisu ústavní stížnosti, nemuselo k jejímu postihu vůbec dojít.
14. Proto Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu