Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marty Bloudkové, zastoupené JUDr. Simonou Raškovou, advokátkou sídlem Krkonošská 1512/11, Praha 2, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2022 č. j. 6 Cmo 26/2022-155 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2023 č. j. 27 Cdo 3877/2022-203, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o určení členství v bytovém družstvu.
2. Ze spisového materiálu se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 3. 12. 2021 č. j. 72 Cm 68/2020-124, zamítl žalobu stěžovatelky na určení, že H. H. (právní předchůdkyně stěžovatelky) byla ke dni úmrtí, tj. ke dni 30. 10. 2020, řádnou členkou Stavebního bytového družstva X a že právo nájmu družstevního bytu H. H. na základě dohody o užívání družstevního bytu ze dne 10. 11. 1987 uzavřené mezi H. H. a družstvem, ke dni úmrtí H. H. nezaniklo. K odvolání stěžovatelky rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., neboť dovolání nesměřovalo proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a Nejvyšší soud je neshledal jako přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá celou řadu pochybení, kterých se měly soudy dopustit. Uvádí, že soudy všech stupňů se odmítly věcí zabývat, ačkoliv v řízení byly předloženy argumenty pro absolutní neplatnost předmětného rozhodnutí o vyloučení její právní předchůdkyně z družstva. Stěžovatelka zejména namítá, že Nejvyšší soud, stejně jako soudy nižších stupňů, jí odepřely právo na řádný soudní přezkum. Podle stěžovatelky pokud soudy nepřipouští věcný přezkum důvodů vedoucích k vyloučení z družstva, musí být soudně přezkoumatelný tvrzený protizákonný postup, jakým je vyloučení po zákonné prekluzivní lhůtě, stejně jako otázka, zda její právní předchůdkyni bylo řádně doručeno rozhodnutí představenstva bytového družstva o jejím vyloučení.
Stěžovatelka považuje za protiústavní závěr Nejvyššího soudu o tom, že rozhodnutí o vyloučení z družstva je vylučovanému doručeno podle § 621 zákona o obchodních korporacích tehdy, když se dostane do sféry jeho dispozice, přičemž za důkaz je považována doručenka s údajem o uložení zásilky na poště. Na podporu svých námitek obsažených v ústavní stížnosti stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se přezkumu rozhodnutí o vyloučení z bytových družstev.
5. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
6. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům.
Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy).
8. Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatelky, jejichž podstatu představuje polemika s názorem soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru.
9. Pokud jde o námitky stěžovatelky proti usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud především připomíná, že přípustností dovolání se podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.). V něm mimo jiné zdůraznil, že není úkolem Nejvyššího soudu z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve spojení s § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup Nejvyššího soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy.
10. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka ve své argumentaci opomíjí, že Nejvyšší soud odmítl její dovolání, neboť v něm řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti. Srozumitelně objasnil, že dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož "jestliže se shromáždění delegátů z důvodu včasného nepodání námitek vylučované členky nedostalo k rozhodování o opravném prostředku vylučované družstevnice (o námitkách) proti jejímu vyloučení z družstva, zůstává i pro soudy uzavřena možnost přezkumu důvodnosti a správnosti vyloučení právní předchůdkyně žalobkyně z družstva", je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Konstatoval dále, že přípustnost dovolání nezakládá ani námitka stěžovatelky, podle které "fikce doručení ... nenaplňuje podmínku doručování do vlastních rukou dle ust. § 621 z. o. k.", neboť i tuto otázku odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud se vyjádřil i k dalším dovolacím námitkám stěžovatelky a v podrobnostech postačí zejména odkázat na body 11 až 14 odůvodnění napadeného usnesení.
11. Odmítl-li proto Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky podle § 243c odst. 1 o. s. ř., aniž se jím věcně zabýval, neshledává Ústavní soud v takovém postupu s ohledem na obsah dovolání namítaný přepjatý formalismus ani jiné závažné pochybení, jež by odůvodňovalo jeho výjimečný zásah.
12. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu pak vyplývá, že závěr o nedůvodnosti odvolání stěžovatelky je pečlivě odůvodněn, přičemž odvolací soud do svého posouzení zahrnul i argumentaci a námitky stěžovatelky, jíž srozumitelně objasnil, z jakých konkrétních důvodů nebylo možné rozhodnout v její prospěch.
13. Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Přijatým závěrům, podle nichž je předmětná žaloba stěžovatelky nedůvodná, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Učiněné právní závěry nelze ani hodnotit jako extrémně rozporné s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z těchto zjištění nevyplývající. Za výše uvedených okolností proto nemůže mít relevanci ani odkaz stěžovatelky na právní závěry uvedené v jí citované judikatuře Ústavního soudu, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci. Skutečnost, že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
14. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2023
Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu